Strategie totální války Severní Koreje proti USA

Severní Korea, která může a je ochotná postavit se tváři v tvář jediné světové supervelmoci, by neměla být považována za slabou. Ale západní žurnalisté mají tendenci podceňovat tuto skutečnost a ve svých článcích líčí tuto zemi jako zbídačený a vyhladovělý stát, ve kterém se musí politický systém co nevidět zhroutit. Vytvářejí dojem, že Severní Korea není vážným rivalem Spojených států, co se vojenské moci týče. Je to zavádějící. Dnes má jen několik málo zemí dostatečnou vojenskou kapacitu k případnému konfliktu se Spojenými státy. Rusko, které po rozpadu Sovětského svazu zdědilo rozsáhlou sbírku zbraní hromadného ničení i konvenčních zbraní, je jednou z těchto zemí. Stejně tak Čína, ačkoliv Čína je dnes slabší než Rusko. Ale ani Rusko ani Čína nejsou vážnou hrozbou, chybí jim totiž odhodlání a politická vůle takový konflikt rozpoutat.

Naproti tomu Severní Korea má nejen dostatečnou vojenskou kapacitu, ale i potřebnou politickou vůli udeřit proti Spojeným státům. Řekli to jasně: Učinily-li by Spojené státy pokus přeskupit vojenské síly do blízkosti severokorejských hranic, vyhrazuje si Korea právo nečekat a udeřit jako první. A to všemi dostupnými prostředky. Tahle vyhrůžka není jen diplomatická fráze a neměla by se brát na lehkou váhu. Docela nedávno se Severní Korea pokusila zajmout americké špionážní letadlo. 1. března 2003 odstartoval ze základny Okinawa americký špionážní letoun RC-132S, Cobra Ball. Kroužil v blízkosti jižního pobřeží. Američané totiž předpokládali, že se Korea chystá testovat střelu dlouhého doletu, a chtěli pokus monitorovat. Ve vzdálenosti 193 km od hranice Severní Koreje se letoun neočekávaně setkal se dvěma Mig-29 a dvěma Mig-21. Letadla se přiblížila na vzdálenost 16 metrů a piloti signalizovali Američanovi, aby je následoval. Ten odmítl a rychle se vzdálil.

Za prvé, korejské stíhačky startovaly ze základny Uhrang, asi 200 km od místa střetu. Na americké letadlo v prostoru, kde se objevilo, čekaly. To znamená, že musely o americkém záměru vědět. Při setkání Korejci nevykázali žádný úhybný manévr. Naopak, chovali se vyzývavě a ještě 22 minuty americký stroj sledovali. A divná je i reakce Američanů. Pilot jistě svou základnu informoval. Jak to, že mu nikdo nepřiletěl na pomoc? Kdyby Kim Jong Il vydal hned na začátku příkaz zaútočit, korejské stroje by měly dost času americké letadlo sestřelit dříve, než by Američané stačili vyslat do oblasti bojové letouny.

Za druhé, k incidentu došlo 200 km od hranic. Podle mezinárodních zákonů se nenarušitelný vzdušný prostor státu počítá od vzdálenosti 19 km. Pro zajímavost: Američané si vyhradili pásmo široké 370 km a hrozí, že každé cizí letadlo, které by se do tohoto prostoru odvážilo, sestřelí.

Strategie Severní Koreje na masivní odvetu

V případě napadení, nebo jen ohrožení, plánují Korejci okamžitě zahájit totální válku. Žádnou "lokální, omezenou potyčku", žádný "regionální konflikt". Severní Korea nemíní čekat a použije všech svých dostupných prostředků hned v první fázi války. Existují tři aspekty tohoto konfliktu.

První. Korea se se svou strategií totální války v případě pokusu o preventivní útok Spojených států neskrývá. Poslední válka v Iráku ukazuje, že USA je schopno provést preventivní útok, i když to znamená jasné porušení mezinárodních zákonů, a že není v moci OSN tomu zabránit. Každý stát, který je vojensky slabý, se stává potenciální kořistí Spojených států a může na něj být kdykoliv zaútočeno pod libovolnými výmluvami. Je tedy pochopitelné, že Severní Korea se chystá odrazit americký útok hrozbou totální války.

