Amerika zoufale potřebuje hrdiny

Byla součástí vojsk podílejících se na okupaci Iráku. Její kolona vozidel se dostala do palby, když si řidič spletl cestu a zabloudil k nepříteli. Několik vojáků kolony na to doplatilo životem, Jessica padla do zajetí, ze kterého byla po několika dnech "osvobozena" elitními americkými oddíly. Celá osvobozovací akce byla natočena a vysílána na všech amerických kanálech.

Noviny a televize to v prvních týdnech líčily zhruba takto: "Jessica se bránila nepřátelské přesile do posledního náboje. Zabila několik iráckých vojáků, ačkoliv sama byla zraněna několika střelami. Bojovala do posledního dechu. Byla rozhodnuta nepadnout jim do rukou živá. Při zajímání byla bodnuta, možná smrtelně."

V následujících dnech se objevily další "zprávy". Jessicu prý v nemocnici mučí. Našel se svědek, dvaatřicetiletý irácký právník jménem Mohammed. Ten pozoroval z protější budovy okno pokoje, kde byla hlídána Jessica, a viděl, jak ji muž vyslýchá a přitom jí uštědřuje políčky. "Zastavilo se mi srdce, když jsem to viděl," říká Mohammed. Jessicu prý hlídalo po zuby ozbrojené komando 40 zabijáků (40 murderous gunmen, napsali doslova na Murdochově serveru FoxNews). Rozhodl se, že musí něco udělat. Ušel deset kilometrů pěšky, aby mohl kontaktovat šokované americké velení, a předal jim ručně malovaný plán nemocnice s označením Jessičina pokoje. Riskoval přitom život. Svůj hrdinský čin skromně zdůvodnil tak, že nemohl snést pohled na to, jak Jessicu mučí. Plánek načrtnutý Mohammedem následně pomohl přepadovému komandu při osvobozování Jessicy.

Celý příběh byl zpracován typicky hollywoodským způsobem včetně dramatického "osvobození". Od první chvilky vypadal kašírovaně. A také byl.

Pravdou bylo pouze to, že si řidič kolony spletl cestu. Všechno ostatní byla ubohá, mizerná a trapná lež.

Auto, ve kterém jela Jessica, bylo zasaženo a narazilo do dalšího vozidla v koloně. Jessica při nárazu utrpěla poměrně vážné zranění. Následně byla iráckými oddíly vyproštěna a v bezvědomí dopravena do nemocnice v Nasiriyah, kde jí věnovali mimořádnou a nadstandardní péči. V přeplněné nemocnici dostala samostatný pokoj a doktoři dělali co mohli, aby ji udrželi při životě. Dostala transfúze a léky, kterých sami neměli dost ani pro vlastní lidi. Když doktor stabilizoval její stav a viděl, že nemá vybavení, které by umožnilo kvalitní léčbu, naložil Jessicu do sanitky. Řidič Sabah Khazaal spolu iráckým důstojníkem zamířil směrem k americkým pozicím. Ačkoliv měl zapnutou sirénu, hrdinní Američané mu nedovolili, aby se přiblížil. Zahájili na sanitku palbu. Řidič vůz obrátil a podařilo se jen tak tak vyváznout. Vrátil se s Jessicou do nemocnice. Řekli jí, že se příští ráno pokusí znovu dopravit ji k Američanům. Ale už to nebylo třeba. O půlnoci personál nemocnice uslyšel výbuch - právě začalo hrdinné osvobozování zajaté Jessicy.

