Odhalení plíživého orwellianismu ve Spojených státech

Ale čas od času se stane něco, co nám připomene, že svět, ve kterém žijeme, není neměnným a spolehlivým místem, jak jsme si jej ve svých představách utvořili. Co se mne týče, nebylo to ani tak Guantanamo - jakkoliv je to zneklidňující. Domnívám se, že tato určitá lhostejnost k porušení ustálených norem byla způsobena tím, že šlo o omezený fenomén, který stěží mohl ohrozit naše vlastní obyčejné existence. Mnohem více mne zneklidnilo jiné - relativně nedůležité - odhalení.

Bylo to oznámení, že se evropské aerolinky podrobily požadavkům americké vlády a umožnily volný přístup ke všem detailům, které mají o svých cestujících. Nejen že tato data obsahují jména, adresy, národnosti, čísla pasů, detaily kreditních karet a adres v Americe, ale mohou obsahovat ještě další informace z databáze aerolinek, např. zdravotní stav, invaliditu, zvláštní přání co se jídelníčku týče, ceny za letenku, pokračující lety, itineráře předchozích letů, bankovní informace a jména osob kontaktovaných v případě neštěstí. Jednoduše řečeno, jestliže jste v uplynulých dvou letech letěli do, z nebo přes Ameriku, jsou klíčové elementy vašeho života včetně etnické a náboženské identity zaznamenány v amerických databázích v rámci americké snahy sesbírat celosvětově co nejvíc informací o každém občanu planety. Probírají, procházejí tato data, porovnávají a hledají závislosti ve snaze zjistit, zda jste nebo budete pro ně ohrožením.

A jakmile bude uveden v život další krok profilování pasažérů plánovaný pro příští rok, dostaneme každý z nás barevné označení. Zelená znamená prověřený. Žlutá - kategorie, do které zřejmě spadnou všichni Arabové či zahraniční muslimové - bude považována za bezpečnostní riziko. Lidem s tímto barevným označením se dostane zvláštní pozornosti úřadů. Budou prohlíženi mnohem detailněji, budou fotografováni a budou jim odebírány otisky prstů při každé cestě. Červená znamená, že jsme na seznamu podezřelých z terorismu a budeme zadrženi letištní bezpečnostní službou.

Tento systém, známý pod jménem CAPPS II (Computer-Assisted Passenger Pre-screening System II) se netýká pouze cizinců. Každý Američan cestující letadlem bude zde mít svůj záznam a tyto informace budou volně k dispozici všem vládním úřadům. K záznamům označeným žlutou budou mít přístup také CIA a spřátelené zahraniční výzvědné služby. CAPS II se stane základním kamenem pro všezahrnující sledovací systém veškerého pohybu občanů v Americe. ACLU (American Civil Liberties Union) se obává, že CPASS II se časem vyvine v totalitariánský systém interní kontroly, který se dotkne politických odpůrců stejně jako údajných teroristů.

Zákony v Evropě dovolují použít údaje pouze pro účely, pro které byly sebrány. Amerika takové zákony nemá. EU se sice s Američany pře o tom, jak omezit jejich přístup k údajům o cestujících, ale stojí na extrémně slabých pozicích. Amerika oznámila, že bude pokutovat každou aerolinku, která by odmítla zpřístupnit data o cestujících, částkou 6000 dolarů za každého jednotlivého cestujícího. Dopravní komisař EU na to zareagoval tak, že není možné úplně zastavit dopravu mezi Evropou a Amerikou.

Pravděpodobný rozsah systému byl odhalen v srpnu, když bylo zveřejněno, že aerolinky JetBlue známé svými slevněnými lety předaly (navzdory svým slibům, že u nich jsou data bezpečná) americké straně detailní informace o 1,1 milionu svých pasažérů. Údaje zpracovala soukromá americká firma pracující jako kontraktor pro armádu. Tato firma spojila databázi JetBlue s databázemi sociálního pojištění, zaměstnání a ekonomickými daty z komerčně přístupných databází. Na základě takto provázaných údajů vytvořila profil každého cestujícího. Výsledek prezentovala na semináři pro ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Homeland Security).