Druhý. Severní Korea neočekává pomoc žádné země. Ani Čína, ani Rusko v případě války Koreji nepomohou. Korea ví, že bude muset bojovat sama. V obecné rovině jsou Čína a Rusko Koreji blízko, nicméně žádná z těchto zemí nemůže nebo není ochotná ochránit Koreu před americkým útokem. Korea sama může a je schopná se postavit americké hrozbě. Princip sebeobrany se týká všech národů.

Korejský plán totální války se skládá ze dvou částí. Tou první je masivní nasazení konvenčních zbraní, tou druhou jsou jaderné zbraně hromadného ničení. Pokusily-li by se Spojené státy zaútočit na jadernou továrnu v Yongbyonu, Korea zareaguje použitím ZHN. Američtí stratégové to vědí a mají připravenou vlastní variantu jaderné války. Při oboustranném nasazení jaderných zbraní neexistuje frontová linie a zázemí. Nukleární zbraně jsou zbraně ofenzivní, proti jejichž nasazení neexistuje konvenční ochrana, na takový útok lze jedině odpovědět stejným způsobem. Z toho pohledu je korejský plán plánem ofenzivním. Jeho cílem není jen odražení útoku, ale zničení Spojených států.

Americký plán číslo 5027 předpokládá okupaci Severní Koreje, nikoliv jen zneutralizování ZHN. Spojené státy chápou Koreu jako svého úhlavního nepřítele Korea chápe USA jako svého úhlavního nepřítele. Korejský válečný plán nepočítá ani příliš s obsazením Jižní Koreje, ale se zničením Spojených států.

Vojenská kapacita Severní Koreje

Všechny státy se snaží udržovat tyto informace v tajnosti a Korea není výjimkou. Není snadné zjistit, co všechno má. USA tvrdí, že to ví. Spojené státy používají řadu špionážních prostředků vůči Severní Koreji: Letadla U-2, RC-135, EP-3 a další stratosférická letadla sleduji Koreu 24 hodin denně. Americká 5. průzkumná letka má své stroje na základně Ohsan v Jižní Koreji. K tomu používají Američané 70 špionážních družic KH-11 "zavěšených" nad Severní Koreou.

Navzdory takovému nasazení odposlechových prostředků prohlásil nedávno bývalý americký ambasador v Soulu a pracovník CIA s třicetiletou historií v této organizaci, Donald Greg, že ani ten nejlepší satelit nedokáže přečíst, co má v plánu Kim Jong Il. Rumsfeld nedávno potvrdil, že Severní Korea používá v zemi položené optické kabely, které nelze odposlouchávat a je téměř nemožné nasadit do Severní Koreje špiona.

Přes víceméně nejisté odhady ale američtí vojenští stratégové přibližně vědí, co mohou čekat.

1. Konvenční zbraně

Severní Korea si vyrábí zbraně sama. Jejich vojenské továrny jsou schopny produkovat ročně 200 tisíc kusů automatických zbraní, 3000 kusů těžkých zbraní, 200 bojových tanků, 400 obrněných vozidel. Severní Korea si staví vlastní ponorky, letadlové lodi, rychlé čluny s raketovým vybavením a další zbraně.

Severní Korea má 17 továren produkujících děla a kanóny, 35 továren na výrobu munice, 5 továren vyrábějících tanky, 8 továren na letadla, 5 továren na válečné lodi, 3 na výrobu naváděných střel, 5 specializujících se na komunikační zařízení, 8 továren na biologické zbraně. Celkem 143 vojenské továrny. A to nepočítáme ty, které lze na vojenskou výrobu lehce převést. Mnohé z nich určené na produkci běžného zboží, byly projektovány tak, aby se daly v případě nutnosti rychle pozměnit na produkci zbraní. Dalších, zhruba 180 továren, je skryto v podzemních prostorách v nepřístupných horách Jagang-do. Továrny mívají vyprojektovány vlastní hydroelektrárny, takže je téměř nemožné přerušit dodávku elektrické energie.

