Právní mýty okolo nás

Základní poučka, ostrý donucovací nástroj pro nutnost seznámení se s právním řádem, formulka povyšující právo nad logiku. Ale jak je to doopravdy s možností seznámit se s právním řádem vlastní země?

Pro představu se stačí podívat  např. sem, kde na nás číhají gigabajty PDF souborů nejrůznějších zákonů, novel, vyhlášek, nálezů nejvyššího soudu a podobně. Jen prosté přečtení by zabralo půl života. Vím, že mnohé zákony jsou určeny specializovaným skupinám obyvatelstva, profesím či organizacím, ale pořád toho zůstává dost, co více či méně normuje život obyčejného člověka. Obecná pravidla podnikání, povinnosti vůči stáním orgánům nebo daně. Připočteme-li k tomu složitou konstrukci zákonů, jejich novel a novel novel, tvrdím, že není v silách průměrného lidského mozku tuto problematiku zvládnout jako bokovku vedle hlavního zdroje obživy. Požadavek na alespoň hrubou znalost právního systému je při současných poměrech naprosto iluzorní, nesplnitelný a ze strany státu alibistický.

Co vlastně dělá stát a tvůrci zákonů proto, aby si jeho občané osvojili alespoň základní právní znalosti, aby se vytvořenými zákony vůbec mohli řídit? Ve  škole, v hodinách, kde by člověk očekával, že se budoucí občané budou seznamovat se základy právního řádu, se nedospělí žáčci dozvědí jen to, jak (po vzoru Západních útoků na integritu rodiny) právně zakročit proti svým rodičům a to je opravdu málo. O tom, jak se zákonodárce stará o informování dospělé populace, svědčí nejlépe samotné výše jmenované internetové stránky. Zákony v PDF formátu, tedy bez možnosti prohledávání, v balících až po pěti MB bez řádného popisu. Zato nechybí odkaz na komerční stránky, umožňující fultextové prohledávání. To opravdu nemá tento stát prostředky na to, aby přehledně vystavil platnou verzi vlastního právního řádu, aby své zákony popularizoval a uvedl do života mezi prosté občany?

Spravedlnost jako zboží

Neumím si tuto situaci vysvětlit jinak, než že se jedná o záměr. Záměr, který organicky zapadá do celkového obrazu naší moderní "západní" spravedlnosti, kde se deklarovaná rovnost stran a nezávislost soudů na mocenských strukturách vyvinula do dnešní podoby "právního průmyslu". V právních řádech sice nejsou apriorní uzákonění vůle nějakého diktátora, privilegia skupiny, avšak nerovnost a přivlastňování si spravedlnosti některými skupinami obyvatelstva probíhá dál a daleko rafinovaněji. Výsledná nerovnost mezi občany pak vykazuje nesrovnatelně vyšší stabilitu a není vázána na život či smrt jednotlivého diktátora či politické strany.

Moderní právní průmysl nalezl prostředek vyjádření silnější pozice před zákonem - peníze. Dnes není třeba konstruovat zákony, které na první pohled zvýhodňují nějakou skupinu. Je naprosto dostačující, že ona nerovnost se projeví při konkrétním řešení daného sporu, jako rozdíl ve výši sumy, investované do boje v soudní síni. Vhodnost a přiměřený objem takové investice má pak zásadní dopad na výsledek sporu. Ne, nemám na mysli nějakou korupci, či nefér ovlivňování soudu, mám na mysli zcela legální postupy naprosto v rámci právního systému jako např.  nákup právních mozků. Ona mýtická spravedlnost se pak ve skutečnosti stává zbožím, přičemž není důležité, zda finanční investice probíhá v souladu s právním řádem, či nikoli. Důležité je, že vhodnou směnou peněz lze dosáhnout podstatného přiblížení požadovanému výsledku.

