Suchý pijan
(Potřebuje Bush pomoc?)
23.10.2002 Komentáře Témata: Severní Amerika 1088 slov
V terminologii používané na webových stránkách Alcoholics Anonymous (Anonymních alkoholiků) mají zvláštní označení pro člověka, který - ač ve skutečnosti nepije - se v každém okamžiku projevuje jako opilý. Říkají mu dry drunk - suchý pijan nebo suchý opilec. Není to - a ani nemá být - označení odsuzující či kritické. Jak by mohlo? Vždyť v USA je 10 milionů alkoholiků a existuje jen velmi málo rodin, které by nikdy nepřišly, ať už tou či onou formou, do styku s touto národní pohromou. Podle vlastního přiznání se tento problém dotkl také života našeho prezidenta.
Není v tomto bodě důležité, zda Bush je či byl alkoholikem. Věřím jeho slovům, že přestal s tím, co sám nazval "těžké pití" v roce 1986, kdy mu bylo čtyřicet. Co ale je důležité, je poznání, že by se na něho mohlo vztahovat označení "suchý pijan". Samozřejmě že diagnóza není jistá, stejně tak to může být jen nevyzrálý násilník a tyran, který klidně obětuje tisíce životů jen aby bylo po jeho, a to navzdory radám nejváženějších a nejdůvěryhodnějších členů vlastní strany.
Ale přesto je vhodné v situaci, která se zdá být v naší národní historii nebezpečnější než cokoliv předtím, přemítat nad bývalým Bushovým bojem s láhví. Když nás u vyléčeného alkoholika začne upoutávat chování, kterému se v terminologii říká "odporně zapáchající myšlení", je to tím, že se u něj projevují jeho staré patologické postoje a stanoviska z dob, kdy pil. Ty zahrnují zvýšenou úzkost, strach, třes rukou, možné lehčí deprese, poruchy spánku, neschopnost jasně myslet a koncentrovat se, chuť na bufetovou stravu, podrážděnost, nedůtklivost, prudké výbuchy vzteku a nevypočitatelné změny nálad. V odborné literatuře se praví: "Nuda a apatičnost se střídá s intenzivními pocity zášti a zloby vůči členům rodiny či přátelům. Při takových výlevech zloby často následuje prudké vzplanutí agrese a násilí."
Bush sám o sobě přiznal, že byl pravidelný pijan. Ale nehrajme si tady se slovíčky. Každý, kdo měl v minulosti blízko k láhvi, ví, že "pravidelný pijan" je kódové označení bohatých a vlivných lidí (nebo politiků) pro alkoholika.
Všimněme si, že Bush mění důvody proč přestal pít pokaždé, když se jej na to někdo zeptá (což, díky našemu cudnému tisku a naštěstí pro něj, není příliš často). Podle statistiky začínají lidé experimentovat s alkoholem v šestnácti, kdy jsou na střední škole, to je národní průměr. Připusťme, že i Bush začal v tom věku. Ví se, že začal podávat slabší výkony od doby, kdy začal studovat na Yale, tehdy mu bylo osmnáct. To by mohlo znamenat, že Bush pil pravidelně nejméně dvaadvacet let. A teď se po nás chce, abychom věřili, že je po více jak dvou dekádách pravidelného pití plně vyléčený - čin téměř neproveditelný - dokonce i pro toho, kdo tvrdí, že byl zachráněn samotným Bohem.
Jsem vzdálen toho, abych hodil kamenem, když dojde na alkohol. Viděl jsem devastující účinky, jaké může mít alkohol. Můj bratr byl na střední škole výborný student. Pak začal pravidelně pít. Alkohol se podával při oslavách, což bývala tenkrát tradice na jižanských středních školách. V době, kdy mu bylo kolem pětadvaceti, začalo u něj docházet k dramatickým změnám v metabolismu a v chemii mozku. Lékařské kapacity mi tehdy vysvětlily, že patnáct let pravidelného pití může způsobit v mozku nevratné změny. Ale podle všech běžných měřítek byl můj bratr funkčním členem společnosti. Měl stálou práci, platil nájemné a všechny účty, předvedl heroickou snahu zvrátit svůj osud a překonat svou závislost. Vyškrábal se na těch dvanáct schodů vícekrát, než Stalone v Rockym.
