Babí léto
"Říkáte šedesát milionů?"
"Šedesát pět, prosím."
"Kolik je to dolarů?"
"Přibližně jeden a půl milionu."
"No tak se ještě podíváme na tu loveckou chatu."
Výše popsaný dialog se odehrává v úvodních scénách, kdy "milionář z Ameriky", František Hána (V. Brodský) se svým tajemníkem kupuje zámek. K tomu patnáct hektarů pozemků, ovocný sad a stylovou loveckou chatu. Ve skutečnosti jsou oba kupující penzisté. Pětasedmdesátníci. Věkem nad hrobem, finančně jen tak tak vyjdou od důchodu k důchodu. Koupě zámku je jejich způsob svérázného humoru. Ne vždy se jim takový humor vyplatí. Ale co na tom? Žijí. Žijí více, než leckterý třicátník.
František má kamaráda Edu (S. Zindulka). Dobrého kamaráda. Spolu se snaží pochopit a nějak přežít bláznivou novou dobu. Nementorují, nestěžují si na úpadek morálky a mravů, ačkoliv by důvodů měli dosti. Namísto toho využívají toho, co jim nová doba umožňuje, podnikají bláznivé kousky, jako ta koupě zámku hned v úvodu.
Protipólem Františka je jeho manželka Emílie (S. Zázvorková). Její oblíbenou aktivitou je procházka na hřbitov zakončena návštěvou místa, kde bude ona sama pohřbena. Cestou pročítá ve vývěskách parte jiných, hledá na nich nejpůsobivější smuteční verše. V hrníčku má připraveny peníze na vlastní pohřeb. Včetně navržených nápisů na hrob, fotografií na náhrobní kámen a seznamu adres, kam odeslat smuteční oznámení.
Vychytralý synáček Jára (O.Vetchý) by nejraději viděl oba rodiče v domově důchodců. Hodlá se totiž rozvádět a se svou příští ženou nemají kde bydlet.
V přízemí domu, kde František Hána bydlí, sedává v okně soused. Je ho vidět vždy. Večer i ráno. "On tam není," podivil se František při jednom vycházení z domu." "On tam seděl mrtvej a nikdo si toho nevšim," říká manželka. "On už byl mrtvej za živa," na to František.
Název ani obsah předem přečtený mne zpočátku nijak zvlášť nezaujal. "Koho má bavit dívat se na staré dědky," myslel jsem si. Faktem je, že od prvních scén jsem zůstal u obrazovky přikován a nešel jsem si v průběhu filmu ani zakouřit, což jinak běžně dělám, abych nemusel sledovat hluchá místa.
U filmů viděných za posledních deset let si většinou pět minut po skončení nevybavím ani jejich jméno. Přičítal jsem to až dosud své skleróze, ale asi to nebyl ten případ. Ještě po čtyřech dnech si u tohoto filmu vybavuji každou scénu a celé bloky dialogů.
Kameraman Martin Štrb odvedl profesionální práci. Střih Jana Brožka je citlivý, děj logický a dostatečně dynamický. Není tam nic navíc a nic podstatného tam nechybí. Herecké výkony? Co můžeme čekat od špičkových herců, jakými jsou Vlastimil Brodský a Stella Zázvorková? Jejich výkony v tomto filmu bych přirovnal k výkonu starých osvědčených mistrů, tedy Mistrů s velkým M, kteří, navzdory svému stáří anebo snad právě proto, odvedli ještě jednou - naposledy - výkon, na jaký se nezapomíná. Ostatně oba dostali za svůj výkon v tomto filmu cenu Českého lva. Stejně jako Stanislav Zindulka (vytvořil postavu kamaráda Edy). A když už jsme u těch cen, tak čtvrtou cenu Českého lva dostal v tomto filmu Jiří Hubáč za nejlepší scénář. I další vedlejší postavy jsou citlivě hrány a jejich herci vhodně voleni. Film nemá hluchých míst.
Při filmu se budete smát i plakat. Současně. Tenhle trik ovládal Chaplin a po něm už málo kdo. Ovšem Chaplinův humor byl primitivnější. Tenhle je subtilnější.
Babí léto je o tom, že fyzický věk lze odmítnout. Že lze zůstat svěží, ačkoliv všichni vrstevníci jsou duševně už spíše na onom světě nebo rezignují. Že peníze nejsou nezbytné k dosažení štěstí. Že se ti, kteří si, navzdory nepřízni osudu uchovají svěží pohled na věc, jsou svým okolím vnímáni mnohem lépe. Stanou se pro ty ostatní nezbytnými. Navzdory svým chybám. Že člověk je sice smrtelný, ale dokud žije, dokud jsou mu vyměřeny chvilky na tomto světě, není nic, co by mu mohlo zabránit ve vychutnávání každého okamžiku. Režisérovi Vladimíru Michálkovi se přitom podařilo nepoklesnout do falešného patosu.
Toto je film, který si zaslouží nejvyšší hodnocení. Skoro se stydím porovnávat ho měřítkem vytvořeným pro produkci současných hollywoodských braků. Náklady k jeho natočení musely být minimální. Nehledejte v tom filmu nic z obvyklých dnešních filmů. Hledejte v něm duši.
|