Sbohem, česká svrchovanosti

Jak říkám, není už příliš co dodat. Snad jen vyjádřit mírný údiv nad tím, jak se původně Hitlerův plán sjednocení Evropy beze zbytku naplnil. Goebels a další nacističtí pohlaváři by měli radost. A šlo to mírumilovnou cestou. Jediné, co stačilo, bylo čtyřicetileté období rozleptávání a demontáž výuky ve školách, výchova rozjásaných idiotů, povýšení konzumu na modlu, pošpinění a pohana slov jako vlast či národ. Kdo hovoří dnes o národě či o vlasti, bývá automaticky označen jako xenofob, v horším případě zařazen rovnou k neonacistům. To jsme to dopracovali.

Tak nějak se cítím unaven tím marným bojem. Doufal jsem, že Češi a Slováci, kteří prošli drezurou budování reálného socialismu, to prokouknou. Vždyť na totalitu by měli mít vypěstován za ta dlouhá léta položivota šestý smysl, a jejich školství ještě nestačilo za 15 let tolik zdegenerovat, jako na Západě. Ale ne. Nestalo se tak. Omámeni konzumem, plnými obchody, lesklými obaly, ovlivněni zločinnými politiky a umělci to sežrali i s navijákem. A spolu s nimi i další východoevropské národy. Opět mi nezbývá než žasnout nad mírou jejich naivity a sílou propagandy.

Největší lež, kterou politikové a spřízněná mediální sebranka vypustili, bylo to, že neexistovala jiná možnost. Že v případě nevstoupení nás čekala nějaká blíže nespecifikovaná chmurná budoucnost, snad omezení obchodu se zbytkem Evropy nebo dokonce válka. Za tu lež by měli být všichni bez vyjímky obviněni z vlastizrady. Protože opak byl pravdou. Propásli jsme jedinečnou příležitost, jakou národ dostane jednou za tisíc let, stát se klenotem Evropy, druhým Švýcarskem, ostrůvkem rozumu v moři norem a nesmyslných vyhlášek. Rájem, kam by prchali před byrokratickými zákony schopní jedinci z celé EU, kde by se dařilo umělcům, kteří se v dusné atmosféře politické korektnosti diktované terorem menšin (kterými je Evropa zahlcena) nemohli uplatnit, kde by se usídlovaly prosperující firmy omezované nehoráznými daněmi a nesmyslnými předpisy Evropské unie. To by brzy umožnilo snižit daně, zvýšit zaměstnanost a časem snad i vrátit české koruně zlatý standard a navázat tak na středověkou tradicí zlatých českých grošů.

A nebojme se, EU by nás nediskriminovala, ani se nám nevyhýbala, ba ani nás vojensky neobsadila. Proč by to dělali, vždyť by byli sami proti sobě. Do českých bank by si evropští komisaři ukládali nakradené peníze, měli by to do Prahy blíže než do Zürichu.

Jediné, o co bychom byli bývali přišli, jsou lukrativní pozice v Bruselu pro vysloužilé a nezvolené politiky. Jaká škoda...

Nemyslím si, že ještě někdy bude příležitost o tomto tématu hovořit takto. Jistě, lidi se k tomu budou vracet, budou remcat, protože budou mít k remcání spousty důvodů, ale nakonec to stejně skončí někde u piva ve sterilně čisté, nekuřácké hospodě vybavené televizory na každé stěně. Na víc se nezmůžou. Ale to už se bude remcat jinak. Tak nějak ve stylu "je to bordel, ale stejně to nezměníme". A bude to pravda. Bylo mnohem snazší postavit se na odpor před tím, než jsme do toho všeho skočili. Ten skok bych přirovnal ke skoku do propasti. I tam je mnohem snazší nejprve jen nakukovat přes okraj. Jakmile skočíme, budeme potřebovat nekonečně více energie k tomu, abychom se zase vyšplhali na povrch. Takže ten skok je nevratný.

Žijeme v historické době rozpadu národů Evropy. Nevím, jestli z toho mít radost nebo ne. Jásaví idioti v televizi a v novinách ovšem určí směr našeho myšlení, ale stranou toho, co oni tvrdí, říkám, že je to tragédie.

A nejhorší na tom bude to pomalé umírání, které teď přijde. Rozklad bude postupný a pomalý. Je to tím, že v celé Evropě je z dřívějška vybudována dobrá infrastruktura a spousta věcí bude ještě dlouho fungovat relativně dobře. Pouze rok od roku budou bohatí bohatší a střední vrstva chudší. Ta střední vrstva bude postupně mizet, jak víc a víc rodin bude chudnout ožebračováno zločinným super-státem. A do toho nepřetržitý dozor a byrokracie, jaká nemá v historii obdoby. Všichni budeme časem smýšlet stejně. Budeme pojídat stejná jídla, platit stejné daně, smát se stejným vtipům a stejně odsuzovat nevhodné vtipy. K svátkům (stejným) si budeme posílat tytéž pohlednice se stejnými motivy.

Ne, nemá cenu to znovu vypočítávat. Teď, když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela. Překročili jsme Rubikon.