Ještě jednou případ Zündel
Podle FBI není Zündel nebezpečný
FBI konečně uzavřela případ Zündel. Po dvou letech zkoumání došla k závěru, že Zündel se nikdy nezúčastnil žádné násilné akce, ani k ní nepodněcoval, a nepředstavuje žádné nebezpečí. Bohužel rozhodnutí FBI kanadská justice zjevně nebude přikládat žádný význam. Ona přece slouží jiným pánům.
O Zündelovi jsem ve Zvědavci už psal, proto jen stručně zopakuji: Zündel přišel do Kanady v roce 1958. Nikdy nezískal kanadské občanství. Stal se předmětem zájmu FBI po té, co se přestěhoval s manželkou do USA do státu Tennessee. V roce 2003 se nedostavil na výzvu do kanceláře imigračních úřadů a to stačilo k tomu, aby americká policie Zündela chytila a deportovala do Kanady. Na kanadské straně Zündela převzali a okamžitě bez obvinění uvěznili. Od té doby (a je to už dvacet měsíců) sedí na samotce. Zřejmě aby ideologicky nenakazil spoluvězně. Bylo proti němu zahájeno deportační řízení. Dojde-li nakonec k jeho realizaci, bude deportován do Německa.
Pětašedesátiletý Zündel nikdy nebyl obviněn ani odsouzen. Ve vězení je proto, že chtěl vyvolat diskuzi o holocaustu 1. Tím podle kanadské vlády představuje nebezpečí pro stát. Tzv. certifikát nebezpečnosti podepsali dva federální ministři: Denis Coderre a Wayne Easter – a to stačí k tomu, aby Zündela uvěznili bez časového omezení a bez obvinění, a aby bylo zahájeno deportační řízení.
Zündelovi právníci (má dva) se snaží deportaci zastavit. O zastavení může rozhodnout soud. Zdůvodnění deportace, které předložila kanadská vláda soudu, má dvě části: veřejnou a tajnou. S tou veřejnou se pracuje normálně; mohou ji vidět Zündelovi právníci i Zündel sám. Problém je, že v ní není nic, co by stálo za psí štěk.
Tajná část vládních dokumentů je dílem kanadské bezpečnostní služby CSIS. Tuto tajnou část může vidět jen Soudce (úmyslně jsem zde použil velké písmeno, abych zdůraznil jeho moc). Zündelovi a jeho právníkům není dovoleno vědět, co v ní je. Je tedy velmi obtížné sestavit obhajobu. Četli-li jste Kafkovu knihu Proces, víte, že Kafkův hrdina byl odsouzen a popraven na základě obvinění sestaveného naprosto identickým způsobem – celá kniha je o tom, jak se snaží o obhajobu, přičemž neví, z čeho je vlastně obviněn. Být Kanadané vzdělanější národ, jistě by je z té podobnosti mrazilo.
Soudce, který rozhoduje o Zündelově deportaci, se jmenuje Justice Blais a v průběhu procesu ukázal takovou míru zaujatosti, že byl Zündelovými právníky třikrát vyzván, aby od případu odstoupil. Ale pan Blais odmítl.
Právníci se tedy pokusili odvolat se k ontarijskemu Odvolacímu soudu, kde chtěli projednat Zündelovo právo habeas corpus (už od středověku se tak říkalo právu zadrženého být postaven před soudce a dozvědět se obvinění. V severoamerické justici má mírně posunuté mínění. Právní úkon a petition for a writ of habeas corpus je právní příkaz vězeňské správě dopravit obviněného před soudce, který má rozhodnout, je-li zadržení oprávněno a zda nemá být zadržený propuštěn. Úspěšná petice musí soudu dokázat chybu v právním řízení nebo jiné opomenutí.) Nicméně ontarijský odvolací soud odmítl případ vyslechnout. V právní terminologii se hovoří o negarantování slyšení. Žádosti o slyšení se říká leave to appeal. Právníci se tedy obrátili na Nejvyšší soud, aby pověřil odvolací soud nižší instance vyslechnout Zündelův případ. A Nejvyšší soud – jaké překvapení – potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu. Jinými slovy, ani Nejvyšší soud, ani ontarijský Odvolací soud nechtějí o Zündelovi slyšet (Supreme Court rejects latest Zundel appeal). Žádat o právo na odvolání je další lahůdkou zdejší justice. Nemůžete se odvolat, dokud vám soud vyšší instance nepotvrdí, že je ochoten vás vyslechnout.
V Zündelově případě existuje teoreticky ještě další zádrhel. Odvolat se lze, až když je vynesen rozsudek. Ale jak se může někdo odvolat, když nebyl odsouzen a obvinění je tajné?
Nad Zündelem totiž vyhlásili klatbu zdejší Nedotknutelní. A to stačí k tomu, aby přestalo platit jakékoliv právo. Cokoliv jeho právníci udělají, je marné, všechny dveře jsou zavřeny, všechny uši hluché. Zündel si dovolil nahlas pochybovat o šesti milionech zavražděných židů ve druhé světové válce, a to je zločin horší než vražda. Nepřeháním. S nejbestiálnějším vrahem by si nedovolili jednat tak bezprávně, jako se Zündelem.
Jako emigrant, který přišel do této země na útěku před (mimo jiné) zkorumpovanou komunistickou justicí, vnímám ten případ dosti osobně. Komunisté byli špatní, ale takovou zvrhlost si přece jen nedovolili. I v nejtemnějších dobách soudních procesů padesátých let se dbalo alespoň o zdání spravedlnosti. Pokud vím, nikdy nezavřeli někoho bez obvinění, bez soudu a na neomezenou dobu. A být obviněn a nevědět z čeho - to už je skutečně NĚCO. Je to ostuda kanadské justice a čítankový příklad toho, jak sionisté šíří teror v tzv. demokratických společnostech, jak dokáží naložit s pochybovači holocaustu. Umíte-li anglicky, přečtěte si zápis ze soudního jednání. Je to dlouhý dokument, ale stojí to za přečtení.
Materiál pro tento článek čerpám převážně z e-mailů, které mi chodí z webové stránky www.freedomsite.org poté, co jsem se přihlásil do jejich konference - podobně jako se lze přihlásit zde ve Zvědavci k odesílání článků na vaši emailovou adresu. Stránku vede neohrožený kanadský disident Paul Fromm. Zajímá-li vás případ Zündel, můžete se rovněž k odběru jejich článků přihlásit.
1 Další drobná špinavost: Zündel je revisionista, nikoliv popírač holoaustu. Přesto média tento drobný detail s oblibou přehlížejí, a když už o něm někde uprostřed listu píší, referují o něm vždy jako o holocaust denier - popírači holocaustu.