Svět naruby

Bush při proslovu k veteránům války se potutelně usmíval, jako kdyby šlo o nějakou nevinnou

Komunisti chtěli kdysi vyvážet revoluci, američtí neokonzervativci chtějí násilím vnucovat národům svoji demokracii a svobodu, za kamufláží humanistických cílů jsou však jen jejich dravé zájmy. Amerika neustále a neúnavně tvrdila světu, že jde o osvobozování iráckého lidu od tyrana. Počítala s rychlou válkou, kalkulovala s tím, že utiskovaný irácký lid se postaví hned na její stranu a přeběhnou k nim i vojenské jednotky, které nemají Saddáma rádi. Proč to tak nedopadlo?

V americké administrativě, kde se dělají závažná rozhodnutí, nejsou absolutně žádní znalci Blízkého východu.

Irácký lid po roce 1991 trpěl dvakrát, jednak despotickým režimem a jednak hospodářskými sankcemi na ně uvalenými. Za rok po Pouštní bouři nastala nová pohroma, rozšíření nemoce, vzniklé následkem ochuzeného uranu, který na ně použily USA. Neuvěřitelně stoupl počet onemocnění rakovinou, zejména krve, na ni se podílí i neuvěřitelně vysoké procento úmrtnosti dětí. Od té doby se jich rodí také mnoho postižených. Ochuzený uran je ve skutečnosti zbraň hromadného ničení, nebezpečně poškodí životní prostředí na mnoho let. Znečistí půdu, dostává se do potravinového řetězce, do pitných zdrojů, přenáší se větrem i do vzdálenějších území a vdechuje se. Vojáci tenkrát pobyli v oblasti kratší dobu, přesto někteří z nich byli postiženi, ale obyvatelstvo v nebezpečném prostředí žije dál.

Když došlo k nelegitimní invazi, Saddám na základě znalosti arabské mentality si mohl troufnout rozdat obyvatelům zbraně. Irácký lid nevěří licoměrným řečím o osvobozování, ví, že jde o loupež bohatství jeho země. Jeho vlastenecké a náboženské cítění mu dává odvahu k obraně své země před agresory, kteří mu způsobují nepředstavitelně větší utrpení. Jak jim může důvěřovat, když jsou denodenně vystaveni barbarským náletům, které systematicky ničí veškerou infrastrukturu (bylo slibováno, že ta zůstane zachována), ale ustavičným bombarovaním jsou těžce postižené i obytné čtvrti. Navíc americké chytré rakety nejsou zdaleka chytré, minou cíl v 10 - 25%. Čím delší bombardování, tím více civilních obětí, tím více utrpení Iráčanů. Malé děti umírají, jsou zraňovány, a to nejen tělesně, ale i duševně. Jsou nesmírně zděšené hlukem náletů, smrtí okolo sebe, kvílením sirén a houkáním sanitek.

Američani intenzívním nálety chtějí předejít vlastním ztrátám, předtím než snad dojde k pozemním bojím, bez nichž nelze odstranit režim, ale přitom nemají žádné slitování s iráckými civilisty. Ve skutečnosti nedělají žádný rozdíl mezi ním a mezi režimem.

Stejné to bylo v Jugoslávii a v Afganistánu, válku předchází propagandistické tvrzení, že civilních obětí bude co nejméně, a pak když už válka probíhá, následují prohlášení, že válka se nemůže obejít bez velkých obětí. Světová veřejnost to věděla a mohutně protestovala, ale na její hlas, přes tolik proklamovanou demokracii, se ohled nebral.

Obklíčená města jsou neustále bombardovaná, jejich obyvatelé jsou bez vody, elektřiny, trpí nedostatkem potravin a zdravotní pomoci. Když se jich novináři ptají, na které straně stojí, všichni odpovídají stejně: "Chceme žít v míru, chceme mít potraviny, vodu a mléko pro naše děti." Belgie prohlásila, že k humanitární katastrofě nevyhnutelně dojde.

Podle zásad OSN je ten, kdo zavinil válku, povinen se postarat o zásobování potravinami Po odhlasováni v RB OSN o obnově programu "Potraviny za ropu" jsou spojenci této povinnosti zbaveni a irácký lid, který si svou humanitární katastrofu nezavinil, bude muset potraviny dovážet za své peníze. Jaký však bude další vývoj, až spojenecká armáda ovládne ropné vrty?