Podmínky vzniku a fungování právního průmyslu

Aby  mohl celý systém fungovat, je třeba splnit několik základních podmínek:

• V právním řádu musí být alespoň deklarována rovnost před zákonem. V právních řádech s otevřeně deklarovanou nerovností nemá totiž smysl ani vést rozsáhlé soudní spory za použití převodní páky typu peníze. Vše je od začátku dáno, jako tomu bylo v nedávné minulosti, za dob platnosti vedoucí úlohy KSČ. Vše bylo dopředu jasné, co chtěla strana, bylo právo.
• Právní řád musí být dostatečně složitý a rozporuplný. Musí obsahovat kličky a háčky, musí umožňovat různý výklad, možnost popírání jasných faktů tak, aby se prostý občan v něm nemohl sám prosadit a jeho jedinou možností bylo najímání právních gladiátorů, profesně deformovaných mozků, léta speciálně školených na boj v této džungli.
• Tato skupina nájemných právních žoldáků musí být dostatečně privilegovaná a finančně náročná, aby nebylo pro málo majetné možné najmout nejlepší mozky. Plat právníka či hrozba úhrady soudních výloh, to jsou právě ty prvky, zajišťující rozdělení spravedlnosti podle postavení ve společnosti. Není třeba zákonem definovat šlechtu či jinou privilegovanou vrstvu, hlídat dědičná privilegia a podobně, stačí nechat pracovat peníze.
• Soudci musí být relativně nezávislí, aby mohl vyniknout jako rozhodující vliv peněz. Soudci musí mít velmi privilegované postavení, minimalizující osobní zodpovědnost za svá rozhodnutí. Ideální je, když jejich rozhodnutí nejsou ani v případech, příčících se zdravému rozumu, veřejně kritizovatelná.

Posouzení "vyspělosti" právního průmyslu v daném státě je poměrně jednoduché, stačí si pravdivě a upřímně odpovědět na otázky typu: "Jak mnoho závisí výsledek sporu na výši investice?" Pravdivá odpověď na tuto otázku vypovídá o povaze práva více, než všechny učené spisky ideologů práva dohromady.

Důsledky pro společnost

Nerovnost před právem a právní bezbrannost pro chudší není tím nejvážnějším důsledkem prosazovaného právního systému. Systém totiž znamená také nejistotu i pro ekonomické subjekty, zejména ty slabší. Drobní živnostníci a malé firmy si mohou na svou nerovnost už dnes u nás  "sáhnout", stačí se třeba nedohodnout na platbách se silnější firmou a pak se pokusit o soudní vymáhání. I šance Dona Quiota zvítězit nad větrnými mlýny byla vyšší!  Ekonomický prostor se stává iracionálním, výsledky sporů, odhadované z výchozích faktů, jsou nejisté i v evidentních případech. Systém posiluje silné, oslabuje slabé.

Cena tzv. spravedlnosti je neúměrně vysoká. Prostředky, které by bylo možno investovat daleko účelnějším způsobem (a to i u velkých firem) jsou promrhány na tvorbu právní elity. Její přínos pro společnost je několikanásobně nižší, než vynaložené prostředky. Odstrašujícím příkladem dotažení věcí do absurdity jsou asi Spojené státy, ale jako člověk, který zná Ameriku jen z Hollywoodských filmů a několika autentických vyprávění přátel, nejsem ten pravý kritik. Neumím si ale představit, že to funguje jen z poloviny tak, ukazují tisíce amerických filmových soudních procesů.

Situace v České republice

Zdá se, že výše popsaný systém je právě tím, který si naše špičky všech  volitelných stran stanovily jako cíl v oblasti práva a jdou za ním neochvějným krokem. Běžní občané, alespoň v České republice, se díky nepřehlednosti právního řádu nalézají téměř nepřetržitě ve stavu více či méně protizákonném. Stačí, aby si na takového občana někdo (finanční úřad, obec, konkurent, policista, soused) tzv. posvítil a překročení zákona zjistí téměř vždy. Strach z takového postihu je jednou ze základních mocenských pák nejen postkomunistických režimů. Je to síla, která nahradila moc ideologických strašidel dob nedávno minulých.

