Losna nebo Mažňák?

No ano, máme před volbami. A tak nám televize každý večer ve zprávách zprostředkovává známou komedii "Politik je jeden z vás, lidičkové". V této frašce lze vidět jindy arogantní ksichty, ke kterým se normální člověk do kanceláře nepropracuje, jak chodí mezi lidmi, jezdí autobusem jako řádoví občané, kupují si zmrzlinu, připravují barbeque pro ostatní, tancují na nějaké lidové slavnosti, hrají na hudební nástroj, jezdí na vodním skútru, usmívají se, potřásají si rukama s náhodnými chodci a předstírají, že je zajímá, co ten druhý říká. Že nikdy neodpoví jasně ANO/NE? Prosím vás, kdo by si toho všiml?

Naprosto nutným kouskem všech těchto kádrů je nechat se fotografovat s náhodným dítětem v náručí. Dělal to Hitler, a i dnes to patří k nezpochybnitelné povinnosti každého politika - lhostejno jaký Herodes se v něm skrývá. Děti jsou přeci budoucnost národa, chci říci státu, že? Na nich bude, aby platili obrovský dluh, kteří současní mocipáni vytvářejí.

Jakmile je po všem, tedy po volbách, zavřou za sebou tito nadlidé dveře svých sekretariátů, obklopí se ochrankou a stovkami tajemníků a poradců, a jejich odulé tváře další čtyři roky už vidíte pouze v televizi nebo v novinách.

Ve stejnosti je síla

Analytikové předpovídají vyrovnané volby. Tři dny před otevřením volebních místností by podle průzkumů veřejného mínění přibližně třetina rozhodnutých voličů volila liberály, třetina konzervativce, stranu quebeckých separatistů (která existuje jen v provincii Quebec) Bloc Québécois by volilo zhruba 20 procent, dalších necelých dvacet procent by volilo levicovou NDP. Zbytek (zelení, komunisté a dvě desítky dalších stran) už nestojí za řeč.

Že by všechny čtyři volební programy hlavních stran byly tak lákavé, že se lidé nemohou rozhodnout? Co se toho týče, došlo v posledních dvaceti třiceti letech k zajímavému jevu. Totiž ke zploštění a stejnosti. Všechny buřičské, nekonformní názory byly dávno označeny za xenofobní, nepatřičné, sexistické, rasistické, a jako takové spolehlivě vytlačeny na smetiště dějin. Ten zbytek si jednotlivé strany vzájemně vykradly ze svých programů a rozmělnily je tak, že každá strana říká v podstatě totéž, jen jinými slovy. Pomíjím Bloc Québécois, která má program šitý na míru francouzsky mluvícímu Quebecu. Dostat do ruky prohlášení kterékoliv z těch tří zbývajících bez hlavičky strany, v mnoha místech nerozeznáte, zda čtete prohlášení pravice, středu nebo levice.

V detailech se ještě jednotlivé strany liší. Např. předseda konzervativní strany Stephen Harper by v případě zvolení zřejmě odstoupil od dohod v Kjoto o omezení produkce skleníkových plynů, zatímco předseda liberálů Paul Martin by to ještě uvážil (= rozuměj záleží na tom, kolik by příslušné lobby zaplatily). NDP říká, že by na protokolech z Kjoto trvala. Konzervativci by těsněji spolupracovali s fašistickou vládou ve Spojených státech. Co se poslání vojáků do Iráku týče, původně je tam konzervativci chtěli poslat, ale dnes o tom tolik nemluví, neboť se ukazuje, že devět z deseti Kanaďanů je proti.

Liberálům, zdá se, přeci jen uškodil nedávno odhalený skandál se stovkami milionů dolarů putujících ze státní pokladny do quebeckých reklamních agentur a vůbec tam, kde v čele firmy stál liberál. Najmě takový, který sponzorskými dary podpořil kampaň liberálů. Psal jsem o tom v článku Jak vytunelovat Kanadu.

Předsedové ostatních stran pochopitelně vědí, že toto je Achillova pata liberálů a Paulu Martinovi to otloukají o hlavu na potkání. Jejich útoky by se daly lapidárně shrnout do věty: "Vy už jste si nakradli dost, teď je zase řada na nás."