Den předtím irácká vojska opustila Nasiriyah, což Američané samozřejmě věděli. Vrtulníkem blackhawk se snesli na střechu blízké budovy, druhý vrtulník zůstal ve vzduchu a jistil akci. Speciálně vycvičené, po zuby ozbrojené komando vtrhlo do budovy. Nejprve se dotazem ujistili, že tam skutečně už žádní iráčtí vojáci nejsou, pak začali pouštět hrůzu a chovat se jako praví američtí Rambové. Pomocí náloží s plastickou výbušninou postupně rozbili dvanáct dveří, na personál nemocnice mířili zbraněmi a řvali na ně, stahovali pacienty z lůžek, rozbíjeli zařízení. Konečně Jessicu našli. Ta, když slyšela hluk, dětinsky se schovala pod peřinu. Vojáci vtrhli do pokoje a nadzvedli přikrývku. "Jesicco?" Když se ukázala a oni ji poznali, řekli: "Jsme američtí vojáci a jsme tady, abychom tě ochránili a dopravili domů." Jessica na to odpověděla: "Já jsem také americký voják (vojačka?)." Celý tento památeční dialog byl zaznamenán a později publikován. Např. na MSNBC.

Po dobu akce kroužilo nad oblastí bezpilotní špionážní letadlo a snímalo celé okolí. Obraz byl přenášen do štábu velení, kde operační důstojníci sledovali každý keř, zda pod ním nezůstal zapomenutý nepřítel.

Na své cestě nemocnící Rambové spoutali personál plastikovými pouty a při odchodu s sebou vzali zástupce ředitele, pana Saada Abdul Razzaqa. Vrátil se až za dva dny a o tom, co zažil, nechce hovořit.

Brzy se ukázalo, jak zbytečné bylo celé "osvobození". První zprávy se objevily v arabských sdělovacích prostředcích už po několika dnech, odsud je převzaly světové agentury. Dále to nešlo ututlat. Začali o tom psát i Britové. A americké sdělovací prostředky opatrně zkusily uvádět věci na pravou míru také. Nakonec všechna masmédia, snad kromě Fox, popravdě referovala o tom, jak Iráčané dělali všechno možné, aby Jessice v rámci svých možností pomohli. Bylo jasně řečeno, že celé osvobozování nebylo vůbec nutné.

V této chvíli bychom mohli celý příběh uzavřít. Pravda vyšla najevo, tak o co jde? Jenže ten příběh ještě nekončí.

Navzdory tomu, že Jessičino zajetí a hrdinné osvobození bylo uvedeno na pravou míru, sami Američané jej odmítli přijmout. V té trapné frašce pokračují s neztenčenou chutí a Jessica se tomu nebrání.

V těchto dnech se Jessica vrací vrtulníkem blackhawk (jak jinak, že?) do své rodné dědiny West Virginia. Na místě jí očekávaly nejen televizní štáby mnoha společností, ale celé městečko bylo slavnostně vyzdobeno vlajkami a žlutými fábory. K její poctě cvičily děti. Byla uspořádána triumfální jízda městem. Vše bylo velmi emocionální. Prohlédněte si obrázkovou reportáž agentury Reuters z jejího příjezdu.

Vydavatel magazínu Harper, John MacArthur, to charakterizoval takto: "Američany už nezajímá, co je a co není pravda. Národ byl zpracován, aby přijal cokoliv: sentimentální příběhy, lži i nebezpečí atomových bomb."

Je to druh válečné propagandy, který má za účel povzbudit morálku národa. Rusové za druhé světové války dělali něco podobného. Jenomže oni si nemuseli tak strašně vymýšlet. Pár hrdinů skutečně měli.

Američanům naproti tomu hrdinové velmi chybí. Je to pro ně o to bolestnější, že jsou jim denně na stopadesáti televizních kanálech servírováni oceloví Rambové s odhodlaným pohledem a ocelovými svaly a křehké krásky s neuvěřitelnou silou. V celé té pokřivené válce zoufale hledají stopy nějakého vlastního amerického hrdinství. Jako by to bylo možné. Spíše najdou jehlu v kupce sena, než stopu ušlechtilého hrdinství v té podlé, lživé agresi vůči bezbranné a neškodné zemi. A tak alespoň věří pohádkám. Jak trapné...

Zdroje:
Jessica Lynch Due Home After Media Hype on Heroism
Jessica Lynch News...