Kniha, o které byste měli vědět

Na pomoc napadeným přispěchal strojník a další muž. Strhla se bitka čtyř proti čtyřiceti. Koupající kolem přihlíželi neochotni nebo neschopni zasáhnout. Konečně dorazila policie. Její nástup na scénu ale nebyl příliš razantní. Jeden z Cikánů je ohrožoval rozbitou pivní láhví a křičel, že je zabije. Teprve přivolané posily a hrozba použití střelné zbraně malinko horké hlavy zchladila.

Podle očitých svědků šlo o jasný rasový útok.

Je neuvěřitelné, že nikdo z přihlížejících nezasáhl, a že z celé bitky jsou pouze dva obvinění. Zajímalo by mne, jak policie kvalifikuje chování zbývajících 38 Cikánů.

Právě napsané je popis čerstvé události v článku Desítky Romů zkopaly plavčíky v Břeclavi z novinky.cz. (pro srovnání: iDnes se pečlivě vyhýbá vůbec jakékoliv zmínce o tom, že útočníci byli Cikáni. V článku Desítky lidí zmlátily plavčíky není o Cikánech ani zmínka. ) Použiji tento incident k nenápadné reklamě na knihu, kterou bych rád doporučil.

Právě čtu knížku Tabu v sociálních vědách od Petra Bakaláře. Ještě nejsem u konce, ale už teď bych se rád o ní zmínil.

Kniha je rozdělena na tři velké oddíly: (I) Rozdíly mezi rasami, (II) Judaismus jako skupinová evoluční strategie a (III) Eugenika. Je to kniha o rozdílech mezi rasami, tedy o tématu neobyčejně horkém a aktuálním.

Autorovi se podařilo bez velkých emocí a zbytečných slov jasně a srozumitelně vymezit a vysvětlit rozdíly v chování asociálních menšin. V podstatě se lidé (a také všechny organismy) dělí na dva základní typy podle chování: r-stratégové a K-stratégové. Cituji z knihy:

K-stratégové jsou organismy přizpůsobené víceméně stabilnímu prostředí, v němž mohou jejich populace růst až do doby, kdy si jedinci začnou vzájemně konkurovat v získávání zdrojů.

r-stratégové jsou organismy přizpůsobené proměnlivému prostředí, v němž populace nedosahují nosné kapacity prostředí. Jedinci zde proto netrpí následkem konkurence a nedostatkem zdrojů, ale umírají právě vlivem proměnlivosti prostředí. Jsou tak zvýhodněni ti, kteří se rychle rozmnožují a produkují hodně relativně méně kvalitního potomstva.

Autor dále vysvětluje (opět přesná citace):

K-strategie se uplatňuje v relativně stabilním, předvídatelném prostředí s dostatkem prostředků pro život. Organismy žijící v těchto podmínkách:

1. mají méně potomků (sází na kvalitu),
2. věnují se výchově potomků,
3. mají pevnější párové a vůbec společenské vazby,
4. nemají potřebu podstupovat velká rizika,
5. mají delší průměrnou délku života,
6. mívají větší tělesné rozměry.

r-strategie strategie se uplatňuje v nejistém, rychle se měnícím prostředí s nedostatečnými prostředky pro život. Organismy žijící v těchto podmínkách:

1. mají více potomků (sází na kvantitu - vyšší maximální rychlost množení, rozmnožují se dříve, potomci nejsou příliš životaschopní, velikost populace silně kolísá v čase),
2. méně se věnují jejich výchově,
3. mají slabší sociální vazby,
4. praktikují riskantní způsoby chování (u lidí např. zvýšená kriminalita),
5. vyšší míra agresivity a soutěživosti,
6. kratší průměrná délka života,
7. mívají menší tělesné rozměry.

Různé strategie přežití krystalizovaly postupem času vlivem prostředí. Čím chladnější prostředí, tím více bylo nutno bojovat o přežití. To s sebou přineslo potřebu spolupráce, altruismus, rozvoj jazyka a postupně také zvýšení průměrného IQ v populaci. Šlo o přirozený selektivní vývoj, přežili jen ti, kteří pro to měli schopnosti. Chladnější prostředí dalo vzniknout K-strategii.

V subtropickém a tropickém pásmu, kde byla příroda dostatečně štědrá a nebylo nutno bojovat o přežití, se spíše dařilo r-stratégům.

Kniha rozděluje lidské rasy na tři velké skupiny: mongoloidy, tedy ty, které někdy zjednodušeně nazýváme žlutou rasou, europoidy (bělochy) a negroidy, tedy černochy. Podle mnoha testů (jejichž výsledky a závěry se málokdy publikují) to vychází tak, že nejinteligentnějšími jsou mongoloidé, průměrné IQ v jejich civilizaci je asi 106. Mongoloidé také nejčastěji tíhnou k K-strategii. Běloši - europoidé jsou průměrně inteligentní IQ=100. Černoši jsou nejméně inteligentní. Průměr jejich IQ v populaci je 85 a jsou typickými r-stratégy.

