Předpověď katastrofy
Takže je to oficiální: Izraelská vláda se rozhodla zavraždit Jásira Arafáta.
Už žádný exil. Už žádné vyhnání nebo vystěhování. Jednoduše "odstranění".
Samozřejmě, že záměrem zde není odstranit jej do jiné země. Nikdo si vážně nemyslí, že Jásir Arafát zvedne ruce vzhůru a nechá se jednoduše vyvést. On a jeho muži budou zabiti při přestřelce. Taková přestřelka nebude poprvé.
I kdyby bylo možné vyhostit Arafáta do jiné země, nikoho v izraelské vládě to ani ve snu nenapadne. Proč? Copak je možné dovolit mu, aby vykonal okružní cestu, navštívil Putina, Schroedera a Chiraca? Chraň pánbůh! Takže je to jasné. V plánu je odstranit jej na onen svět.
Ne hned. Američané si to nepřejí. Mohlo by to Bushe rozdráždit. Sharon nerad Bushe dráždí.
Někteří lidé se utěšují doufáním, že je to jen myšlenka. Prázdná rezoluce. Kdoví kdy se má realizovat a způsob, jakým se provede, ještě zdaleka není jasný. Ale tady je pouze přání otcem myšlenky, nebezpečné vlastní pohodlností. Rozhodnutí odstranit Arafáta bude mít samo o sobě dalekosáhlé politické důsledky. Účelem zveřejnění tohoto záměru předem je připravit na to mezinárodní veřejnost. To, co znělo ještě nedávno jako bláznivý komplot extrémních fanatiků, má nyní razítko legitimního politického procesu; jediné, co zbývá doplnit, jsou kolonky kdy a jak.
Každý, kdo Sharona zná, dokáže předpovědět, jak se budou věci vyvíjet. Bude čekat na svou příležitost. Může přijít v příští minutě, za týden, za měsíc, za rok. Sharon umí být trpělivý. Rozhodne-li se pro něco, je ochoten čekat, ale nikdy neustupuje ze svých cílů.
Takže kdy lze očekávat dobu vhodnou k odstranění? V okamžiku, kdy dojde k nějakému velkému sebevražednému útoku v Izraeli. Dostatečně velkému k tomu, aby extrémní reakci rozuměli i Američané. Anebo když se jinde ve světě stane něco, co odvrátí pozornost od jeho země. Nebo když nějaká dramatická událost, porovnatelná s destrukcí newyorských mrakodrapů, rozzuří Bushe.
Co se stane pak?
Arabští vůdcové říkají, výsledek bude nevypočítatelný. Ale pravdou je, že výsledek se dá velmi přesně odhadnout už teď.
Arafátova vražda bude znamenat historickou změnu ve vztazích mezi Izraelem a palestinským lidem. Od roku 1973 oba národy akceptovali myšlenku kompromisu mezi sebou. Podle dohody z Oslo, kterou prakticky Arafát inicializoval sám, byli Palestinci ochotni vzdát se 78% území, které se před rokem 1948 zvalo Palestinou. Byli svolní zřídit svůj stát na zbývajících 22%. Jedině Arafát měl morální a politickou odvahu k tomuto kroku a navíc mandát u svých vlastních lidí nezbytný k tomu, aby ho jeho národ následoval, podobně jako Ben-Gurion byl schopen přesvědčit naše lidi, aby tento plán akceptovali.
I v těch nejhorších krizích, které následovaly, zůstávala v obou národech utkvělá víra, že na konci jednou bude nějaký kompromis.
Vražda Arafata tuto víru pohřbí. Možná navždy. Vrátí nás to do stádia "všechno nebo nic". Velký Izrael nebo velká Palestina. Vytlačení Židů do moře nebo vytlačení Palestinců do pouště.
Politická moc Palestinců se vypaří. Izrael obsadí zbytek palestinského území se všemi dopady na ekonomiku a lidský stres. "Luxusní okupace," která tak dlouho umožňovala Izraelcům volné ruce na tomto území, přičemž zbytek světa z toho platil účty, bude u konce.
Násilí se stane nekontrolovatelným. Bude to jediný společný jazyk obou národů. V Jeruzalémě, Ramallahu, Haifě, Hebronu, Tulkarmu a Tel-Avivu strach zmrazí ulice. Každá matka, jejíž dítě ráno odejde do školy, bude trnout hrůzou, zda se jí vrátí. Teror tady a teror tam. A stále pokračující a nekonečně se roztáčející spirála strachu a nekontrolovaná eskalace násilí.
Zemětřesení ovšem nepostihne pouze oblast mezi Středozemním mořem a Jordánskem. Celý arabský svět vybuchne. Arafát - mučedník, hrdina, symbol - se stane všearabskou, všemuslimskou mytologickou figurou. Jeho jméno bude provoláváno ve všech revolucích od Indonézie až k Maroku, stane se sloganem pro všechna náboženská a národní podzemní organizace.
Svět se bude chvět pod nohou arabských režimů. V porovnání s Arafátem, posledním hrdinou, budou všichni králové, císařové a prezidenti vypadat zženštile, zrádcovsky a najatě. Padne-li jeden z nich, dojde k dominovému efektu.
Krvavé lázně budou univerzální. Každý izraelský objekt, každé letadlo, každá skupina turistů, každá instituce bude v trvalém nebezpečí.
Američané mají důvod, proč vetovat jeho likvidaci. Vědí, že jeho smrt otřese do základu jejich vlastní pozice v arabském a muslimském světě. Partyzánská válka, která se denně stupňuje v Iráku, přeskočí do dalších muslimských zemí a do celého světa. Kdekterý Arab a muslim bude přesvědčen, že Sharon jednal se souhlasem a podporou Američanů, lhostejno jaká bude jejich verbální diplomatická reakce. Nenávist se obrátí proti nim. A celý pluk nových bin Ladenů začne připravovat odvetu.
Copak to Sharon neví? Samozřejmě, že ví. Možná stádo politických nikdů v jeho vládě, neschopných vidět dál než na špičku svých nosů, a úzkoprsých generálů, jejichž jediným řešením je zabít a zničit, to nevidí, ale Sharon zná velmi dobře pravděpodobné následky - a těší se na ně.
Sharon hodlá vyvolat historický střet sionistů a Palestinců a vyřešit jej chirurgicky čistým řezem jednou provždy: solidní izraelská moc nad celým územím a situace, která přinutí Palestince opustit zemi. Pochopitelně, že Jásir Arafát je pro dosažení tohoto cíle "absolutní překážkou," jak ho označili ve vládní rezoluci. A období anarchie a potoků krve bude pro jeho plán dobré.
A lidi Izraele? Bídný, propagandou popletený, zoufalý a apatický lid Izraele nebude protestovat. Mlčící a krvácející většina se už dnes chová, jakoby se to jich a jejich dětí ani netýkalo. Následují Sharona jako ovce na porážku.
To dunivé mlčení je tragické. Je naší povinností je prolomit a zabránit katastrofě.
Článek A Disaster Foretold vyšel na stránkách spisovatele Uri Avneryho 13. září.