2. Způsob boje

Severní Korea má vlastní válečný plán. Země je hornatá, její pobřeží je dlouhé a členité. Zbraně a obranná taktika jsou navrženy tak, aby maximálně využily unikátního terénu. Korejská armáda je organizovaná do malých, plně integrovaných a soběstačných jednotek, které jsou připraveny k boji kdykoliv bude třeba.

3. Morálka

Co se morálky vojska týče, věnují ji korejští generálové nesmírnou pozornost. Jednotky jsou dokonale indoktrínovany, ideologicky zpracovány a silně motivovány. Je jisté, že budou bojovat s maximálním nasazením a až do posledního dechu. Navíc jsou vojáci dobře cvičeni a nesmírně tvrdí. Jsou vychováni k boji i k přípravě na smrt.

4. Armáda

Regulární severokorejská armáda se skládá z jedenadvaceti sborů: čtyři v čele a osm v zázemí, jednoho tankového sboru, pěti motorizovaných sborů, dvou leteckých a jednoho určeného na obranu Pyongyangu. Severní Korea má 80 divizí a brigád. Pro srovnání - Jižní Korea má pouze 19 pěších divizí.

Severní Korea má 1,6 milionu mužů ve zbrani, 100 tisíc pohraničníků, 3,9 milionu v lidových milicích, 900 tisíc v mládežnických jednotkách. Veškeré mužstvo absolvovalo tvrdý vojenský výcvik a je plně vyzbrojeno.

A. Dělostřelectvo.

Dva dělostřelecké sbory, 30 brigád vybavených bezzákluzovými děly ráže 120 a minomety 152 mm, děla Goksan ráže 170 mm s dosahem 50 km, vícehlavňové raketomety ráže 240 mm. Jde o jedny z nejsilnějších dělostřeleckých zbraní světa. Některé jsou ukryty v jeskyních a horách, jiné jsou montovány na vlacích a jsou schopny střílet všemi směry. Jsou schopny vystřílet na americké posádky v jedné hodině půl milionu nábojů s konvenčními či biologickými hlavicemi. Americká armáda na základnách Yijong-bu, Paju, Yon-chun, Munsan, Ding-gu-chun a Pochun v Jižní Koreji by byla takovou palbou zdecimována v průběhu několika hodin.

Americká armáda je vybavena zařízením typu Paladin proti dělostřelecké palbě, které je schopno s dokonalou přesností určit polohu útočícího dělostřelectva. Nicméně k zaměření potřebuje asi 10 minut a za tu dobu už pravděpodobně bude zničeno. Generál Thomas Schwartz, bývalý velitel v Jižní Koreji, odhaduje, že v případě konfliktu by byly americké posádky umístěny v Jižní Koreji zničeny do tří hodin.

B. Blesková válka

Severní Korea je dostatečně vybavena pro bleskovou válku. Americké tanky jsou stavěny na boj v otevřeném poli. Všechny dosavadní války vedli Američané v otevřeném terénu, včetně té poslední v Iráku. Američtí velitelé nemají zkušenosti s bojem v hornaté krajině plné překážek. Nelze se ani spolehnout na velkou podporu letectva, jako tomu bylo v Iráku. Korejci mají kapacitu postavit se americkému letectvu.

Jejich tank, nazvaný Chun-ma-ho, byl vyvinut zvlášť s ohledem na korejský terén. Je schopen šplhat do prudkých kopců a překračovat řeku hlubokou 5,5 metru. Jejich hlavní bojový tank T-62 má dělo ráže 155 mm a maximální rychlost 60 km. Americký tank M1A mají kanóny ráže 120 mm a maximální rychlost 55 km. Pancíř korejských tanků má tloušťku 700 mm. Z arzenálu amerických protitankových zbraní je pouze TOW-II schopen prorazit takový pancíř.

Protitankové střely vyvíjí Korea nepřetržitě od roku 1975. Jsou dnes považovány vojenskými odborníky za nejlepší na světě a Severní Korea je vyváží do mnoha zemí světa. Američané spoléhají na své vrtulníky Apache vybavené 16 Hell-Fire protitankovými raketami. Ale jak ukázaly poslední zkušenosti v Iráku, tyto vrtulníky lze sundat i obyčejnou puškou. Jsou poměrně lehce zranitelné. Korea disponuje 15 tisíci raketami wha-sung typu země-vzduch a Apache bude pro tyto rakety snadným cílem. V roce 1994 jedna taková wha-sung (odpalována ručně z ramene) sestřelila americký špionážní vrtulník OH-58C.

