Béé! Já nechci do rezervace! Nééé!

Šari napsala:

Příroda nepotřebuje advokáta, pane Stworo. Ujišťuji vás, že i při současné vlně nízké porodnosti ví, co dělá. Ona to ví vždycky, to jen my to většinou nechápeme a snažíme se poručit větru dešti.

Nevidím v současné krizi rodiny nic děsivého. Možná jen starý klasický rodinný model zaniká, aby za pár desetiletí byl nahrazen novým, možná lepším. A změna znamená vždy určité obtíže a krizi. Váš hlas jakoby vanul z Číny minulého století-obyčejná kontrola porodnosti, chabě maskovaná újmou na daních. Opravdu nemám pocit, že byste tím mohl věci nějak prospět.

Na to reaguje Luďa:

Svět se mění, a pan Vladimír cítí, že mu "ujíždí" a snaží se ho za každou cenu zachovat takový, jaký si jej pamatuje. No, pravděpodobně se jedná o první projevy stáří ....

Aja oponuje:

Funkce rodiny, zdá se mi, byla, je a snad by i měla být v budoucnu v základě stejná.

Luďa:

Podle mého je princip neustálé změny a vývoje vlastní všemu živému. Na rozdíl od neživých systémů, kde postupem času dochází ke zvyšování entropie, je základní charakteristikou systému, obsahujícího život naopak její snižování.

Neustále měnící se realitě se daleko lépe přizpůsobují mladí jedinci, kteří své chování nezakládají tolik na zkušenostech jako ti starší. A protože už taky nejsem mladý, tak vím, jak postupem času člověk ztrácí přizpůsobivost. To se pak často projevuje v jeho chování, kde je patrná snaha o zachování "stávajícího stavu". Protože pro staršího a zkušenějšího je výhodné využívat svých zkušeností, protože má tím "převahu" nad mladým a nezkušeným. Když se však vlivem změny prostředí změní i "pravidla systému", pak jsou mu získané zkušenosti z valné části k ničemu a oba stojí opět vedle sebe na stejné startovní čáře. A tam má ten mladší výhodu, protože je většinou přizpůsobivější.

Takže jste ze mne udělali dědka, který nic nechápe a mentálně žije v Číně z minulého století. Trošku máte pravdu. Přesněji bych to vyjádřil tak, že se nenechám tolik unášet módními vlnami a jsem více imunní tlaku sdělovacích prostředků i okolí. Mladší ročníky jsou tvárnější, což může být někdy dobré a někdy špatné. V tomto případě je to spíše ke škodě.

Šari odhalila můj názor jako "obyčejnou kontrolu porodnosti, chabě maskovanou újmou na daních." V podstatě souhlasím, pouze bych odporoval tomu "chabému maskování". Nesnažím se nic maskovat. Hledám stimuly, které by mohly ovlivnit rozhodnutí mít děti. Co je na tom špatného? Vyčítáte mi, že jsem zneklidněn tím, že rodiny nemají děti. To také. Ale hlavně jsem zneklidněn postojem reprodukčně schopných lidí. Názorem, který se pokrytecky schovává za tvrzení, že není vhodná doba, nebo že se musím nejprve zabezpečit, vybudovat materiální základnu, že májí vůči dítěti zodpovědnost a nemohou ho přivést do chudoby apod. V tom je obrovské pokrytectví a vlastní egoismus. Vyjádřují celý ten současný trend doby: chorobný individualismus, samé JÁ, JÁ, JÁ - a všichni a všechno mi můžou vlézt na záda. To je trend, kterému mladí tak snadno podléhají a se kterým se já (díky své "senilitě") vnitřně nemohu sblížit.

A že není vhodná doba k rození dětí? Kdy byla? Děti se rodily i v koncentrácích v podmínkách, které si nedovedeme nikdo představit. Zdá se mi, že argument, že nedělat děti, protože se stanou novodobými otroky vládnoucí skupiny, jak tam také někdo také napsal, není tak úplně pevný.