Lze takovýto systém zdůvodnit ohrožením Ameriky a snahou po efektivnosti? Na základě dosud známých údajů ne. CAPPS II ještě nefunguje, ale jeho předchůdce už zcela jistě ano. Počátkem roku mnoho Američanů najednou zjistilo, že mají potíže cestovat nebo že nemohou cestovat vůbec. Stali se předmětem opakovaného intenzivního zájmu bezpečnostních orgánů, matoucích prohlídek a dalších bezpečnostních opatření. Jeptišce z Milwaukee, která nikdy neměla záznam v rejstříku trestu a nikdy nebyla zavřena, bylo zabráněno v odletu do Washingtonu na protiválečnou demonstraci. Dvě mírové aktivistky hodlající podniknout cestu za rodinou z San Francisca do Bostonu, byly řadu hodin zadržovány a vyslýchány bezpečnostní policií. Levicově orientovaný právník se specializací na ústavní právo byl opakovaně podroben osobní prohlídce (=úplné vysvlečení, pozn. vydavatele) při každém letu. Mírumilovný a usedlý softwarový inženýr, v jehož náplni práce je cestovat dvakrát týdně letadlem, byl při každé cestě zdržován, prohledáván a dotazován. Později zjistil, že jeho jméno je shodné s jedním vězněm v Guantanamu. Ukázalo se, že všichni výše uvedeni a řada dalších, měli problémy, protože se jejich jméno objevilo na seznamu "podezřelých." Neexistuje žádná možnost zjistit proč tam jsou, ani žádný mechanismus jak jméno ze seznamu vymazat. Po řadě schůzek s TSA (Transportation Security Administration) bylo softwarovému inženýrovi doporučeno, aby si nechal úředně změnit jméno.

V blízké budoucnosti přibude do seznamu řada nových jmen. Minulý měsíc oznámila Bushova administrativa záměr zkombinovat údaje z databází tuctu federálních úřadů a vytvořit seznam ke sledování občanů podezřelých z terorismu. Odhaduje se, že seznam bude obsahovat více než 100 tisíc jmen. Důvodem je prý snaha zabránit zmatení zpravodajských služeb, které vedlo k jedenáctému září. Ale jak spolehlivý bude tento seznam? Jak bude použit? A co je definicí teroru? Alespoň co se poslední otázky týče, jsou oficiální místa upřímná. Bude to široký pojem a bude zahrnovat účast ve vnitrostátních záležitostech, jakými jsou např. útoky na kliniky provádějící interrupce. Členství v tomto "Klubu podezřelých" bude mít pro každého dalekosáhlé následky. Soukromí zaměstnavatelé, např. elektrárny nebo aerolinky, budou moci do seznamu nahlížet při tajné kontrole uchazečů o zaměstnání. Opakuji znovu, neexistuje žádná možnost jak zjistit, kdo je na seznamu, ani právo odvolání se proti náladovému odsouzení. Michael Ratner z Centra konstitučních práv říká, že to připomíná černé listiny z McCarthyovy éry. Zpochybňuje to nejhlavnější základnu amerického práva, podle kterého musí být lidem dovoleno znát obvinění vznesené vůči nim.

Mezi Američany se objevují známky neklidu. V období po jedenáctém září nikdo příliš neprotestoval, když došlo k většinou náhodným zatčením zhruba 800 imigrantů v New Yorku. Lidé prostě najednou zmizeli ze svých domovů, jejich příbuzní nebyli schopni zjistit, kde jsou, zadrženým byla odepřena právní pomoc. O řadu měsíců později byli tito zadržení deportováni, většinou pro drobné porušení imigračních předpisů. Ve vězení s nimi bylo zacházeno špatně a byli vystaveni fyzickému násilí. Nikdo z nich nebyl nikdy obviněn z terorismu. Veřejnost nereagovala ani když některé imigrační a teroristické soudy přestaly být veřejnými. Soudci vyjádřili pochmurné varování. Jeden z nich řekl: "Demokracie umírá za zavřenými dveřmi." Ale názor široké veřejnosti byl jiný. Na podzim roku 2001 Kongres zdrcující přesilou hlasů odsouhlasil Patriot Act umožňující neslýchaný zásah do soukromí: sledování a tajné prohlídky kohokoliv, o koho bezpečnostní služba projeví zájem. Proti Patriot Act hlasoval jediný senátor. Obecně se věřilo, že ve válce proti terorismu je taková taktika obhajitelná.

Obyčejní lidé se nyní stávají podezřelými za normální chování. V San Franciscu se dostal do prudké diskuze penzionovaný telefonní technik. Diskuze se týkala upadající vlády prezidenta Bushe a války v Iráku. O několik dnů později ho v bytě navštívila tajná policie a podrobila ho výslechu. Podrobně se zajímala o jeho politické názory. Posledního února se jeden právník středního věku zúčastnil chatu na Internetu, kde napsal větu, že "Bush ztratil jakékoliv zábrany." V průběhu několika hodin byl jeho dům obklíčen policií, byl spoután a odvezen k výslechu, kde ho tajní vyšetřovali, zda neohrožuje prezidentovu bezpečnost. V Severní Karolíně dostala devatenáctiletá studentka neohlášenou návštěvu FBI, protože ji někdo udal, že má doma protiamerický materiál. (Psal jsem o tom v článku "Mít doma mapu Afghánistánu je poukázkou k trablům!". Pozn. vydavatele.) "Protiamerickým materiálem" se ukázal být plakát na zdi proti trestu smrti. Ptali se jí, co ví o Talibanu a zpovídali ji 40 minut. Má záznam.

