Možná přijde i kouzelník

Drakovi stačí jen otevřít tlamu a čekat. A ještě se při tom tvářit, že ani moc nechce žrát. Že je to pro pannu dobrodiní, když se nechá pozřít, a že za to musí ještě z lecčeho slevit.

Souhlas či nesouhlas - nakonec je to jedno. Názor zmíněné panny je stejně jen formalita. Kdyby se náhodou stalo, že by si to na poslední chvíli panna rozmyslela - proradní rádcové a dovední manipulátoři mají dostatek času znovu a znovu na pannu působit, dokud tomu drakovi do tlamy přece jen nevleze. Smutná historie.

Překvapila mne páteční diskuze za úvodníkem v Neviditelném psu. V tom úvodníku se vydavatel Neff snaží na poslední chvíli napatlat zbytky růžové barvy na naše radostné zítřky v náručí EU. Příliš se mu to nedaří, čemuž se nelze divit. Kde konečně vzít přesvědčivý argument pro ANO, a nekrást, že? A v té diskuzi za článkem je přes pět set komentářů. Přibližně třetina z nich je kritická. Rozumně kritická. Třetina je nerozhodná a ten zbytek - hanba mluvit. Tak si říkám, že to je dobré znamení. Že se možná stane zázrak. Že Češi vycepovaní desítkami let vládou lumpů třeba na poslední chvíli prohlédnou. Že v nich zkrátka zvítězí ten český Honza, který má nedůvěru ve sladké řeči pánů. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Stačilo by nám tak 30-50 let odkladu. Za tu dobu už bude jasné, zda je EU životaschopná, nebo ne.

Já vím, napsal jsem, že ten souhlas je stejně jen formalita. Že ten drak tu pannu pozře tak jako tak. To ve mně mluvil realista. Skeptik. Zkušenosti. Ale v koutku duše pořád zůstává to dětské přání: Možná přijde i kouzelník. Zázraky se někdy dějí. Konečně nic než zázrak už nás nemůže spasit. Ale přesto v něj doufám. Spero dum spiro.