Výsledky testů jsou neobyčejně konzistentní. Nedaří se zlepšit výsledky pro černochy ani přizpůsobováním IQ testů na míru (tzv. cultural free tests - viz dále). Dokonce i tehdy, vyrůstají-li černí v bílých rodinách, v materiálním dostatků, podávají průměrně slabší výkony.

Jak můžete předvídat, Cikáni (kterým je v knize vymezena také dosti obsáhlá pasáž) patří mezi typické r-stratégy. Zdá se, že i jejich IQ je v průměru zřetelně nižší, ačkoliv příslušné testy nejsou zveřejňovány.

Nebylo to hlavním záměrem autora, ale Petru Bakaláři se podařilo vystihnout zajímavou a chmurnou atmosféru dusného strachu, mlčení a přehlížení na poli sociálních věd co se tohoto tématu týče. Jde o všeobjímající snahu odpovědných lidí vyhnout se nazvání věcí pravými jmény. Např. když autor kontaktoval profesora Smékala, vedoucího odborné skupiny připravující zvláštní, upravené IQ testy (tzv. cultural free tests, neboli testy nezávislé na znalosti kultury) pro Cikány (v knize cudně nazývané Romové), s dotazem, zda bude ochoten zveřejnit výsledky nebo se postavit za někoho, kdo by tyto výsledky publikoval, i tehdy, ukáže-li se, že Cikáni mají nižší biologické IQ, odpověděl: "...považuji otázku nebo předpoklad za tak absurdní a odporující všem antropologickým poznatkům, že nemohu odpovědět..."

Co se rozdílu ras týče, existuje obrovské informační vakuum a stále se prohlubuje. Statistiky páchané kriminální činnosti rozdělené podle rasy se neudržují nebo se tají.

Stejně tak se nikde neuvádí, nakolik vlastně doplácí bílá rasa na černé. Podívejme se, co o tom píše Petr Bakalář ve své knize:

Bílé dítě, kdyby bylo černé, a skórovalo v IQ-testech jen málo nad průměr bílých, by bylo automaticky zařazeno do programu, který financuje veškeré vzdělání na elitních univerzitách (cca 130 tisíc dolarů). Z 8,6 miliardy na studenty v USA jdou 92 procenta na pomoc těm slabším (černým) a jen 0,1 procenta nadaným. Černoši mají přednost při přijímání na vysoké školy i přes horší výsledky. Stejně tak jsou upřednostňováni při přijímání do zaměstnání. Získávají lepší místa než bílí se stejnými schopnostmi. Affirmative action (pozitivní diskriminace) stojí americké hospodářství ročně 350 miliard dolarů, což většinou platí bílí. Pro stát by bylo levnější, kdyby zaplatil každému černochovi jednorázově 100 tisíc dolarů než mu deset let vycházet vstříc prostřednictvím pozitivní diskriminace. Za každý dolar, který americký stát vybere, dostane bílý daňový poplatník zpět 63 centy, černý dostane 6,83 dolaru. (str.72)

Obecně převládá názor, že poruchy osobnosti u černých jsou způsobeny segregací. Zajímavá je informace, že černí, pokud studují na segregovaných školách, vykazují v dotaznících lepší deviantní skóre než ti, kteří navštěvují integrované školy. Ve skutečnosti má integrace negativní vliv na sebekoncepci černých dětí (str. 55)

Média se snaží prezentovat černé jako úspěšné a kladné občany. V typických amerických filmech jen málokdy bývá černý padouchem. Naopak bývá líčen jako kladný hrdina, role padouchů je typicky přidělována bílým. A to navzdory tomu, že policejní statistiky hovoří jinakopak. V USA, kde černí tvoří 12 procent populace, páchají 50 procent všech napadení a vražd a 66 procent všech loupeží. V Torontě je v populaci jen 2-5 procent černých, přesto jsou odpovědni za 32-40 procent všech trestných činů. Proporcionálně zabíjejí černí 22x více bílých než naopak. Černý 11x častěji znásilní bílou ženu než bílý černou; 3 % kriminality bílých jsou namířena proti černým, ale 67 % kriminality černých je namířeno proti bílým (str. 64).

Černí delikventi jsou méně souzeni než bílí (navzdory populárnímu tvrzení, že více černých dostává trest smrti, než bílých). Soudy vyměřují černým za vraždy, vloupání, ublížení na zdraví, krádeže a znásilnění mírnější tresty. Atd. atd.

Nemá cenu uvádět více, musel bych tady knihu opsat celou. Domnívám se, že pan Bakalář ukázal značnou dávku odvahy už tím, že knížku napsal a vydal. Jeho práce je nesmírně prospěšná a nutná, má-li tato společnost přežít, měla by být tato kniha povinným studijním materiálem na všech vysokých školách humanitního směru. Je ale bohužel jisté, že za svou odvahu sklidí jen útoky a plivání a posměch tzv. uvědomělé většiny. V současném politickém klimatu je nepřípustné, aby někdo řekl, že císař je nahý, ačkoliv to všichni vidí.