Američanům postupně dochází, že obětí Patriot Act nemusí být jen teroristé a cizinci, ale i oni sami. 160 měst a vesnic přijalo rezoluci proti tomu zákonu. Patriot Act ruší mnohá opatření omezující moc bezpečnosti. Agenti nemusí nezávislému soudci vysvětlovat, že existují dobré důvody pro podezření z teroristické nebo kriminální aktivity. Namísto toho předkládají nyní svou žádost zvláštním tajným tribunálům, které ještě nikdy žádost FBI neodmítly. Agentům stačí říct, že vyšetřují ohrožení státní bezpečnosti.

Jenže ta definice pokrývá široké spektrum aktivit. Dopis do místních novin kritizující americkou zahraniční politiku stačí k zahájení vyšetřování. A vyšetřování může dosáhnout velmi daleko za hranice podezřelé osoby. Použila-li vyšetřovaná osoba něčí počítač, může být zabaven. Napsala-li e-mail nebo telefonovala-li někomu (organizaci, či jednotlivci), mohou se i oni stát předmětem zájmu státní policie. Agenti FBI mohou tajně číst nebo zabavit jakékoliv jejich dokumenty, včetně důvěrných, bez kontroly soudu. Podle paragrafu přezdívaného "sneak and peek" (vloudit se a kouknout) může být tajně prohledán kterýkoliv dům nebo kterákoliv kancelář, aniž by se to majitel řadu týdnů nebo měsíců dozvěděl.

Ale ani toto opatření nevyvolalo široký nesouhlas veřejnosti. Byla to až nová moc státu tajně sledovat co lidé čtou, co vyhledávají a co si půjčují v knihovnách, která vzbudila větší odpor. V posledních dvou letech se v mnoha knihovnách objevilo varování, že knihovna neručí za soukromí svých čtenářů a že může být vyzvána státní mocí k předání všech záznamů.

Proti tomu opatření se stavějí spíše konzervativní, vesnické knihovny, než ty městské. Podle Roberta Reicha, který dříve fungoval jako Clintonův tajemník, sjednotilo toto nařízení obyčejné lidi, libertariány a civilní aktivisty za svobodu. "Stalo se to symbolem jejich snahy nás sledovat," říká Reich. "V tom, co kdo čte, je něco velmi osobního, je to příliš blízko k Georgi Orwellovi a chování totalitní moci. Američané si hlídají své soukromí poctivě a rozhořčeně. Nenávidíme velký státní aparát. Tato země byla založena na principech nedůvěry k němu."

Otázka kolem knihoven se stala natolik emotivní, že vláda byla nucena zareagovat. Státní žalobce John Ashroft podnikl cestu po celé zemi. Před pečlivě vybraným publikem hájil Patriot Act a připravoval půdu pro jeho další rozšíření. Rozzloben neustálými dotazy o knihovnách konečně oznámil informaci kterou odmítl i Kongresu. Sdělil, že tato klauzule nikdy nebyla v praxi použita. Jenže nikdo neví, zda mu lze věřit. Podle vlastního průzkumu mezi knihovnami z minulého roku to vypadá, že nejméně 178 knihoven bylo poctěno návštěvou FBI. Ale žádný knihovník nesmí veřejně potvrdit nebo vyvrátit co Ashcroft řekl, protože - jako s každým vyšetřováním vedeným pod Patriot Act - je trestné vyjevit veřejně, že byli předmětem vyšetřování, nebo že spolupracovali.

Úměrně s tím, jak šok z 11. září pomalu odeznívá a kolem války v Iráku vznikají pochybnosti, objevují se známky nesouladu mezi tím, kolik moci požaduje pro sebe státní administrativa a kolik jsou lidé ochotni jim poskytnout. Nedávné požadavky vlády byly natolik neomalené, že senát jasně řekl, že je nikdy nebude podporovat. Senátoři byli zděšeni, když Ashcroft v rámci nového připravovaného zákona přezdívaného Patriot Act II požadoval právo zrušit občanství kterémukoliv naturalizovanému Američanovi podezřelému z napomáhání terorismu. To se může týkat kohokoliv, kdo, řekněme, nabízel pomoc mírovému jednání mezi Turky a Kurdy. V létě Senát zablokoval další finanční podporu některým částem legislativy, včetně "sneak and peak". A když ministerstvo spravedlnosti navrhovalo vytvořit masivní sledovací program, který by změnil desítky milionů Američanů v informátory šmírující kolem svých sousedů a přátel, byl jednohlasně Kongresem přehlasován.