Většina severokorejských mechanizovaných a tankových jednotek je umístěna tak, aby v krátké době překročila hranice do Jižní Koreje za podpory bojových letounů SU-25 a útočných vrtulníků. Severní Korea má 600 vysokorychlostních člunů vybavených přistávací plochou pro letadla, 140 vznášedel, 3000 pontonových mostů.

Ve zbrani má 700 tisíc mužů. Ve 4000 zvlášť zesílených bunkrech ukrývá 8000 těžkých zbraní a 2000 tanků.

C. Boj v podzemí

Severní Korea je světovou velmocí, co se podzemních chodeb a tunelů týče. Schopnost severokorejských expertů se plně prokázala ve vietnamské válce. Severní Korea poslala do Vietnamu stovku odborníků, šlo o vyhloubení 250 km tunelů pro severovietnamské jednotky v Jižním Vietnamu. Tunely přispěly k vietnamskému vítězství.

Severokorejská armáda je rozdělena na jednotky velikosti roty. Vedení války v tunelech provádějí nezávislé roty. Vstup do tunelů vydrží chemický a biologický útok. Chodby vedou cik-cak a jsou vybaveny utěsňujícími zátarasy, čističkami vzduchu a místy, kde může armáda bezpečně odpočívat. Obecně se věří, že Severní Korea vybudovala asi dvacet velkých tunelových chodeb napříč hranicemi, kterými je schopná přesunout přes hranice za hodinu 15 tisíc vojáků do jihokorejského vnitrozemí.

D. Zvláštní jednotky

Severní Korea disponuje 120 tisíci muži zvláštních jednotek - je to nejvíce z celého světa. Jsou organizovány do lehkých brigád: pěšáci, útočné oddíly, letci a námořníci. Celkem 25 brigád. Jejich úkolem bude napadnout americké základny v Koreji, Japonsku, Okinawě a na Guamě.

Severní Korea je schopná současně transportovat 20 tisíc mužů zvláštních jednotek. Vlastní 130 rychlých vyloďovacích plavidel a 140 vznášedel, každé může vyvinout rychlost 90 km/h. Západní experti se usmívají nad historickými AN-2 - replikami podle modelu z roku 1948, ale tato letadla mohou letět nízko pod radarovou kontrolou a přepravit 10 posádek rychlostí 160 km/h. Korea má 300 těchto letadel. Mimo to má ve výbavě i rogalová křídla, každé schopné přepravit na krátkou vzdálenost 5-20 mužů.

Ve výbavě korejské armády jsou i zvláštní horská kola pro boj v horách. Používají je příslušníci zvláštních oddílů pro rychlý přesun v horách. Pouze Švýcarsko má jednotky trénované v používání horských kol pro boj v horách. Rozeklaný, kamenitý terén Korejského poloostrova je ideálním místem pro operace zvláštních jednotek.

Jak kvalitní jsou zvláštní jednotky severokorejské armády? V září 1996 uvázla severokorejská ponorka v blízkosti Kang-nung a posádka byla nucena loď opustit a přistát v Jižní Koreji. Na palubě byli dva muži zvláštních jednotek, vracející se po skončeném poslání v Jižní Koreji. Tito dva muži dokázali vzdorovat jihokorejské armádě 50 dnů, přičemž zabili 11 svých pronásledovatelů.

E. Zbraně hromadného ničení

a. Raketová připravenost

Severní Korea je nukleárním státem, stejně jako USA, Rusko, Čína, Velká Británie, Francie, Indie, Pákistán a Izrael. Byla schopna zpracovat jadernou bombu do podoby použitelné v odeslání raketou na cíl.

V roce 1994, když si američtí vojenští stratégové poprvé uvědomili, že Severní Korea má bombu, odhadl William Perry, tehdejší ministr obrany, že Korea bude schopna vyrobit do roku 2000 stovku nukleárních hlavic. Doktor Kim Myong Chul, expert na válku Kim Jong Iilse potvrdil, že Severní Korea má přes sto jaderných hlavic, včetně vodíkových bomb.

