Hurá, loď se potápí

Komentář jsem nečetl celý. Přiznávám se. Titulek mi stačil - i ten mi téměř přivodil srdeční infarkt. Ale z toho mála, co jsem se dozvěděl, cituji: "Tento národ je zázrakem na pochodu. Naše hlavní města se stávají nejvíce kosmopolitními místy na zemi. Stávají se domovem mnoha etnik, žijících vedle sebe v téměř kompletní harmonii."

Nutno uvést věci na pravou míru. Přání je zde otcem myšlenky. Je pravdou, že kanadská města se stávají smetištěm etnik a národů. Lidi, které nepřijme žádná jiná země (ať už z důvodu nevzdělanosti, rozsáhlé kriminální činnosti, nebo neléčitelných a drahých nemocí), většinou končí v Kanadě. V Torontě je dnes už více barevných, než bílých. Přesněji 52 %. Před dvaceti lety to bylo 10 %. Přitom tato barevná většina stále používá označení "menšina". Je to výhodné, tento titul je totiž upřednostňuje před bílou populací ve všech sférách života.

K tomu, aby tato etnika žila vedle sebe "v téměř kompletní harmonii", jak se praví v článku, je ovšem hodně daleko. Pravdou je, že tato etnika žijí vedle sebe. Nestýkají se. Udržují své komunity uzavřené cizincům. Mají své obory zaměstnání, kam se jinostranec nedostane. Např. militantní Shíkové zcela ovládli taxi služby a nosiče zavazadel na letišti (velmi dobře placená a odbory chráněná práce). Poláci kontrolují výrobu a pouliční prodej uzenin (hot dogs), Italové konstrukční činnost, černoši jsou odborníky na to, jak pumpnout stát o sociální výhody, Číňané jsou skvělí v organizovaném zločinu a mafiánské činnosti, atd. Tyto komunity mají vlastní právníky, vlastní lékaře, vlastní kostely a školy, vlastní obchodní centra, vlastní noviny a vlastní televizní kanály. Ven ze svých ulit se dostávají jen když jde o to, vynutit si od vlády nějaké ty ústupky. Existuje zde značná skupina imigrantů, kteří zde žijí léta a ani se nesnaží naučit se oficiální jazyk - angličtinu či francouzštinu. Nepotřebují jej. Čerpají vše z vlastních komunit. S původním obyvatelstvem Kanady tito nově příchozí nesplývají a ani po tom netouží.

Když jsme před téměř dvěma desítkami let dorazili do Kanady, byli jsme mile překvapeni slušností původního obyvatelstva. To už dnes nenajdete. Nově příchozím chybí jakákoliv etika jednání, jsou draví a drzí. Původní Kanaďané se museli přizpůsobit. Poznáte to hlavně na cestách. Nejméně jednou týdně mi ukáže některý "Kanaďan" vztyčený prostředníček. Při nájezdu na dálnici se vozy neřadí do pravého pruhu na začátku, jako jsme to viděli v Německu a Belgii, ale jedou až na konec slučovacího pruhu, aby předběhly alespoň těch několik vozů v pravém pruhu. Jsou to drobnosti, já vím, ale život je tvořen drobnostmi. Jednání na úřadech je často těžší než v Čechách. Ne kvůli aroganci úředníků, ale kvůli tomu, že osoby za přepážkou mají často potíže se podepsat. Pro práci ve státních službách je nutno především mít tu pravou barvu kůže. Samozřejmě ne bílou. Na vzdělání už tak moc nezáleží.

Kultura a historie Kanady v podstatě zanikla. Míním tím kulturu přenesenou sem bílými Evropany na začátku 20. století - těmi, kterým by dnes měla Kanada děkovat za blahobyt a vysokou životní úroveň. Nahrazena byla primitivní, vulgární kulturou třetího světa a celkovým zploštěním a zjednodušením. Mám teď na mysli televizi, film a tisk. Hromadné sdělovací prostředky razí heslo "hlavně nemyslet". Nevysílat nic, nad čím by se někdo zamyslel, co by mohlo mít dvojí výklad nebo komplikovanější děj. Ten by totiž nepochopili naši jednodušší spoluobčané a mohli by se cítit zahanbeni.