Ale administrativa neustupuje a nevzdává se. Opak je pravdou. U příležitosti výročí 11. září řekl Bush, že "zbytečné překážky" v zákonech stojí v cestě pronásledování podezřelých z terorismu. A pokračoval, že ruce bezpečnosti musí být zbaveny pout. Požaduje rozšíření trestu smrti a ještě méně právních překážek omezujících činnost policie a tajných vyšetřovatelů. Z obavy, že by celý Patriot Act II byl odmítnut, kdyby jej předložili ke schválení tak, jak je, používá Bushova administrativa metody per partes - po částech. Jednotlivé části Patriot Act budou zřejmě připojovány k méně důležitým zákonům v očekávání, že takto spíše uniknou pozornosti.

Oponenti vládní politiky tvrdí, že taktika vlády je špatná. Namísto neopatrného vytváření větší moci by měla vláda efektivněji použít tu, kterou už má. Konec konců, o únoscích z 11. září se vědělo, pouze selhala spolupráce mezi bezpečnostními složkami. Je třeba více orientovaný, nikoliv volný a stále se rozšiřující přístup. Robert Reich upozorňuje, že není vůbec jisté, zda omezení civilních svobod je efektivní zbraní při hledání teroristů. Navzdory všem dostupným prostředkům nikdy nebyl nalezen antraxový terorista. Reich varuje, že současná strategie bude v podstatě vytvářet horu nedůležitých informací o příliš mnoha lidech, a že to bude nepoužitelné.

Ale vítězství pro liberály a libertariány je v nekonečnu. Pouze 22 % Američanů se domnívá, že přišlo o příliš mnoho svobod. Rovněž existuje jen slabá podpora pro civilní práva cizinců a imigrantů bez dokumentů. V centru pozornosti jsou civilní svobody většinové společnosti Američanů, než těch ostatních. Reich říká, že za to Amerika zaplatí něčím, co se nedá vyčíslit - morální základnou, na které staví, právem vést a ztrátou sympatií těch, které zavírá a deportuje.

Někteří pozorovatelé se domnívají, že současná situace je cyklická. V roce 1940 vznikla panika, když byla americkým Japoncům odňata občanská práva. V padesátých letech existoval McCarthyismus, v sedmdesátých to byl útok na protiválečné hnutí. V každém z těchto případů se země propadla do křeče, ale pokaždé se znovu vzpamatovala. Jiní nejsou tak optimističtí. V této elektronické době je výkonná moc tak velmi dotěrná, že nikdo nemůže mít jistotu, že zmizí (sama od sebe). Michael Ratner varuje, že bude pro lidi nesmírně těžké získat zpátky svobody, které jednou ztratili. A Reich se domnívá, že bychom všichni měli být zneklidnění z reakce (vlády), jestliže dojde k dalšímu útoku. Jaké další svobody budou po nás požadovat, čeho se budeme muset zříct příště?

Co to všechno znamená pro nás, Brity? Vše, co se děje v Americe, ovlivňuje směr myšlení našich politiků a způsob, jakým reagují. Osobní průkazy, celostátní databáze, sledování Internetu a toho, jak kdo telefonuje, záznamy o dětech - to vše vypadá ještě celkem rozumně v porovnání s americkými snahami o vytvoření profilu každého občana. Ale můžeme vidět směr, kterým se naše vláda hodlá ubírat. A měli bychom se proti tomu postavit dokud je čas. Z toho, co se přihodilo při Huttonově vyšetřování, vidíme, jak zuřivý může být státní aparát, když se mu někdo postaví do cesty. A jak bezmocní mohou být lidé i když se snaží dělat ty pravé věci a chránit naše zájmy. Neměli bychom dobrovolně odevzdávat této mašině více své autority, znalostí nebo moci než je nezbytně nutné.

Měsíc po 11. září napsal americký soudce Andrew Napolitano do New Jersey Law Journal: "Málokdy se v demokracii přihodí, že by osobní svobody zmizely najednou, přes noc. Daleko pravděpodobnější je, že budou odebírány postupně, přičemž ti, kteří o tom rozhodují, to myslí dobře a mají podporu veřejnosti. Ale jemná ztráta svobody nikdy není zaznamenána, dokud krize neskončí a my hledíme vyděšeně zpátky na to, co jsme prožili. Ale to už je příliš pozdě."

Zdá se mi, že přišel čas, kdy už nemůžeme nechávat obranu naší svobody pouze na zájmových skupinách.