Severní Korea je schopna vyprodukovat asi 100 raket ročně. Začala svůj raketový program v roce 1980 a v současnosti má asi 1000 raket různých typů, stovka z nich je vybavena jadernou hlavicí. Tyto rakety jsou ukryty v jeskyních a podzemních odpalovacích centrech. Spojené státy v této chvíli nemají bezpečný obranný systém proti těmto raketám. V případě konfliktu stovky tisíc mužů amerických posádek zahyne, řada jejich základen a letadlových lodí bude zničena. V Jižní Koreji jsou umístěny rakety Patriot, ale jak se ukázalo nedávno v Iráku, nejsou stoprocentně spolehlivé, dokonce ani v ideálních podmínkách.

b. Biochemické zbraně

Severní Korea má rozsáhlé zásoby biologických zbraní. Každý armádní sbor má vlastní chemickou jednotku a každý pluk chemickou četu. Vojsko i civilní obyvatelstvo je trénováno a dobře připraveno na chemický či biologický útok.

F. Severokorejská obrana v případě amerického útoku

a. Opevnění

Severní Korea začala budovat své opevnění v roce 1960. Veškerá vojenská zařízení jsou umístěna v podzemních bunkrech navržených tak, aby odolaly americkým penetračním bombám. Severní Korea má pod zemi umístěno 8236 vojenských zařízení propojených 547 km tunelu. Přímo pod Pyongyangem je rozsáhlý podzemní stadion a další zařízení. V bunkrech je pro případ války uloženo 1,2 miliony tun potravin, 1,46 milionu tun pohonných hmot a 1,67 milionu tun munice.

Většina podzemních prostor je hloubena ve skalách, vstupy bývají obráceny k severu, aby zmenšily možnost přímého zásahu amerických raket. Hlavní americkou zbraní proti bunkrům je B-61 Mod 11. Podle nedávných testů tato bomba je schopna prorazit šestimetrovou tloušťku skály. Nejmodernější americká zbraň proti bunkrům, laserem naváděná GBU-28, prorazí až třicetimetrovou skálu. Bunkry Severní Koreje mívají nad sebou minimálně 80 metrů skály. Severní Korea má mnoho falešných jeskyní, které ke zmatení senzorů na GBU-28/37 a BKU-113 emitují teplo.

Americká strategie vedení války spočívá na teorii "useknutí hlavy hada", tedy zničení vrchního velitelství nepřátelské armády. Armáda bez vedení ztratí morálku a rozpadne se. Severokorejská podzemní velitelství nebude snadné eliminovat. A navíc špionážní letadla a satelity jsou v případě konfliktu s Koreou k ničemu, neboť všechno důležité se bude odehrávat hluboko pod zemí.

b. Letecká obrana

Severní Korea má obrovské zásoby protiletadlových raket typu země-vzduch. Proti nízko letícím cílům má SA-2 a SA-3, proti letadlům ve velkých výškách má SA-5 s dosahem 250 km. Raketa SA-5 je schopna zasáhnout letadlo uprostřed území Jižní Koreje.

Severní Korea okopírovala americké protiletadlové ruční zbraně ukořistěné ve Vietnamu a vyvinula vlastní zbraň přezdívanou wha-sung, které vyrábí od roku 1980. Wha-sung přichází ve dvou modelech: SA-7 s dosahem 5 km a SA-16 s dosahem 16 km. Ve skladištích Severní Koreje čeká 15 tisíc těchto zařízení.

Kromě raket má Severní Korea 12 protiletadlových děl, včetně ráže 37, 23, 57, 87 a 100 mm. Většina používá manuální zaměřovače, takže elektronickými prostředky není zjistitelná.

c. Ochrana pobřeží

Pobřeží Severní Koreje je dlouhé, zubaté a rozeklané. Pobřežní děla jsou umístěna v opevněných podzemních jeskyních po celé délce pobřeží. Severní Korea má šest základen vybavených raketami typu země-voda. Jejich rakety mají dosah 95 a 160 km. Ty s dosahem 160 km jsou schopny zasáhnout loď za horizontem.

