Washington k OSN: Pomozte nám

Od doby, co Vůdce slavně vyhlásil konec bojů v Iráku a američtí hrdinové tak přišli o možnost bombardovat zemi ze stratosféry, stal se pro ně pobyt v Iráku peklem. A pro vládnoucí skupinu ve Washingtonu navíc pěkně drahým peklem. Dlouho nechtěla Bushova kohorta připustit nikoho ke korytu . "Irák (a vše, co ukrývá v půdě) nám patří. My jsme si to vybojovali," znělo nadutě z Bílého domu.

Ale ukazuje se, že to není tak jednoduché. Změkčilí američtí vojáci, zvyklí na klimatizace, denní hygienu a kvalitní vitamínovou stravu reptají čím dál více. A americká veřejnost, která už ani nepředstírá, že by měla nějaký respekt či soucit k mrtvým jiných národů, na druhé straně není ochotná obětovat krev vlastních nadlidí, a začíná neklidně přešlapovat nad denně se opakujícími zprávami o nových mrtvých amerických chlapcích.

Co se ztráty veřejné podpory týče, může být ale Bush klidný. Sionisty ovládaná média nepřipustí žádné čeření vody. Vítězství v příštích volbách má Bush tak jako tak pojištěné přechodem na počítačové hlasování, přičemž softwarové a hardwarové vybavení bylo prozíravě dlouho před volbami zařazeno mezi produkty souvisejících s bezpečností státu a tím uzavřeno jakékoliv kontrole zvenčí. Vše je tajné. Žádný novinář se neodváží do toho vrtat, mohl by být označen za nedostatečně patriotického.

Ale je tady jiný problém, na který ani sionisty ovládaná propaganda nestačí. Americká půlmilionová armáda je rozstrkána ve 140 zemích světa a vytížena na maximum. Nejsou lidi. Povolávají se záložaci, usilovně probíhá nábor mezi Mexičany a žadateli o zelenou kartu (kterým je slíbeno, že nechají-li se zabít za americké zájmy, bude k jejich žádosti pozitivně přihlíženo), ale ani to nestačí. Nejsou peníze. Státní pokladna je vyrabována a do Guinnessovy knihy se právě zapisuje Bushovo jméno. Podařilo se mu totiž v rekordním čase změnit přebytek 290 miliard na neuvěřitelný deficit 480 miliard a v dalším roce dokonce hodně přes 500 miliard.

Navzdory výše uvedenému oznámil Bílý dům, že bude po Kongresu požadovat dalších 60-70 miliard na znovuvybudování infrastruktury Iráku. Odhaduje se, že jen pro zajištění pitné vody pro obyvatelstvo bude třeba vyčlenit částku 15-18 miliard.

Peníze ze zadlužené státní pokladny jdou do kapsy soukromým americkým firmám, které jsou spřízněny s vládnoucí stranou. Např. Cheneyho dítě, firma Halliburton, kde svého času současný viceprezident šéfoval, a která mu dodnes zcela legálně a veřejně platí tučné všimné (rovněž i zde: http://www.guardian.co.uk/Iraq/Story/0,2763,912515,00.html), má s americkou vládou uzavřeno nespočet kontraktů, přičemž tyto jsou formulovány vágně a nemají ani časové ani finanční omezení. Halliburton, která má status energetické firmy, má v Iráku zajišťovat takové činnosti jako "řízení vybavení a distribuci produktů."

A tak zatímco bratříčkování a jánabrachismus v současné administrativě kvetou a kamarádi vedoucích politiků si mnou ruce, musí ministr zahraničí Colin Powell, klepat s prosíkem na dveře Kofiho Annana, generálního tajemníka OSN. Na štěstí pro Powella je Kofi Annan ochoten ke kompromisům. Velmi mu totiž záleží, aby všemocného strýčka Sama nerozčílil a neohrozil svou případnou existencí generálního tajemníka. Kde jinde by měl nárok na pancéřovou limuzínu se šoférem, že?

Uvidíme, jak se zachovají další země. I ony už ukazují určitou vstřícnost navzdory hlasitým oficiálním ne ne ne. Britové jsou ochotni poslat na jatka dalších 5000 mužů, Rusko naznačilo ochotu o tom uvažovat, další země se rýsují. Američané by uvítali zejména Francii a Německo, obě země mají dobře vycvičené armády, ale zatím dělají okolky. Rovněž tak Indie, na kterou strýček Sam vyvíjí už několik měsíců intenzivní nátlak, se ne a ne rozhodnout.

Ale přesto není situace pro Ameriku beznadějná. Mnohým dochází, že pár drobků ze stolu boháče nebude k zahození. Když nic jiného, mohou alespoň ohlodávat kosti.

Problémem ovšem zůstává neochota Američanů vzdát se velení. Američané potřebují nastavit kulkám a bombám jimi osvobozených Iráčanů vojáky jiných států. Potřebují zkrátka dummies, hlupáky, kteří budou sklízet zlo, které oni zasili. O smetanku se dělit nehodlají.

Domnívám se, že situace brzy vykrystalizuje v určitý kompromis. I Polákům už byla svěřena jistá možnost rozhodování na jimi obsazeném území. Mohou se například volně rozhodnout, zda pojedou tankem vlevo nebo vpravo. Také to, co budou mít polští vojáci na večeři, je plně v jejich kompetenci. A až se válka vítězně dobojuje a rakev s posledním teroristou zaklapne víko, strýček Sam si jistě připomene polskou vstřícnost a za odměnu uspořádá přímo v Polsku mistrovství ve wrestlingu a vybuduje v zemi dvojnásobné množství McDonaldů, než jinde.

No uznejte, taková šance přece nemůže být zahozena.