Irák není jen Saddam Hussein
V poslední době mě zajímají články, které se zabývají problematikou Iráku a především jeho případném vojenském napadení ze strany USA. Bohužel musím konstatovat, že v mnohých pojednáních jsou, možná neúmyslně, možná záměrně, uváděny informace značně zkreslené.
Dost mě udivilo, když některé zdroje např. uvádí, že zbrojní inspektoři, kteří v Iráku působili, byli v r. 1998 vyhnáni Saddamem Husseinem. Kdo tuto problematiku sleduje, tak jistě ví, že tito inspektoři byli nuceni odejít, z důvodů zcela jiných. V tomto roce USA prováděly na území Iráku válečné operace bez souhlasu OSN, tak jako je provádí po celou dobu od války v Perském zálivu. Z Iráku neodešli pouze zbrojní inspektoři, ale vzhledem k okolnostem i pracovníci humanitárních misí, které Spojené státy rovněž svými akcemi ohrožovaly. Rovněž nesouhlasím ani s tvrzením prezidenta Bushe, který předkládá světu tezi, že Irák má nebo v blízké budoucnosti může mít jaderné zbraně. Celkem jsem schopen pochopit, že se v Iráku nacházejí zbytky chemických zbraní, které mohly být při kvalitní práci inspektorů již zlikvidovány. Tento názor podporuje i nedávné tvrzení pana Rittera bývalého vedoucího týmu zbrojních inspektorů, který na tomto místě pracoval několik roků, a zná podrobnosti o zbrojním arsenálu irácké armády.
Podíváme-li se na uplynulý rok, zjistíme jak postupnými kroky prezident USA připravuje celý svět na novou agresi. Zatím se mu mediální kampaň naštěstí moc nedaří, protože se k jeho politice přidala pouze Velká Británie, a ani náš poměrně militantní prezident nesouhlasí se samostatnou vojenskou akcí armády USA, což je u našeho prezidenta věc nevídaná.
Spojené státy postupně kladou podmínky, které musí Irák splnit, aby zamezil vojenské agresi USA. Jakmile jsou požadavky USA v Iráku akceptovány, okamžitě se vytvoří nové. V současnosti vládní garnitura Iráku souhlasí s příchodem zbrojních inspektorů bez jakýchkoliv podmínek. Dokonce již nehovoří ani o agentech CIA, kteří v mnohých inspekcích prokazatelně pracovali.
USA již od války v r. 1990 trvale ničí výsledky práce tisíců pracovníků humanitárních a rozvojových misí OSN, kteří se snaží v této oblasti vytvořit a udržet alespoň základní podmínky pro život místních obyvatel, především dětí, žen a starých lidí.
Já vím, je možno říci, vždyť Hussein před téměř patnácti léty použil bojové chemické látky v Halabži proti vlastnímu lidu. Je ale také nutno si položit otázku, proč tenkrát Spojené státy důrazně nezasáhly. PROČ ?
Následky tohoto chemického útoku jsem viděl po několika letech in natura i ve filmových záznamech, a slyšel jsem i autentická svědectví od kurdských obyvatel, kteří tuto hrůzu přežili. Dnes, kdy zdaleka není Irák tak politicky ani vojensky dostatečně silný, se snaží prezident USA o získání politického kapitálu na úkor zbědovaného iráckého lidu, což považuji za nejvyšší ubohost prezidenta Bushe.
Na druhou stranu, přemíra zásob vojenského materiálu armády Spojených států,který je nutno obnovit, nové systémy velení, nové systémy řízení palby atd. je nutno někde vyzkoušet. Proč by to měly být pouze simulované podmínky na domácí půdě v Nevadské poušti, když je možno tyto zbraně a systémy vyzkoušet v reálné situaci daleko od domova.Vždyť válka "v přímém přenosu" je tak lákavá pro miliony občanů USA i jiných zemí.
Rovněž není zanedbatelná stránka ekonomická, uvolněním zbrojních skladů, snížením zásob munice dostane novou práci mnoho lidí a vydělá velké množství zbrojních koncernů. USA tímto přístupem výrazně ovlivňují i další důležitou světovou ekonomickou položku, ropu. Cena této suroviny je v přímé úmere s výroky a politickými kroky prezidenta USA, a doplácí na ni především jiné země než Spojené státy.
Osobně jsem přesvědčen, že právo na vojenský zásah má pouze Rada bezpečnosti OSN po vyčerpání všech ostatních možností, které dosud nebyly využity. Vždyť, kolik nevinných lidí zahynulo při vojenských akcích jenom v tomto roce v Afghanistánu? Kolik dětí přišlo o život hladem? Proč se musí vynakládat miliardy dolarů na zbrojení namísto humanitární pomoci postiženým a hladovým. Proč chce prezident USA za každou cenu změnit styl a podmínky života v zemích, kde po staletí tyto životní podmínky nedoznaly změn, a kde tyto země mají tisícileté historie, a kde žily vyspělé civilizace již v době, kdy v USA měli všichni obyvatelé pouze rudé tváře. I v době od skončení konfliktu v perské zálivu si USA osobovaly právo použití vojenské síly bez souhlasu RB OSN a bombardovaly i místa světově historicky cenná, ničily hotely a obytné čtvrti a zabíjely nevinné lidi. Zřejmě pan prezident Bush nečetl knihu "Dobrý voják Švejk", která zcela jistě vyšla i v anglickém překladu. Jinak by věděl co to je "Nestřílejte, jsou tady lidé".
Píšu o tom, protože jsem chtěl sdělit názory člověka, který viděl výsledky a hrůzy války na místě daleko od domova. Je to již nějaký čas co jsem se živ a zdráv, díky bohu, vrátil z této oblasti, kde obyčejní lidé zbytečně umírají, kde jsou zcela úmyslně ničeny velké historické a materiální hodnoty.
Autor byl v roce 1992 členem mise OSN v Iráku.