Hlavní americkou obranou proti raketám země-voda jsou torpédoborce Arleigh Burke třídy Aegis, které ovšem nejsou efektivní za hranicí 20-50 km od odpalovače raket.

d. Válka na moři

Severní Korea má dvě flotily - západní a východní. Západní flotila má šest eskader o 320 lodích, a východní má 10 eskader o 460 lodích. Námořnictvo čítá 46 tisíc mužů. Lodi jsou uloženy ve dvaceti bunkrech o délce 200-900 m a šířce 14-22 metrů. Severokorejské lodi jsou malé a agilní. Vybaveny bývají raketami voda-voda schopnými zásahu na vzdálenost 46 km a vícehlavňovým raketometem schopným odpálit současně 22 raket.

Hlavním nepřítelem severokorejského námořnictva budou letadlové lodi. Ruské námořnictvo vyvinulo taktiku útoku proti těmto monstrům. Spočívá v masivním útoku mnoha raket na stejný cíl. Rusové rovněž vyvinuli raketu jung-gal, která dokáže zničit protiletadlovou loď. Severokorejská armáda testovala tuto raketu s dosahem 60 km 1. dubna 2003. Na amerických letadlových lodích třídy Nimitz žije 6000 mužů posádky, a je tam umístěno 70 letadel. Na cenovce byste si přečetli sumu: 4,5 miliardy dolarů. Zničení jediné takové lodi by bylo pro Ameriku nesmírně traumatickou záležitostí.

Každá letadlová loď je chráněna šesti torpédoborci třídy Aegis a jadernými ponorkami. Torpédoborce bývají vybaveny vysokokapacitními radary AN/SPY-1 schopnými sledovat současně až sto cílů a dokážou odpálit současně dvacet raket. To tedy znamená, že ochranná flotila torpédoborců je schopna současně sledovat 600 cílů a v jedné vteřině odpálit 120 raket. Tyto rakety mívají přesnost zásahu 50 procent - v ideálních podmínkách. Ve skutečném boji by procento zásahu torpédoborců bylo mnohem nižší. Nejlepší odhady hovoří o tom, že by obrana byla schopná zlikvidovat 55 přicházejících raket. Jinými slovy, 60 odpálených raket bude s nejvyšší pravděpodobností schopno penetrovat obranu protiletadlové lodi.

Severní Korea má ve výbavě vysokorychlostní lodi OSA a KOMAR vybaveny raketami. Od roku 1981 si staví své vlastní lodi. V současnosti má více než 50 člunů, každý z nich je vybaven 4 raketami s dosahem 46 km, které je možno odpálit současně. Navíc má Korea 300 vysokorychlostních lodí, 200 lodí vybavených torpédy a 170 lodí vybavených děly. V případě války se bude toto loďstvo hemžit kolem letadlové lodi, dokud ji nezasáhne.

Severní Korea má 35 ponorek a 65 ponořitelných lodí vybavených torpédy, které budou použity v útoku na letadlovou loď. Rovněž budou klást miny a blokovat nepřátelské přístavy. Severní Korea má obrovské zásoby min. Jejich ponorky nejsou velké, ale jsou vybaveny raketami s dosahem 8 km a raketami typu loď-loď s dosahem 70 km.

e. Letecká obrana

Severní Korea má tři letecká velitelství. Každé velitelství je schopno operovat nezávislé a velí jednotce stíhačů, jednotce bombardérů, jednotce AN-2, jednotce bojových vrtulníků, raketové jednotce a radarové jednotce. 70 severokorejských vojenských letištních základen je stavěno tak, aby vydržely americký útok. Letadla jsou umístěna v podzemní hangárech s mnoha výstupy na povrch, takže mohou startovat z různých runways. Severní Korea má řadu falešných letišť a maket letadel ke zmatení amerických útočníků.

