Americká posedlost Irákem ponechává ostatní bez ochrany

Západní výzvědné služby už měsíce varují před plánovanými teroristickými útoky nejen ze strany al-Káidy, ale i ze strany dalších extrémistických skupin majících podobné cíle a praktiky. Navzdory tomu jsou jejich zaměstnavatelé, čelní politikové, stále více posedlí Saddamem Husseinem.

Tyto výzvědné služby konkrétně varovaly před útoky na americké a britské cíle, jakými jsou např. vojenské základny a zastupitelství. Jinými slovy jde o cíle, které reprezentují vojenskou a politickou přítomnost určitých západních zemí v oblastech ovládaných muslimy. Komerční objekty představující stejné symboly západní moci, jsou rovněž na seznamu cílů možných útoků.

Z bombového útoku na noční klub na Bali vyplývá ošklivý závěr: zdá se, že islámští extrémisté úspěšně změnili taktiku, což přináší strašlivé důsledky. Bali může být hinduistická oblast v největší muslimské zemi, přeplněná západními turisty, ale noční klub byl ten nejsnadnější a nejbezbrannější cíl.

Začátkem roku americké úřady oznámily, že z Jemenu dorazilo do Indonésie pět podezřelých členů al-Káidy a na základě plánů připravovaných už v červnu 2001 chystalo bombový útok na vybraná americká zastupitelství. Rovněž je známo, že těmto pěti podezřelým bylo umožněno legálně opustit zemi poté, co zjistili, že jejich plány byly prozrazeny.

Američané vyjádřili nedávno znepokojení nad selháním vlády Megawati Sukarnoputriové, která se ocitla mezi dvěma tlaky: z jedné strany Washington, na kterém indonéská vláda závisí kvůli poskytované pomoci, z druhé strany opozice vlastních občanů a jejich nesouhlas s válkou v Afghánistánu. Indonéská vláda nedokázala zaujmout jasné stanovisko, výsledkem čehož bylo to, že si proti sobě popudila islámské extrémisty. Amerika při kárání indonéské vlády vyzdvihla naopak vlády jiných zemí (Filipíny, Malajsie a Singapur), které přijaly mnohem razantnější opatření.

Západní výzvědné služby ukázaly včera prstem na Jamaah Islamiyah, extrémistickou skupinu, jejíž vůdce se údajně před dvěma roky střetl s Ayman al-Zawahirim, vysoce postaveným mužem al-Káidy v Indonésii.

Ať už za útokem stojí kdokoliv, al-Káida a ti, kteří ji podporují, nebyli poraženi. Před týdnem byl spáchán útok na francouzský tanker u pobřeží Jemenu. Bylo to přibližně v době, kdy se blížilo výročí říjnového útoku na americký torpédoborec Cole v Adenu.

Od jedenáctého září minulého roku zaútočily extrémistické skupiny se základnami v Pákistánu na návštěvníky křesťanských kostelů z řad západních diplomatů a na autobus vezoucí francouzské techniky pracující ve vojenském přístavu v Karáčí.

Výzvědné služby také odhalily nepovedený bombový útok al-Káidy letos v létě proti americkým a britským válečným lodím v Gibraltarském průlivu a možný útok na britskou základnu na Kypru. Začátkem roku zase bezpečnostní složky Singapuru odhalily složité spiknutí vedoucí k agentům al-Káidy. Ukázalo se, že byly plánovány bombové útoky proti západním zastupitelstvím, americkým válečným lodím, kancelářím amerických firem a autobusu s americkými vojáky.

Zatímco západní výzvědné služby tvrdě pracovaly, aby vysledovaly pohyb těch, kteří podporují al-Káidu, a včas varovaly před chystanými teroristickými útoky, jejich vlády byly zcela zaujaty jiným cílem - Saddamem Husseinem a jeho zbraněmi hromadného ničení.

Ve Washingtonu a Londýně převládá názor, že Al-Káida přišla o svou základnu v Afghánistánu, Osama bin Laden je buďto mrtev nebo ve skrytu, ale to už je konečně jedno. Na řadě je další cíl, Irák.