Stejný trend lze pozorovat ve školství. Protože příchozí ze zemí Třetího světa často v kanadských školách nestačili, došlo k postupnému snižování laťky. Z osnov se odbourávalo všechno, co jen vzdáleně připomínalo nějaké znalosti. Razilo se heslo, že důležitější jsou pocity a emoce. A k tomu byla záměrně pěstována vysoká míra sebedůvěry. Tedy dochází k paradoxu. Místo aby se nově příchozí snažili dohnat ve znalostech původní obyvatelstvo, snižuje se úroveň znalosti původního obyvatelstva na úroveň nově příchozích. Vláda si totiž brzy uvědomila, jak je to pro ni výhodné. Čím větší národ hlupců, tím snáze se ovládá. Povýšila tzv. multikuluralismus na státní náboženství a každý, kdo s tím nesouhlasí, je xenofob a rasista.

V rámci snah vyjít vstříc všem došlo k zakázání mnoha klasických svátků. Např. Vánoc. Slova jako "vánoční strom" jsou dnes nevhodná, o Vánocích se vůbec nemá mluvit, protože to je křesťanský svátek, a mohl by urazit nekřesťany. Popřát někomu v Kanadě Šťastné Vánoce je téměř inzult. Také pohlednici s tímto textem nutno hledat pouze v oddělení náboženských pohlednic. Hned vedle Happy Hanukkah a podobných. Namísto Merry Christmas nutno poslat neutrálně laděno Seasonal Greeting - sezónní přání.

Jedním z nejvíce propagovaných mýtů je tvrzení, že imigrace je pro stát dobrá, protože původní obyvatelstvo stárne a rodí se málo dětí a nebude na důchody. Imigrace to nevyřeší. Naopak ještě více zatíží stávající sociální systém. Z nově příchozích je jen malé procento vzdělaných lidí znajících jazyk země a schopných pracovat. V žádné vyspělé zemi dnes není dostatek práce. Státy jsou přelidněny, co se pracovních příležitostí týče. Včetně těch, které vymírají. Nově příchozí, pokud jsou schopni a ochotni dělat, berou původnímu obyvatelstvu i to málo práce, co ještě zbylo. To platí v mnoha oborech, např. i v takových jako je marketing, či bankovnictví. V mém oboru (informatika a počítače) jsou dnes v Kanadě zaměstnáni výhradně Indové, Pákistánci a Číňané. Tito lidé jsou totiž ochotni pracovat za třetinu platu, který by dostal Kanaďan. A každý takový vzdělaný Ind, Pákistánec či Číňan za sebou přitáhne početnou rodinu bratří, sester, rodičů, prarodičů, bratranců, sestřenic a švagrů. Tito všichni ovšem už práci nenajdou (ani ji nehledají), nemají patřičné vzdělání, neznají jazyk. Stanou se pouze další přítěží už tak přetíženého sociálního systému. O tom, že tyto skupiny rozleptávají původní národ, prosazují svou kulturu na úkor hostitele, ničí vše, co bylo pro národ cenné, snad netřeba mluvit.

Kanada bývala krásná a bohatá země. Než ji zaplavily hordy barevných z Třetího světa.

Opravdu marně přemýšlím nad jediným kladným prvkem, který by tato invaze do Kanady přinesla. Nenacházím nic. A pak přijde svátek Den Kanady a státní propaganda se nestydí zařvat: "Hurá, kanadská identita zaniká!" Je to jakoby pacient volal: "hurá, konečně mám rakovinu!", nebo jako kdyby se radoval finančník: "hurá, konečně jsem o všechno přišel."

A možná ani nejde o státní propagandu. Možná je to jen výplod totálně vymytého mozku některého rodilého Kanaďana. Zasloužilo by si hlubší sociologický výzkum. Totiž to, co vede lidi bílé rasy k tak dokonalé ztrátě pudu sebezáchovy. Vidíme to nejen v Kanadě, ale v podstatě ve všech vyspělejších západních zemích. Altruismus je jistě krásná věc, ale neměl by vrcholit vlastním zánikem. A už vůbec není důvod se z toho ještě radovat.