Na jihu Iráku obsadila ropnou oblast Rméli. Amerika bude z výtěžků ropy nejen zásobovat irácký lid potravinami, ale bude z nich hradit i své vojenské výdaje a plánuje z nich uhradit irácký zahranični dluh ve výši 40 miliard dolarů. Z irácké ropy se bude platit obnova zničené země, na které se budou podílet firmy magnátů, ke kterým patří američtí vládci. Proto také dochází k úmyslnému ničení iráckého národního majetku, po zásazích raket dochází k ohromným požárům v civilních institucích.

Jak je to tedy s americkým ujišťováním, že výtěžky z ropy dostane lid?. Kolik na svou obnovu dostal osvobozený chudý Afganistán? Nic, co by stálo za řeč...Přitom Izraeli Amerika příslíbila pomoc ve výši 4 miliard dolarů... (Ve skutečnosti 13 miliard pro rok 2003, z toho tři miliardy pravidelný roční příspěvek na nové buldozery, miliarda na vojenskou pomoc a zbytek formou garančních půjček, které se lhostejno, jak to nazývají, nikdy do americké federální pokladny nevrátí (Cranston Amendment) - pozn. vydavatele)

A jsme u dalšího zvráceného scénáře. Bushova administrativa je pod nadvládou sionistické lobby, Izrael tuto válku vyvolal a má z ní největší prospěch. Bush a Sharon jsou jako jednovaječná dvojčata. Na jedné straně jejich narcisistická a arogantní hrdost na jejich svobodu a demokracii a na druhé straně naprostá ignorace těch nejzákladnějších práv palestinského, a teď i iráckého lidu.

Šaron už více než rok vede proti Palestincům vyhlazovací válku, zrovna tak systematicky ničí palestinskou infrastrukturu, bezohledně boří palestinské domy, nemilostrdně provádí razie a zatýká obyvatele jako potencionální teroristy. Podobnost není čistě náhodná. Stejné razie provádějí spojenci v obklíčených iráckých městech, krutě zachází s obyvateli, v kleče je svazují. Americké vedení už mluví o iráckém lidu jako o teroristech, oznámilo, že zajatce převeze na Guatanamo. Je známo, že USA neuznává tyto vězně jako válečné zajatce a žijí tam v nelidských podmínkách. Pro své zajatce v Iráku, přestože jsou útočníky a žoldnéry, důsledně vyžaduje zacházení podle Ženevských konvencí. Když jsou v arabských satelitních vysílání záběry z obytných čtvrtí Iráku, je zarážející jak jsou věrně podobné těm v Palestině.

Izrael od svého vzniku nesplnil ani jednu jedinou rezoluci OSN a má jaderné a biologické zbraně, Bush nad ním drží ochrannou ruku a nepřipadá vůbec v úvahu, že by ho nařkl z ohrožení arabských zemí, přestože tomu tak ve skutečnosti je, naproti tomu je neohrožoval Saddám, tak jak to o něm Bush stále tvrdí. Šaron loupí palestinskému národu zem, podle posledního prohlášení jim chce poskytnout pouhých 42% okupovaného území (nutno podotknout, že těchto 42% je míněno ze zbytku, který Palestině zůstal, tedy z těch 22% původní Palestiny. Židé tedy uloupili, nebo hodlají uloupit asi 94% z rozlohy státu, který se před válkou nazýval Palestina. A každý, kdo s tím nesouhlasí, je podle Sharona teroristou. A abychom byli úplně v obraze, je třeba vědět, že těch 78% zabraných Izraelem představuje nejúrodnější část bývalé Palestíny. Původním obyvatelům zůstala jen nehostinná pustina bez vody - pozn. vydavatele), a na ostatním plánuje postavit židovské kolonie. Z uvedených faktů vyplývá, že se jedná o stejný rasismus a neofašismus.

Irácká vojenská technika je zastaralá, Palestinci se brání lehkými zbraněmi proti po zuby ozbrojené moderní armádě, to ale ještě neznamená, že moderní západní technika zlomí lidskou vůli se bránit strašlivé nespravedlnosti. V Iráku a v Palestině může dojít k vojenskému vítězství, ale politicky to bude absolutní prohra. Celý arabský svět bude tyto novodobé tyrany svorně nenávidět. Utlačovaný lid, nucený žít v pokořujících podmínkách, se bude bránit okupaci partyzánským odbojem. USA i Izrael tvrdí, že to všechno dělají kvůli své bezpečnosti. Tzv."terorismus"je zbraní slabých, bezmocných a ponižovaných, ignorováním jeho příčin a brutálním násilím se nedá získat žádná bezpečnost.