Co na tom, že v současnosti je stav našeho soudnictví katastrofální a soudcům dělá potíže činit vůbec nějaká rozhodnutí, natož pak spravedlivá. Všudypřítomná korupce, elitářství a politické objednávky, to jsou problémy dneška. A do toho chaosu a zmatku ještě destruktivní zákonodárná mašinerie parlamentu a vlády. Neskutečná kvanta protichůdných a rozporuplných zákonů, buzerujících vyhlášek a nařízení, neustálé změny a v neposlední řadě nesmyslné určení kompetencí státních orgánů (a to oběma směry), tak vidí dnešní právní řád většina jeho drobných uživatelů. Malí podnikatelé už přestali tento právní marasmus sledovat, nikdo z nich se v něm nevyzná, a tak řeší jen nejnebezpečnější věci typu daně a občas bezpečnost práce. Ale co hůř, nevyznají se v něm ani sami úředníci a tak třeba na  každém finančním úřadě funguje trochu jiný daňový systém. Nelíbí se Vám to? Tak se zkuste soudit, ale pokud nejste zrovna uhlobaron nebo majitel významného místního podniku, bude pro Vás jednodušší emigrovat do země, která naší republice delikventy nevydává.

Kdo někdy komunikoval s finančním či živnostenským úřadem, úřadem práce, hygienickou stanicí, referátem životního prostředí, obchodní inspekcí, požárníky atd. mi snad porozumí. Když Vás chtějí dostat, tak Vás dostanou. Živě si vzpomínám, jak jsme museli doplatit DPH a zaplatit pokutu za to, že jsme dopravu montéra na stavbu účtovali s 5% DPH a on, zločinec, s sebou vezl asi 3 kg materiálu a 5 šroubů a ještě si hlupák  nechal napsat dodací list. To je  jen drobná úsměvná historka, ale když se sejde u piva pár lidí samostatně výdělečně činných, můžete podobné a lepší vtípky, často však o trochu smutnější, poslouchat celé hodiny. Nedivme se, že ti obyčejní pak torpédují právní systém ve všech oblastech, kde je to alespoň relativně bezpečné, zatajují, mlží, lžou a manipulují. Problém není v tom, že by nechtěli dodržovat právní normy či neplatit daně, jak podsouvá dnešní vláda, problém je tom, že požadavky zákonodárců jsou nesplnitelné. Mnohdy si naopak právě ti zanedbatelní a malí uvědomují potřebu rozumných pravidel a zákonů daleko naléhavěji, že sami zákonodárci, protože chyby v této oblastí mají fatální dopad v prvé řadě na ně.

Výsledkem kombinace korupce, protekcionismu a šablonovitého přejímání západních právních principů je právní bezbrannost většiny populace, buzerace, která nemá s ideály svobody, rovnosti a demokracie naprosto nic společného. Je to ponižující a odporné, ne o mnoho lepší než za bolševické diktatury. Nemůžete se divit, že vztah občanů k vlastní politické reprezentaci  pomalu  konverguje ke stavu před devětaosmdesátým. Je vysoce pravděpodobné, že taková reprezentace v budoucnu padne za oběť prvnímu dostatečně hlučnému populistovi, který se objeví na scéně. Smete je naprosto stejným způsobem, jako populisté sametové revoluce smetli nenáviděnou bolševickou garnituru. Lidu se jen velmi těžko vysvětluje, že nepřítel jejich nepřítele ještě nemusí být jeho přítelem. České země (bohužel) díky krátkozrakosti a sobectví současných mocných čekají na svého Haidera či Le Pena a doufejme, že to nebude nikdo horší.

Ne, nebudu se zabývat prognózou právního vývoje ČR. Je to celkem nezajímavé. Právní řády satelitních států jsou totiž z důvodu závislosti na jiné moci z principu věci nereformovatelné a navíc samostatný a suveréní český právní řád v podstatě končí. Doufejme, že právo budoucího (velmi pravděpodobného) evropského superstátu se bude vyvíjet rozumnějším způsobem, který zajistí srozumitelnost a použitelnost zákonů a skutečnou rovnost občana přes soudní instancí. Ale to už je téma pro docela jiný článek.

Článek byl převzat ze serveru www.sprcha.com, kde vyšel 29.3.