Volnost odchází spolu s naší svobodou

Senátora McCaina zlobí řada "třešniček", které byly do zákona vpašovány dolní sněmovnou na poslední chvíli. Týkají se například široké ochrany výrobců vakcín před odpovědností a celého pole dalších, extrémně cenných "dárečků".

Většina senátorů, včetně většiny demokratů, volila vyjádřením své podpory této velké legislativě politickou účelovost.

McCain a další kritikové mají ke znepokojení důvod. Zákon o vnitřní bezpečnosti, ač má některé pozitivní aspekty, je také plný překvapení pro ty americké občany, kterým nejsou lhostejné základní občanské svobody. Zvláště když se tento nový zákon zkombinuje se zákonem Patriot Act z minulého roku.

Od událostí z jedenáctého září byla celá řada zvláštních opatření, škodlivých našim fundamentálním svobodám a právům, zarámována do zákonů. Stalo se tak, aniž by se nám dostalo ujištění, že žijeme bezpečněji.

Policejní a bezpečnostní složky protlačily celou skupinu nových pravomocí ke sledování a odposlechům, včetně některých, které nemají s terorismem nic společného a které byly mnohokrát v minulosti odmítnuty jako neslučitelné se svobodnou společností.

Důležité ochranné prvky, týkající se monitorování a odposlechů, jež v minulosti byly zavedeny právě v důsledku prokázaných zneužití, byly smeteny, rozdrceny a pohřbeny. Ovšemže se nám dostalo ujištění, že tentokrát vláda svou moc nezneužije.

V řadě alarmujících opatření je i provize otevírající široké možnosti k monitorování internetové komunikace, aniž by bylo požadováno (alespoň dodatečně) o tom informovat kohokoliv. Kterýkoliv vládní úřad na kterékoliv úrovni dnes může na základě velmi slabých podezření iniciovat odposlech. Není nutno o tom sepisovat žádosti či zdůvodnění, nevyžaduje se souhlas soudu.

Svou polívčičku si při přijetí nového zákona ohřáli i mocní podnikatelé. Těm se podařilo prosadit si v této legislativě svou vlastní agendu.

Jeden z nejvíce do nebe volajících výsměchů v zákonu o vnitřní bezpečnosti je vytvoření nových velmi široce pojatých výjimek ze zákona o svobodě informací (Freedom of Information Act).

Podnikům se teď otevírají zcela nové možnosti, jak se vyvléknout ze zodpovědnosti za porušení bezpečnosti, za hazard se zdravím a životy zákazníků a za další zneužití. Jediné, co stačí udělat, je nahlásit úřadům, že určitá jejich aktivita, činnost, výrobní postup, chování (dokonce zcela běžné operace a výrobní postupy) apod. se vážou k vnitřní bezpečnosti státu. V jazyku zákona o vnitřní bezpečnosti se této skupině informací přiřadí značka CII (Critical Infrastructure Information - kritická informace infrastruktury).

Následně a okamžitě tato informace zmizí ze všech zápisů, postupů a zpráv, zapadne do černé díry tajemství, kde zůstane trvale skrytá před veřejností. Uvolní-li státní úředník takovou informaci, aniž by dostal od firmy povolení, může za to jít do vězení.

Toto je vlastně odstřelení vládních regulací týkajících se zločinů velkých korporací. V minulosti úřady často začaly jednat (a napravovat) až poté, co různá zneužití a podvody a zločiny velkých firem prosákly na veřejnost. Nyní je tajné vše, co se firmy rozhodnou za tajné prohlásit. Veřejná kontrola jejich činnosti je tím pádem zcela nemožná.

Je ironií, že současný zákon o svobodě informací už obsahuje klauzuli týkající se důvěrných informací. Nový zákon o vnitřní bezpečnosti jde mnohem mnohem dále. Vytváří něco jako kouzelnou hůlku, kterou stačí mávnout - a kritické informace týkající se nějakého problému zmizí ze stínítka veřejného radaru natrvalo.

Nebezpečí nových omezení dosahuje daleko za obvyklou strukturu definovanou elektrárnami, přehradami, výrobou, znečišťováním prostředí apod. Mohla by zasáhnout srdce počítačového průmyslu, stejně jako Internetu.

S odvoláním se na zákon o vnitřní bezpečnosti mohou nyní softwarové i hardwarové firmy skrýt před veřejnosti výskyt kritických chyb, a to nejen těch, týkajících se bezpečnosti. Mohou argumentovat obehranou písničku o tom, že zveřejnění takových chyb je prostě příliš velké riziko.

Tato úroveň utajení nebývá pro stát dlouhodobě výhrou. Jakmile zločinci a jim podobní najdou způsob, jak bezpečnostních děr využít pro svůj prospěch, odnese si to nakonec obyčejná veřejnost, která se o existujícím nebezpečí a možné prevenci dozví až poslední v řadě.

Stejně tak i poskytovatelé internetových služeb a telekomunikací se nyní mohou vyhnout zodpovědnosti za bezpečnostní díry ve svých systémech. Stačí zamést existující problém pod koberec vnitřní bezpečnosti a při trošce štěstí se nikdo zvenčí nic nedozví.

Už v dřívějších (lepších) dobách bývalo těžké přinutit firmy a vládní agentury k uznání vlastních chyb, prokázat jim zneužití moci a dosáhnout nápravy. Nyní, díky novému zákonu o vnitřní bezpečnosti státu, máme všechny důvody bát se více opatření vlastní vlády před teroristy, než teroristů samotných.

Článek pod názvem Taking Liberties With Our Freedom vyšel 2.prosince na stránkách Wired.