Přestože jsem svého bratra hluboce miloval, a dnes mi velmi chybí, nemohu nevidět škody, které mu alkohol způsobil a které byly patrné dokonce i v jeho dlouhých údobích střízlivosti. Vzpomínám si, jak jsem trpěl, když jsem sledoval bratrův pád, kterému jsem nemohl zabránit. "Páchnoucí myšlení", jako kudzu, převládlo v jeho mozku a alkohol ho nakonec zabil.
Je vhodné připomenout Bushovu studijní historii. Graduoval na dvou nejprominentnějších institucích vyššího vzdělání v této zemi: Yale a Harvardu. Známky neměl dobré, ale studium dokončil - úspěch, který si zaslouží jistý respekt. Mnoho bohatých chlapců s vynikajícími známostmi jejich rodičů studia nedokončilo (poznámka: bylo vyloučeno, jako například z Yale Richard Scaife, údajně rovněž kvůli závislosti na láhvi).
Dere se tady otázka - a zdá se, že si zaslouží okamžik k úvaze -, jak je možné, že Bush ve věku 58 let má tak tápavý a neobratný jazyk, neschopný spojit dohromady více jak dvě koherentní věty, že je tak popudlivě podrážděný ke každému, kdo se odváží s ním nesouhlasit, nebo jen položit otázku, že se trucovitě obrací zády k demokraticky zvolenému prezidentu země, která je jednou z našich největších spojenců. Uráží se, protože někdo z podřízených zmíněného prezidenta o něm řekl něco nelichotivého (mluvím samozřejmě o německém Schröderovi). Jak je možné, že je tak apatický, že neustále potřebuje dovolenou a odpočinek, že je nebezpečně posedlý jedinou věcí (Irákem), že vylučuje všechno ostatní (včetně ekonomie, která pomalu vysává z národa život stejně jako důchodové úspory každého, který právě čte tyto řádky)?
Kromě toho také, proč je Bush tak posedlý provokovat násilí a proč je neschopný to vysvětlit?
Aby mohli pijani normálně fungovat v kterémkoliv okamžiku a na kterémkoliv místě na zemi, potřebují zmocnění. Tuto funkci plní pro Bushe v této chvíli přímo luxusně kongres. Jak nedávno napsali v BuzzFlash, když referovali o korporačních skandálech: "Po většinu délky Bushova života mu lidé v jeho okolí dovolili pít. Nyní je to demokratický senát, který dovoluje korupční problémy jeho administrace, aniž by použil své ústavní moci a přinutil Bushe svědčit."
Nejen senát, ale celý národ mlčky sleduje Bushovo počínání. Přímo ho v něm povzbuzuje. Kdo ví, možná jsme všichni v šoku stejně tak jako jsme v šoku, když některý člen naší rodiny pod vlivem alkoholu provede něco děsivého či ohavného. Bůh ví, to bláznivé chování Bushovy administrativy je tak nevázané, tak nevypočitatelné a zasahuje do tak hrozivých a neznámých sfér před námi, že je možná lepší odvrátit hlavu.
Ale nemůžeme se odvracet. George W. Bush potřebuje pomoc. Staňme se jí. Pozvedněme naše střízlivé hlasy, než bude pozdě a sny suchého pijana o slávě se stanou naší národní tragedií.
Článek byl uveřejněn pod názvem Dry Drunk v American Politics Journal. Původní odkaz jsem už nenašel, ale článek sám si můžete v originále přečíst zde: http://www.bushbacklash.com/NewFiles/drydrunk.html.