Pro výzvědné služby, které žijí v reálnějším světě (mají své uši na zemi), to není tak jednoduché. Al-Káida není tradiční teroristická organizace, kde vládne disciplína a hierarchie, jako např. IRA. Název al-Káida je mylně používán jako zkratka pro islámskou extrémistickou skupinu. Slovo al-Káida znamená v arabštině základna, ale také model, nebo princip. Ve skutečnosti je to spíše něco jako hnutí, s různým stupněm podpory a mnoha kontakty s jinými podobnými skupinami napříč zeměmi Islámu včetně Alžírska, Egypta, Jemenu, Indonésie, a dalších zemí kolem Golfského zálivu, pochopitelně Saudské Arábie, ale zcela jistě ne s Bagdádem. Irák je nejvíce sekulární zemí ze všech zemí Středního východu, včetně Izraele.

Krátkozrací politikové ve Washingtonu, zvláště ministr obrany Donald Rumsfeld a jeho náměstek Paul Wolfowitz, se snaží přesvědčit svět, že spojení mezi al-Káidou a Saddamem Husseinem existuje. Zoufale se pokoušeli dodat důkazy - úkol, ve kterém jedinečně selhali. Ale tím, že se o to pokoušeli, neúměrně zatížili tolik potřebné prostředky a zdroje svých výzvědných služeb (nejen CIA), vyplýtvali je jinde než bylo třeba, a co je ještě horší, pokoušejí se nyní manipulovat zjištěnými informacemi pro své politické cíle.

Nikdo v britské vládě, v pozici dostatečně kompetentní, nevěří, že existuje jakékoliv spojení mezi al-Káidou a Saddamem Husseinem. Veřejně to přiznat ale nechtějí, aby nepopudili Bushovu administrativu. Mezitím Bush, poté, co skoncoval s Afghánistánem, chce soustředit své síly ke zničení Saddama. Tvrdí, že to je součástí války proti terorismu.

Abychom to vzali od podlahy, v Afgánistánu není ještě nic vyhráno. Země zůstává nestabilní. Když se novináři nedávno ptali vysoce postaveného úředníka britské vlády, jak bude Amerika přistupovat k obnově země a jak získá srdce a rozum afghánského lidu - podle britských ministrů jedna z klíčových ingrediencí ve válce proti terorismu -, dostalo se jim odpovědi: "Američané žijí na jiné planetě."

Frustraci z Bushovy administrativy veřejně vyjádřil bývalý prezident Bill Clinton a viceprezident Al Gore. Tony Blair a jeho ministři o tomto subjektu nehovoří. Mlčí o nebezpečí vyplývajícím z bojů na dvou frontách: proti Saddamovi a proti terorismu.

Dříve než Bush začal zapojovat britskou vládu do svých vlastních zájmů, pronesl britský ministr obrany Geoff Hoon několik mimořádně citlivých projevů na téma terorismus. Řekl, že islámský terorismus by měl být bojován na dvou frontách: jednak nasazením bezpečnostních a výzvědných služeb a jednak tím, že se pokusíme zjistit jeho kořeny a důvody, které k němu vedou. Nepodaří se nám zřejmě terorismus zcela vymýtit, ale můžeme jej alespoň omezit, a to metodami jinými než použitím hrubé síly. Nyní může mít Bush ještě těžší pozici ve zdůvodnění potřeby invaze a okupace Iráku, která s nejvyšší pravděpodobností jen dále povzbudí mladé muslimy ke vstupu do islámských extremistických skupin.

V nedávném projevu, který nevzbudil příliš pozornosti, varoval Jack Straw před dvojím nebezpečím: terorismem a nepevnými státy. Jack Straw měl pravdu. Tato nebezpečí byla v Indonésii přehlédnuta a stovky nevinných obětí za to zaplatily nejvyšší cenu.

Článek uveřejnil 14. září britský Guardian pod názvem America's obsession with Iraq leaves others free to kill.