Říká se, že severokorejská letadlová flotila je zastaralá a proti americkým nemá šanci. Disponují 700 bojovými letadly, 80 bombardéry, 700 transportními letadly, 290 vrtulníky. Letecké vojsko čítá 84 tisíce mužů. V případě války budou severokorejská letadla létat nízko, využívajíc členitosti terénu. Americká letadla jsou na základnách v Jižní Koreji, Japonsku, Okinwě a na Guamu a jsou parkována na povrchu, takže budou snadným cílem pro střely vzduch-země, rakety a další letecké zbraně. V případě války zničí severokorejské rakety a těžké dělostřelectvo osm amerických leteckých základen v Jižní Koreji. Letadla, která budou momentálně ve vzduchu, nebudou mít kam přistát.

Severokorejská bojová letadla jsou špatně vybavena pro současný boj ve vzduchu na větší vzdálenost a nebudou pro americké stíhačky vážným konkurentem. Nicméně při boji zblízka mohou Američanům zatopit. Ruský MiG-21 starující z Bongchunu a americký F-15 startující ve stejnou dobu z Ohsany se střetnou v necelých pěti minutách. V pěti minutách budou kolem sebe kroužit stovky MiG-21 a F-15. Střely ze země typu země-vzduch a samonaváděcí střely odpálené z letadel vzduch-vzduch budou mít problém rozlišit nepřítele a vlastní letadla. Stíhačky F-15 jsou vybaveny radarem schopným zaměřit velký cíl na vzdálenost 180 km a malý cíl na vzdálenost 90 km. Rakety typu Sidewinder mají dosah 16 km, AMRAAM 50 a Sparrow 55 km. Korea je široká 100 km a dlouhá 125 km. Americké protiletadlové rakety nebudou použitelné, protože MiGy se přiblíží těsně k americkým letadlům. Bude nutno použít palubní kulomety. MiG19 jsou vybaveny ráží 30mm, MiG21 mají ráži 23 mm a americké F-14 mají kulomety Valkans ráže 20 mm. Severokorejští piloti jsou trénováni "zavěsit se" za nepřátelské letadlo, takže střely vzduch-vzduch nelze použít. Naproti tomu američtí piloti jsou trénováni na zaměření nepřítele radarem na velkou vzdálenost a odpálení rakety. Americká letadla jsou prošpikovaná elektronikou a méně agilní, než lehké, chudší MiGy, které jsou schopny vystoupat rychleji, než americká letadla.

F-14 je asi 3,3krát těžší než MiG21 a F-15 je dokonce 3,6krát těžší. MiG21 měří 16,6 metru, F-14 měří 19,1 metru a F-15 19,43 metru. MiG21 je schopen vystoupit do výšky 18 km, F-1A dosáhne maximálně 15,8 km a F-16 15,2 km. MiGy budou mít výhodu v boji na kratší vzdálenost, což je případ, ke kterému se schyluje. Letadlo F-150 E s bombou BLU-113 o váze 2,250 kg na palubě bývá doprovázeno ochrannou letkou tvořenou F-15C, která budou snadným cílem severokorejských MiGů.

Jedenadvacítky jsou hlavní leteckou silou Severokorejců. V roce 1999 odkoupila Korea 40 těchto letadel od Kazachstánu.

f. Elektronická válka

Severní Korea začala budovat své vlastní zařízení pro elektronickou válku v roce 1970. Obecně se věří, že jejich systém je moderní. Je vybaven řadou ochranných opatření proti americkým elektronickým zbraním.

Severní Korea trénuje ročně asi stovku hackerů a má v záloze jednotku odborníků připravených vychrlit dosud neznámé počítačové viry. Jejich hackeři jsou schopni porušit americkou komunikační síť, bude-li to třeba.

Závěr

Kim Jong Il si je jist, že jeho země je dostatečně silná, aby porazila Spojené státy. V příští válce bude Amerika čelit nepříteli mnohem silnějšímu, odhodlanějšímu a lépe vycvičenému, nežli v korejské válce let 1950-1953.

Dokument byl připraven ředitelem Centra pro korejské záležitosti Han Ho Sukem. Tento text je překlad z anglického extraktu původní zprávy uveřejněné na informationclaringhouse.info. Nejsem vojenský expert a měl jsem občas problémy přeložit z angličtiny názvy zbraní. Budu rád, když mne upozorníte na chyby.