Buďme sebevědomí

Neprokazujme úctu poslancům, senátorům, ministrům a dalším politikům. Není proč. Neklaníme se žebrákům ani jiným existencím žijícím za cizí peníze. Zvolením do politické funkce se lidé, kterým jak tvrdí politici je nutné vládnout protože jsou hloupí, zcela určitě nestávají chytrými. Buď jsme chytří všichni a potřeba politiků není tak palčivá, nebo hloupí vládnou hloupým, a potom nula od nuly pojde. Stejné, ne-li vyšší kvality parlamentu, bychom dosáhli losováním a jakýkoliv člověk z ulice dokáže nahradit domněle nepostradatelné politiky. Nechoďme k volbám, a to hlavně k těm, kde se o ničem nerozhoduje jako do Senátu, krajských zastupitelstev a Evropského parlamentu. Formou bojkotu dejme najevo, co si myslíme. Nemáme na výběr, nic neovlivníme a svým hlasem pouze legitimujeme jedno ze zel. Politici potom mohou tvrdit, že mají veřejnou podporu a sami víme, že je jim lhostejné, k čemu, jak a proč dostali náš hlas. Volební neúčastí se nezříkáme práva na kritiku ani nedáváme souhlas s tím, co politici páchají.

Pohrdejme poslaneckou imunitou, je to projev strachu členů parlamentu před výsledkem vlastní práce. Neponižujme se před modrými majáky. Sanitku, hasiče a policii poznáme a záchranný systém pracuje bez přiblblých limuzín. Všechno co politici zařídí a vybudují, každý byt, silnice, škola, stojí na základech daňového vyvlastnění, proto nic z toho neobdivujme.

Nedívejme se na estrády, diskusní pořady a nekupujme bulvární plátky kde exhibují politici a byrokraté. Oni se nezajímají o naše názory, proč bychom se měli zajímat my o jejich. Nečtěme projevy a články politiků, ignorujme jejich diskuse a mítinky, protože chtějí pouze manipulovat s naší myslí. Bez posluchačů a čtenářů je politik nikým. Zůstaňme hluší k argumentům o naší půdě, naších podnicích, naší obchodní bilanci nebo veřejným, celospolečenským, státním zájmům. Politici považují "naše, veřejné, celospolečenské" za "svoje". Máme pouze svoji půdu, svoji firmu, svoji peněženku a svůj život. Kdyby si každý hleděl svého majetku a života, nebyli bychom pro politiky tak snadno ovladatelným stádem.

Byrokraté, pomocníci politiků, zasluhují pouze shovívavý soucit, že ze strachu před konkurencí na trhu práce jsou raději kolečkem ve vládním stroji na utiskování spoluobčanů. Dávejme jim najevo morální převahu, mají naději na polepšení. Za znak úpadku mravů považujme snahu mladých lidí získat po škole státní zaměstnání a zrazujme je od takovéhoto rozhodnutí.

Do úřadu vstupujme pouze z donucení a s filozofií, že pokud úředník naštve nás, je potřeba naštvat nejen jeho, ale ještě minimálně tři další. Nerespektujme úřední dny, v žádném zákoně nejsou stanoveny. Buďme sebevědomí, podlézáním ničeho nedosáhneme, pouze povzbudíme aroganci byrokratů. Neoblékejme se na úřad nijak zvláštně. Nemusíme se stydět za horší šaty než ministr nebo úředník, protože on je oblečen za nám sebrané peníze. Ve frontách nestůjme mlčky a snažme probudit rozhořčení i u dalších spolutrpících občanů. Na úřadech neděkujme a neprosme, všechno co nás tam obklopuje platíme. Každé pochybení úředníka obraťme proti němu, žalujme k soudu, předávejme podněty policii, stěžujme si, a to vždy odshora dolů.

Nepředávejme dobrovolně státu informace. Čím méně toho ví, tím méně nám může škodit. Dbejme, aby naše děti odmalička rozpoznaly státní indoktrinaci směřující k usnadnění vlády politiků a byrokratů. Nespojujme krajinu, hrady, zámky, umělecké předměty, hudbu a sport se státem. Jsou krásné samy o sobě. Pomocí národního sentimentu, zdůrazňováním výjimečnosti národa nebo pocitu ohrožení ze strany ostatních států, politici zatemňují náš rozum.

Nedělejme jiným, co sami nesnášíme. Když někoho zregulujeme, třeba jako zastupitelé na úrovni obce nebo k tomu dáme ve volbách mandát politikům, vězme, že ty stejné morové rány dopadnou za chvíli na nás.

Nesponzorujme akce, kterých se účastní stát a ze všech sil snižujme daňový základ. Nad každou korunou ztracenou na daních plačme, protože pomůže vytvořit další regulace a zákazy. Přemýšlejme, proč platíme nežádané a co jsme si za berně mohli sami koupit pěkného.

Zbavme se iluze o existenci hodného státu, jehož vrozené dobro maří špatní politici a byrokraté. Stát je z principu nepřítel občanů. S čím větší nedůvěrou a despektem budeme pohlížet na jeho symboly a lidi, kteří jej vytváří, tím lépe si uchráníme majetek a svobodu.