Bush úspěšně pokračuje v ničení americké (a světové) ekonomiky

Například se mu úspěšně daří ničit planetu, ochromovat ekologické aktivity, otravovat vzduch a vodu. Ale to by byl námět na jiný článek. Také se mu daří budit nenávist vůči Americe v podstatě v celém světě. I to by bylo téma na samostatný článek. V tomto článku se však podívejme na jinou jeho veleúspěšnou snahu, totiž na postupné ničení ekonomiky nejbohatší země světa.

Včerejší zpráva z Wall Street je stejná, jako předevčírem a předevčírem a před předevčírem a podobá se těm z minulého týdne. Každý den v posledních čtrnácti dnech klesl Dow Jones Industrials index, vedoucí burzovní indikátor, v průměru o 180 bodů neboli o dvě až tři procenta.

V dobách svého nejvyššího růstu dosahoval Dow hodnoty kolem 11 tisíc bodů. Když index poprvé po dvou letech klesl pod psychologickou hranici 10 tisíc, hovořilo se o dočasném poklesu. "Dočasný" pokles pokračoval, až dosáhl další psychologické hranice devíti tisíc, a před čtrnácti dny osmi tisíc. Včera po uzavření burzy se zastavil na hodnotě 7683 body. Tak nízko byl naposledy před čtyřmi roky.

Nasdaq composite index, indikátor úspěšnosti tzv. nové ekonomiky, klesl rovněž a dosáhl svých nejnižších hodnot za posledních šest let.

Federální komise Otevřeného trhu v čele s Greenspanem se rozhodla ponechat už po jedenácté primární úrok na hodnotě 1,75 procenta, což je nejnižší hranice za čtyřicet let. Od této hodnoty se odvíjí úrok, který banky účtují svým nejlepším klientům. Navzdory skutečně nízké hodnotě se federální komisi nedaří povzbudit ekonomiku země. V ekonomicky zdravém prostředí by tak nízké hodnoty primárního úroku už měly fungovat. Ale nefungují.

Analytici to vysvětlují celkovou nervozitou investorů.

A není to jen burza, která se propadá a propadá. Od počátku roku stouply ceny nafty o čtyřicet procent. Sedm z desíti vedoucích indikátorů ekonomiky klesá už třetí měsíc po sobě. Trh s realitami stagnuje. Začalo sedmé čtvrtletí, ve kterém klesají investice na stavbu nových závodů a vybavení firem. Zaznamenán byl rovněž prudký pokles důvěry spotřebitelů. Tento pokles důvěry už trvá pět měsíců. To má za následek nižší nákupní horečku. Lidé se bojí, že mohou přijít o práci. Hodnota amerického majetku po odečtení dluhu (tzv. equity) znovu poklesla. Oficiální tempo zisků z kapitálových investic je nejnižší od druhé světové války - kromě období 1980-1982. Stát se to za Billa Clintona, noviny by se předháněly v obviňování typu vrtěti psem. Ne tak v případě Georga Bushe, který má vše pevně pod kontrolou.

Nejde jen o americkou burzu. Stejná nervozita a neklid existuje na ostatních světových burzách. Nikdo přesně neví, co bude za týden. A to je podhoubí, ze kterého vyrůstá mnoho problémů.

Jistěže, krize by přišla tak jako tak. A zřejmě by měla i podobný průběh bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Už na začátku roku varoval Stephen Roach, vedoucí ekonom firmy Morgan Stanley, investory, že krize má dvě nohy, že po prvním "zhoupnutí" přijde ještě druhé. Odkazoval na historická data: pět ze šesti posledních krizí tento průběh mělo. Tehdy to většina analytiků považovala za neopodstatněné sýčkování. Dnes už ani optimisté nehovoří o lehké krizi. Dokonce jsem už několikrát zaslechl i slovo deprese.

Mnoho ekonomických odborníků opakovaně ukazuje prstem na vládu v Bílém domě. Ta sice krizi přímo nevyvolala, ale pravděpodobně k ní přispěla. Lze říci, že má zřejmě lví podíl na tom, že krize je hlubší a delší, než být měla a mohla, a že možná přeroste v depresi.

Když Bush nastoupil svou vládu v Bílém domě, byl ve státní pokladně přebytek 176 miliard dolarů. Za necelý rok se mu podařilo tento přebytek nejen zlikvidovat, ale zatnout sekeru téměř stejně hluboko, takže teď se státní deficit pohybuje přibližně v hodnotách mínus 180 miliard. Slušný výkon za jediný rok.

Často je slyšet názor, že válka a válečné hospodářství oživuje ekonomiku státu. Bývá to pravda - částečně. O důvodech, proč to v současné situaci nefunguje, se lze přít. Možná proto, že dosavadní války bývaly ohraničené. Začaly tím, že je někdo vypověděl. Vědělo se teď je válka, bude se zbrojit, ale hlavně se vědělo, že to jednou skončí - a pak se bude budovat. To umožnilo investorům plánovat určitou strategii. Stát vydal masivní zakázky, zvýšila se aktivita zbrojařských firem, s ní přišla zaměstnanost v určitém sektoru atd. Jenže co s válkou, která oficiálně není, a o které nejvyšší představitel státu tvrdí, že její konec je v nedohlednu? Taková řeč na klidu nepřidá nikomu, natož investorům.

K tomu ty provalené podvody s "pečením" účetních knih. Začala to firma Enron, přidalo se pár desítek dalších firem, nikdo neví, kolik jich ještě bude odhaleno. Pomoci různých triků firmy upravovaly své výsledky tak, aby vypadaly lépe, než ve skutečnosti jsou. Provalil se Enron, přiznal se WorldCom (podle posledních odhadů si "zlepšil" své skóre o 9 a ne 7 milard), vyšetřován je Xerox, podezření spočívá na desítce dalších. Wall Street právem očekával, že Bílý dům zaujme tvrdé a pevné stanovisko. A přišlo velké zklamání. Bush sice něco málo řekl, někomu pohrozil, pár nařízení vydal, ale celkem vzato, vše bylo tak nějak do ztracena. Pochopitelně. Bush by musel v první řadě posadit do vězení sám sebe a pak hned partu svých blízkých kamarádíčků, počínaje Dickem Cheneym přes Johna Ashcrofta a další. O úzkých vazbách současného prezidenta na firmu Harken Energy Corp. se ví stejně jako se ví o podivných půjčkách a dalších aktivitách a stejně jako se ví o řadě podivných aktivit členů nejbližšího Bushova týmu. Čekalo se, že se věci vyšetří, ale Bush z přivlastněného si titulu diktátora nařídil, že se nic vyšetřovat nebude. Demokraté se bojí tvrději proti němu vystoupit. Co s chlapem, o kterém víme, že grázl, ale kterého nelze kritizovat?

Chystaná válka s Irákem je další bolístka americké ekonomiky. Odhadovaná konzervativní cena se pohybuje kolem 200 miliard dolarů - bude-li se dařit. Jenže kde těch 200 miliard vzít?

A tak se burza den po dni propadá, investoři jsou nejistí, Greenspan se škrábe za uchem a suma sumárum všichni čekají, až období vlády současného prezidenta bude u konce. Bude-li vůbec u konce. Do doby, než se tak stane, budeme asi muset ještě leccos překousnout.