Společnost v uplynulém století zažila mimořádně nepříjemnou zkušenost, co se ras týče. Byla tady filosofie nacistů, otevřené prosazování nadřazenosti jedné rasy nad ostatními, pak druhá světová válka a všechno to utrpení kolem. Lidé dostali z rasismu strach. A to tak veliký, že přestali být ochotni vůbec o rasové teorii uvažovat. Jakákoliv myšlenka na rasovou rozdílnost je trestná, navzdory tomu, že dnes už nehrozí vyhlazení jedné rasy druhou (úmyslně pomíjím současnou rasistickou aktivitu Bílého domu vůči Arabům maskovanou jako boj proti terorismu, protože ta zkušenost je příliš mladá) a nikdo dokonce ani nemluví o stavbě ghet a koncentračních táborů (opět úmyslně pomíjím USA, kde je tato praxe už zase běžná). Dostali jsme se opět z jednoho extrému do druhého. Od vybičovaného rasismu k popírání rasových rozdílů a zastírání zjevných pravd. Je to stejně škodlivé, jako předchozí filozofie nacismu. Webster Dictionary vydaný roku 1913 vůbec slovo rasismus neobsahuje. O devadesát let později má toto slovo razanci pumy a lidé se bojí jen pomyslet na to, co se za ním skrývá.

Jsem přesvědčen, že o těchto věcech je nutno hovořit otevřeně. Tutláním, přehlížením nebo lží problémy s těmito skupinami nezmizí, naopak porostou. Jak jednou napsal Mirek Černý v předmluvě ke Krylově Bratříčkovi: "Všichni bychom měli znát ošklivou pravdu. Z krásných lží nám nové naděje nevyrostou." Týkalo se to sice tehdy jiného tématu, ale jeho slova mají nadčasovou platnost a lze jich použít i zde.

Podle encyklopedie Wordnet z Princeton University je definice rasismu následující:

1. The belief that race accounts for differences in human character or ability and that a particular race is superior to others.

2. Discrimination or prejudice based on race.

v překladu

1. Víra, že rasa způsobuje rozdíly v lidském charakteru nebo schopnostech a že určitá rasa je nadřazená jiným

2. Diskriminace nebo předsudek na základě rasy

Tak vida. Podle prvního bodu je tento článek jasně rasistický. Ano, věřím, že existují genetické rozdíly mezi rasami. Je slepotou to popírat. Podívejme se do světa psů a koňů. Nikdo si nevezme na hlídání objektu salonního mopslíka, ačkoliv pravý antirasista by to zcela jistě měl udělat, protože podle něj jsou přeci všechny rasy stejné. Nikdo nebude závodit na pivovarské kobyle, ačkoliv (znovu to opakuji), pravý antirasista by to zcela jistě udělat měl, rasové rozdíly přeci podle něj neexistují. Připustíme-li rozdíly mezi rasami psů, koňů (což snad nikdo nepopírá), jak můžeme přehlížet totéž u lidí? Nejsou snad lidé součástí téže přírody?

Je pravděpodobné, že tento článek vyvolá zuřivou reakci pseudohumanistů a pseudobojovníků proti rasismu. Než mě napadnete, rád bych upozornil na dvě věci: (1) Ačkoliv to vypadá podle první definice na to, že článek je rasistický, podle druhé definice to vypadá spíše tak, že rasisté jsou všichni ti, kteří prosazují affirmative action - nemožné a ničím nezdůvodnitelné výhody pro černé, čímž diskriminuji na základě rasy. Už samotné slovní spojení "pozitivní diskriminace" je čirý nesmysl a protimluv. Jak může být pozitivního něco, co je samo o sobě negativní? Je to stejný nesmysl, jako například spojení "bílá čerň", "vrah - lidumil" nebo "dobrák Bush". (2) Přečtěte si ještě jednou, co je v záhlaví stránky Zvědavce. Jste na politicky nekorektních stránkách, kde se bavíme o věcech, kterým se jiné webziny raději vyhýbají. Pokud vám tento přístup nevyhovuje, nic vám nebrání sem nechodit a číst si raději učesané a nedráždící články na jiných webizne.

A než se rozkročíte, abyste mi to nandali, přečtěte si ještě jednou začátek, kde referuji o incidentu na břeclavském koupališti. Opravdu se budeme tvářit, že o nic nejde, že to je náhoda, omyl? Budeme předstírat, že to napadení čtyř bělochů čtyřiceti cikány nebylo motivováno rasovou nenávistí? Anebo to uznáme za rasový čin, ale budeme to spíše tutlat (viz článek v iDnes), protože rasismus cikánů není totéž, co rasismus bílých? Je tak těžké vidět, že ti, kteří to způsobili, potřebují spíše pomoc než trest? Ale abychom jim mohli pomoci, musíme nejprve tu nemoc pojmenovat a uznat její pravidla a symptomy, ne před ní zavírat oči. Ano, rasové rozdíly existují a břeclavský incident je toho příkladem. Jak dlouho si budeme moci dovolovat preferovat slepotu a naivní víru před fakty?