Dalším neustále omílaným volebním tématem byla socialistická zdravotní péče, kdy se všechny strany předháněly v tom, kolik do ní investují navíc, přičemž jedna zpochybňovala plány druhých. Předsedu konzervativců, Harpera, zase napadli, že by rád zavedl privátní zdravotní péči, což je tady chápáno jako strašlivý zločin. Někteří Kanaďané by totiž nemuseli čekat dlouhé roky na vyšetření u specialisty (ano, roky. Chcete-li např. k ušnímu u nás v Mississauge, musíte se objednat rok předem), ale mohli by si zaplatit na soukromé klinice prohlídku ihned. To by na na druhé straně ulehčilo přetíženým státním klinikám, takže i na ty chudší by se dostalo dříve. To ale žádnému politikovi ani novináři nedojde, děsí je představa (a noviny ten strach úmyslně přiživují), že by prý bohatý měl nadstandardní péči. Všichni musíme chcípat stejně, je heslo dne.

Na přetřes přišla také otázka registrovaného partnerství pro homosexuály a opět se ukázalo - světe div se -, že všechny strany si nepřejí nic jiného, než aby bylo co nejvíce homosexuálních párů šťastno. Zde musel předseda konzervativců malinko kličkovat, konzervativci přeci klasicky obhajují tradiční manželství, ale podařilo se mu z toho vybruslit bez ztráty bodů. Řekl něco v tom smyslu, že by o tom nechal hlasovat, přičemž se vyhnul odpovědi, co si o tom myslí on sám. Stejně tak by nechal hlasovat v otázce zákazu interrupce - opět jedna parketa, kde konzervativci obvykle zastávají konzervativní názor.

Inu, jak říkám, nět rozdílů. Pro homofóby (jak je označkovali) není v politice místo.

Všechny strany by udržovaly ukázněnou fiskální politiku a víceméně by zachovaly stávající sociální systém. Drobné kosmetické úpravy by se provedly.

Témata, o kterých se nehovoří

Jsou taková, a je jich mnoho. Např. vůbec nepřišla na přetřes otázka geneticky modifikovaných potravin. A přitom je to podle mého názoru jedna ze zásadních věcí, kterými zkorumpovaní politikové ovlivňují naše životy. V Kanadě už téměř nenajdete geneticky nemodifikovanou plodinu, hovoří se o tom, že 80 % potravin ve zdejších obchodech bylo vyrobeno z GM surovin, přičemž označení na obalech veškeré žádné. Velmi by mě zajímalo, kolik zaplatila firma Monsanto politikům a novinářům, aby se na toto téma "zapomnělo".

Dalším zapomenutým tématem jsou drakonické protiteroristické zákony, které umožňují zdejší policii hluboké zásahy do soukromí, volné odposlechy, šmírování, zavírání lidí bez obvinění apod. Nikdo se nevyjádřil k tomu, kdy budou tyto zákony zrušeny a obnovena ústava. S tím souvisí i smutný případ politického vězně Zundela, který - aniž by byl obviněn - sedí už přes dva roky v torontské věznici bez naděje na konec trestu. Jeho zločinem je to, že si dovolil pochybovat o šesti milionech Židů zavražděných při holocaustu. Za to mu byl přiznán status nebezpečný pro stát (k tomu stačí podpis dvou náhodných ministrů) a zdejší zákony umožňují držet takového člověka ve vězení bez obvinění a trestu a časově neomezeně - takový zákon se nepodařil bolševikům ani v dobách těžkého útlaku. Opět ticho po pěšině. Žádný politik o tom nechce slyšet.

A co celosvětový tlak na patentování softwarových algoritmů? Je to nebezpečný trend, který ve svém důsledku povede k omezení inovací, posílení moci firem jako je Microsoft, a postupně zřejmě ke konci Open Source projektu, tedy např. Linuxu. V USA se postupně utahuje kohoutek, EU to před měsícem protlačila, aniž by o tom byla nějaká veřejná diskuze. Jaký názor na to mají jednotlivé strany? Inu, žádný. Něma problema.

A to už nemluvím o názoru na další imigraci, jinými slovy invazi přistěhovalců ze zemí Třetího světa. Nemluvím o potřebě omezit přebujelou státní byrokracii, reformovat senát, který je výsměchem demokracii (senátoři v Kanadě nejsou voleni, ale dosazuje je úřadující předseda vlády z kruhu svých kamarádíčků. Členství je doživotní.)

Takže, koho budu volit, Losnu nebo Mažňáka? Ale třeba Bahňáka, jak říká Mirek Dušín v Rychlých šípech. A měl pravdu.