Ano, světu hrozí přelidnění. Už jsem ve Zvědavci dvakrát uváděl neveselou statistiku: ročně přibývá na zeměkouli asi 92 milionů lidí. Z toho jen 2 miliony bílých. Opravdu je nám všem jedno, že za padesát let bude připadat na jednoho bílého 50 barevných? Copak nikdo nemá k vlastní rase žádnou zodpovědnost a ani úctu? Opravdu nám nevadí, že nás čeká život v rezervacích (poskytnou-li nám je vůbec)?

To, co prosazuji, není senilní lpění na starých hodnotách. To je pud sebezáchovy! Argumentují-li moji odpůrci jinak, pro mne z toho plyne jediné vysvětlení: oni ten pud sebezáchovy prostě ztratili. A můžeme se přít, zda je to dílem přírody nebo něčeho jiného. Je pravdou, že si příroda sama reguluje přežívání druhů. V některé fázi, v nějakém tajemném bodě existence jednoho určitého druhu najednou začne druh vymírat. Může to být proto, že se změnily podmínky k životu, nebo se objevil jiný agresivnější druh, který ten méně vitální prostě vytlačil. To se nyní skutečně děje. Černoši a vůbec lidi tmavé pleti jsou mnohem vitálnější než my. Mnohem agresivnější, drzejší. Nemáme proti nim obranu. Dobrá. To by ale nemělo znamenat, že hodím flintu do žita, pokojně všude zhasnu a půjdu si lehnout do rakve, protože "to nemá cenu". Je naši povinnosti se prát do poslední chvilky a bojovat i boj, o kterém víme, že ho prohrajeme. Měli bychom se alespoň pokusit vyhrát. Máme odpovědnost k těm, kteří byli před námi, a postarali se, abychom se měli tak, jak se máme. Nechci, abychom se množili jako králíci. Nechci šest dětí. Chci jen, aby se nějak uchoval status-quo. Tzn. 2,17 dítěte na rodinu.

Podívejme se do historie. Řecký filozof Démokritos řekl: Nezdá se mi nutným mít děti, neboť spatřuji v dětech mnoho velkých nebezpečí, mnoho žalostí a málo blaha - toho jen nepatrně a poskrovnu. A to tvrdil už někdy před 2400 lety. Takže je vlastně všechno v pořádku, řeknou mí oponenti. Všichni víme, že lidstvo nevymřelo navzdory tomu, co tvrdil přední filozof své doby.

Ale podívejme se na jeho výrok v kontextu období, ve kterém žil. Řecká civilizace se datuje přibližně od letopočtu 1400 př.n.l. Její konec kladou historikové do období od roku zhruba 371 př.n.l. (první osudová porážka Sparťanů od Théb) až do roku 337 př.n.l. Démokritos žil 455 - 370 př.n.l., tedy těsně na konci své tisícileté kultury. Byl svědkem jejího rozpadu. Jeho názor zřejmě odráží tehdejší náladu ve společnosti.

Mimochodem, do stejného období spadá i jiná neveselá historka, totiž obvinění Sokrata z toho, že kazí mládež. Následoval soud a Sokrates byl odsouzen k vypití otráveného vína. To se stalo 399 př.n.l. Nemocná společnost se zbavila největšího filozofa své doby a možná všech věků. Vykonstruované obvinění vznesené malými, které dnes nikdo nezná, proti člověku, který přečníval. Nemocná společnost filozofy nepotřebuje.

Názor, který dnes převládá ve společnosti, není nepodobný názoru Démokritovu před 2400 roky. A není to jen názor na děti. Našli bychom více podobných rysů. Např. tolerance k homosexualitě nebo zpochybňování významu rodiny. Kdykoliv začne společnost nezdravě a nepochopitelně tolerovat homosexualitu, je to neklamným znakem její hniloby. Stejně jako když si začneme myslet, že rodina je přežitek a "brzy bude nahrazena něčím jiným a možná lepším".

Vše, co jste napsali, si uvědomuji a současně přiznávám, že mnohé argumenty nedokážu vyvrátit. Jestliže přesto iracionálně trvám na tom, abychom měli děti, je v tom - jak už jsem řekl výše - prostý pud sebezáchovy. Prostě nechci, aby naše rasa vymřela. Ano, je pokřivená, prolezlá špatnostmi, zlá. Ale patřím k ní. Dědkovsky na ní budu lpět.