Operace Northwoods: Teroristický akt, který se nikdy nestal

Plán pod kódovým jménem Operace Northwoods zahrnoval několik možností: zavraždění kubánských emigrantů, potopení lodi s kubánskými utečenci, únos letadla, vyhození americké lodi do povětří a přípravu násilných teroristických činů v různých amerických městech, při kterých měli zemřít občané.

Vrchní americké velení zamýšlelo obětovat i americké vojáky. V plánech se píše: "Mohli bychom vyhodit do vzduchu americkou loď v Guantanamo Bay a obvinit z toho Kubu," a o kousek dále: "...seznam obětí uveřejněný v americkém tisku by jistě pomohl zvednout vlnu národního pobouření a nepřátelství vůči Kubě."

Detaily těchto plánů jsou popsány v nové knize Body of Secrets investigativního reportéra Jamese Bamforda. Kniha se týká historie největší americké špionážní agentury NSA (National Security Agency). NSA ale na těchto plánech nespolupracovala.

Desítky let byly dokumenty, dokazující existenci těchto plánů, drženy pod pokličkou. "Podle mínění hlavního poradce by bylo jejich uveřejnění pro armádu zahanbující," řekl pan Bamford v rozhovoru s ABC NEWS.

"Principem demokracie je naslouchání vedoucích osobností přání veřejnosti a jednání podle nich. A najednou tady máme úplný opak: vojenské vedení, které se snaží lhát americkým občanům, aby získalo jejich souhlas k válce, kterou kromě nich nikdo nechce."

"Je vidět, že tým vojenských poradců se nestyděl navrhnout a odsouhlasit plány, které jsou možná to nejšpinavější a nejzkorumpovanější, co kdy bylo americkou vládou vytvořeno," napsal Bamford.

Vedoucí poradců dokonce navrhoval využít možné smrti astronauta Johna Glenna, pokud by zahynul při svém pokusu o oblet Země, jako záminku pro válku s Kubou: "Kdyby se stalo," píše se v plánech, "že raketa vybuchne a John Glenn zahyne, bude naším cílem dodat nezvratné důkazy, že za to mohou komunisté na Kubě."

Motivy za těmito plány je nutno hledat v intenzivních přáních vysokých vojenských generálů, zbavit se Castra. Castro začal vládnout v roce 1959 a byl prvním komunistickým prezidentem na západní hemisféře - a jen 140 km od amerických hranic.

Dřívější plán na Castrovo svržení, podporovaný CIA, úplně selhal. Počítalo se s invazí kubánských exulantů v zálivu Pigs, ale armádě nebylo povoleno zahájit palbu. Tentokrát si to vojenští vůdci chtěli vynahradit.

"Celá ta věc byla neuvěřitelně bizarní," říká Bamford. K uskutečnění invaze bylo třeba zajistit si podporu veřejnosti a kubánské komunity, ale zdálo se, že ani americká ani kubánská veřejnost příliš netoužila vidět americké vojáky na Kubě.

Z toho důvodu počítal plán po invazi s dlouhodobou přítomností vojenské - nikoliv demokratické - vlády na ostrově.

"Jediný způsob, jak toho dosáhnout, by bylo udělat to, co dělali Rusové všude jinde ve světě, a z čeho jsme obviňovali Castra: dosadit vládu tyranů," říká Bramford. "Ale od té jsme je právě měli osvobodit."

Zašli příliš daleko

Velitelem byl v té době armádní generál Lyman Lemnitzer, kterého do funkce jmenoval Eisenhower. Se schváleným plánem v ruce oslovil generál Lemnitzer 13. března 1962 McNamara. Doporučil, aby realizace byla svěřena armádě.

Není jasné, proč byl plán na schůzce zamítnut. Ale o tři dny později sdělil prezident Kennedy Lemnitzerovi, že v podstatě neexistuje možnost použití síly proti Kubě. V příštích měsících byl Lemnitzer zbaven funkce armádního generála a převeden na jinou práci.

V době, kdy plány spatřily světlo světa, panovalo mezi civilní administrativou Bílého domu a vojenským vedením napětí a nesoulad. Pentagon se domníval, že Bílý dům je příliš liberální, poměrně nezkušený a vůči komunistům velmi měkký. Současně existovaly reálné obavy veřejnosti, že armáda překračuje své pravomoci.

Objevily se zprávy, že vedení armády požadovalo po svých podřízených, aby volili konzervativce.

Z té doby (začátek sedmdesátých let) existují nejméně dvě knihy, které se zaměřují na pravicové křídlo ve vedení armády a odhalují jeho snahy zasahovat do vládní politiky. Senátní komise zahraničních vztahů tehdy také uveřejnila svou vlastní studii o extrémní pravici v armádě. Varuje se v ní před "určitým nezanedbatelným nebezpečím" plynoucím z "propagandistické a vzdělávací činností aktivistů ve vojenských posádkách". Komise dokonce doporučovala zavést vyšetřování ohledně generála Lemmnitzera a jeho možných vazeb na ultrapravicové skupiny. Ale lidem v Kongresu to nedošlo, říká dále Bamford.

"Nikdo v Kongresu to vlastně ještě nevěděl," píše dále Bamford, "ale Lemnitzer i spojené vedení v tichosti překročili hranici tolerovaného."

I po tom, co byl Lemnitzer odvolán, pokračovalo vedení v plánech na předstírané operace a to nejméně do roku 1963.

Dalším nápadem bylo vyprovokovat válku mezi Kubou a některou zemí Latinské Ameriky a pak zasáhnout. Rovněž se uvažovalo o možnosti podplatit některého vysokého generála v kubánské vládě, aby nařídil jednotkám zaútočit na Američany na jejich základně v Guantanamo - čili, jak upozorňuje Bamford, přinutit někoho k vlastizradě. V plánech také bylo provádět nízké přelety bojových letadel U-2 nad Kubou tak dlouho, dokud Kubánci jeden stroj nesestřelí, což by posloužilo jako záminka k válce.

"Existovaly vážné obavy, aby se armáda nezbláznila. A ona se opravdu zbláznila, naštěstí neúspěšně. Ale jejich neúspěch nelze připsat na vrub jejich nedostatečné aktivitě," píše dále ve své knize Bamford.

Tyto dokumenty se vynořily částečně proto, že v roce 1992 chystal Oliver Stone film o prezidentu Kennedym a pátral po možných motivech a konspiracích vedoucích k jeho zavraždění.

Z obavy, že by Kongres mohl nařídit vyšetřování, nařídil tehdy generál Lemnitzer skartování všech kompromitujících materiálů. Ale několik dokumentů zjevně zničení uniklo.

"Je zneklidňující, že trvalo čtyřicet let, než se tyto informace objevily na veřejnosti," říká Bamford.

Článek pod titulkem Operation Northwoods: acts of terrorism that never happened vyšel v ABC News 7.listopadu 2001.