Dnes přišly na řadu knihy

Národní knihovna a archiv - poklady nevyčíslitelné hodnoty, historické dokumenty Otomanské říše včetně starých královských archívů Iráku - vše bylo proměněno v popel. Pak někdo zapálil i knihovnu Koránu. Shořela spolu s ministerstvem dotací náboženství. Zapálena úmyslně.

Viděl jsem drancující dav. Desetiletý klučina mě proklel, když jsem se pokoušel získat od něj Knihu islámského zákona. Z popelu irácké historie, který roznášel vítr kolem, jsem vytáhl ručně psané dopisy potomka Husseina z Mekky, toho, který začal arabskou revoluci proti Turkům.

A Američané neudělali vůbec nic. Po špinavém dvoře honil vítr stránky dopisů soudů Arábie, záznamy o požadavcích munice pro posádky, zápisy o krádeží velbloudu a útocích na poutníky, vše v lahodném ručně psaném arabském písmu. Držel jsem v ruce poslední stopy bagdádské a irácké historie. Tohle je pro Irák rok nula. Zničením muzea archeologie v sobotu vypálením národního archívu a knihovny Koránu dnes byla vymazána kulturní identita Iráku. Proč? Kdo založil tyhle ohně? Jaký šílený důvod stál za zničením kulturního dědictví země?

Když jsem zahlédl oheň v knihovně Koránu - plameny šlehaly do výšky 30 metrů - hnal jsem se do kanceláře okupačních armád, spravované námořní pěchotou. Důstojník zavolal na kolegu: "Tenhle chlap říká, že hoří jakási (???!) biblická knihovna." Udal jsem jim na mapě přesnou polohu, jméno v arabštině i angličtině - řekl jsem, že to nemohou minout, kouř je vidět ze vzdálenosti pěti kilometrů a trvalo by jim pět minut dojet na místo. O půl hodiny později plameny už šlehaly do výšky šedesáti metrů - a široko daleko nebyl ani jeden Američan.

Tisíc let byl Bagdád kulturním centrem arabského světa, nejgramotnější národ Středního východu žil v jeho zdech. Ve třináctém století město vyhořelo, zničeno pravnukem Genhise Khana. Říkalo se, že v Tigrisu byla tenkrát voda černá od inkoustu knih. Dnes byla obloha černá popelem tisíců starodávných dokumentů. Proč?