Bush chce válku, ne spravedlnost, a brzy pro ni najde další důvod

Cynismus Saddama Husseina, díky kterému neumožnil, ač mohl, už před lety inspektorům OSN volný vstup, je porovnatelný s cynismem prezidenta Bushe.

Ale tohle lze přičíst Saddamovi k dobru: Jediným hezoučkým dopisem Kofi Annanovi podtrhl koberec pod nohama Georga Bushe. Měli jsme tady Bushe hrajícího na strunu multilateralismu (všestranností), varujícího svět, že Irák má poslední šanci - spolupracovat s OSN -, aby zabránil totálnímu sebezničení. "Přeje-li si irácký režim mír," řekl Bush před generálním shromážděním, "okamžitě a bezpodmínečně se zřekne všech zbraní hromadného ničení, střel dlouhého doletu a veškerého zařízení sloužícího k těmto účelům, odtajní je a zlikviduje." A v tom to právě je. Saddam by udělal cokoliv, aby se vyhnul válce. Prezident Bush by udělal cokoliv, aby se vyhnul míru. A teď se iráckému režimu podařilo dotlačit Američany do rohu. Zbrojní inspektoři jsou v Iráku vítáni. Bez podmínek. Přesně, jak to Američané chtěli.

Není divu, že Američané včera brumlali něco o "falešných nadějích". Není divu, že zoufale hledají další casus belli (důvod k vyhlášení války). Buďte si jisti, že - ve snaze udržet příští válku podle vlastního jízdního řádu - ho najdou. A buďte si také jisti, že Saddam - mistr podmínečných klauzulí po uzavření dohody - bude mít pro inspektory OSN několik překvapení, až se tito objeví v Bagdádu. Bude chlapcům z OSN umožněna prohlídka bagdádského paláce? Bude jim vesele máváno na všech kontrolách, až projeví úmysl navštívit Tuwaitha nebo kteroukoliv jinou strašidelnou továrnu, ve které dříve Irák vařil své biologické zbraně?

Ale v této chvíli vzal Saddam Američanům vítr z plachet. Vytvoření týmu inspektorů bude trvat nejméně pětadvacet dnů, dalších šedesát pro předběžný odhad situace - za předpokladu neomezeného přístupu do všech iráckých vládních budov a zařízení -, pak dalších šedesát dnů pro vlastní inspekci. Jinými slovy, Bushova poslední válka byla odložena minimálně o pět měsíců. I Saddam má, samozřejmě, vlastní obavy. Už v roce 1996 obvinil Irák inspektory OSN ze spolupráce s Izraelem.

Major Scott Ritter, pseudo-spasitel Iráku, skutečně cestoval pravidelně do Tel Avivu ke konzultacím s izraelskou výzvědnou službou. Saddam obvinil inspektory OSN ze spolupráce pro CIA. A měl pravdu. Bylo potvrzeno, že Spojené státy využívaly inspektorů OSN v Bagdádu k odposlouchávání komunikace irácké vlády. A jakmile byli inspektoři v roce 1998 staženi a USA spolu s Británií zahájily operaci "Desert Fox", ukázalo se, že v podstatě všechna místa, která inspektoři OSN navštívili v posledních šesti měsících, se stala cílem leteckých a raketových útoků. Kluci z OSN se stali naváděči raket (možná někteří nevědomky), oni to byli, kteří sestavovali plán míst určených k zásahu, namísto aby monitorovali dodržování rezolucí OSN.

Ale stačí jeden pohled zpátky na Bushův projev před OSN z minulého týdne a vidíme, že volná prohlídka údajných zbraní hromadného ničení Saddama Husseina je jen jednou ze šesti dalších, které by Irák musel splnit, "přeje-li si opravdu mír". Jinými slovy, očekávejme, že RB přijde s novými rezolucemi, které Saddam bude jen velmi těžko plnit.

Další Bushovou podmínkou například bylo "ukončit veškerou podporu terorismu". Znamená to snad, že OSN vyšle do země nové inspektory, kteří budou uvnitř Iráku pátrat po současné či minulé evidenci, že Saddam spolupracuje či spolupracoval s nájemnými vrahy?

Bush rovněž požaduje, aby Irák přestal perzekuovat své vlastní obyvatelstvo, včetně Shiijů, Sunnů, Kurdů, Turků a jiných. Navzdory zahrnutí Turků na seznam ohrožených menšin - ačkoliv si to jistě zasloužili - jeden si musí klást otázku, zda to znamená, že OSN by mohlo požadovat monitorování dodržování lidských práv uvnitř Iráku. Takový požadavek by byl jistě morální a hluboce etický, ale arabští spojenci Ameriky by museli doufat, že podobné monitorovací komando by nebylo vysláno do Riyadhumu Cairy, Ammanu a dalších center laskavých výslechů.

Ale i kdyby Saddam byl připraven přistoupit na všechny tyto požadavky s upřímností, kterou dosud neukázal ve svých odpovědích na rezoluce OSN, Američané už dali jasně najevo, že zrušení sankcí vůči Iráku a vyvedení země z izolace přicházejí v úvahu "jedině až po změně režimu". Bushova náhlá vášeň pro plnění mezinárodních rezolucí RB - entuziasmus, který pochopitelně nebude rozšířen, aby zahrnul izraelské opovrhování rezolucemi OSN stejné důležitosti - je ve skutečnosti jen cynickým manévrem, který má zajistit legitimitu pro Washingtonem plánovanou invazi Iráku.

Chovám podezření, že se Američané pokusí obvinit Saddama Husseina z válečných zločinů. Bushovy krokodýlí slzy za oběti mučení Saddamovy tajné policie - která překračovala plán právě v dobách, kdy otec současného prezidenta udržoval nejtěsnější přátelské styky s iráckým monstrem - naznačuje, že někdo v Bushově administrativě si pohrává s myšlenkou možného válečného soudu. Desítky tisíc iráckých subjektů, obětí hromadných poprav, mučeni bitím, pálením, elektrickými šoky, hladem, mrzačením a znásilňováním, by mohly poskytnout důkazy pro jakékoliv obvinění z válečných zločinů. Ostatně, když Američané odizolovali v roce 1991 severní Irák od zbytku země, aby zajistili pochybnou "bezpečnou oblast" pro Kurdy, nasbírali přitom hromadu iráckých vládních dokumentů, vrtulníky Chinook je dopravili ven ze země a pak až do Washingtonu jako důkazy pro možné budoucí tribunály.

Ale tato myšlenka má v sobě ruční granát. Tento týden například - a marně budete hledat kdekoliv zmínku o tom - připadlo dvacáté výročí masakrů v táborech Sabra a Chatila. Při těchto masakrech přišlo o život 1700 palestinských civilistů, a způsobily je izraelské Falangy. Byly to krvavé lázně, které izraelská armáda pozorovala - aniž zakročila. Právníci rodin obětí se teprve nyní odvolávají proti rozhodnutí belgického soudu neobvinit izraelského Prvního ministra Ariela Sharona - tehdejšího ministra obrany, kterého vlastní izraelská komise činila osobně odpovědným - z hromadných vražd.

Může-li být Saddam Hussein obviněn z válečných zločinů - a měl by být -, proč ne Ariel Sharon? Proč ne bratr posledního syrského prezidenta Rifaat Assad, jehož speciální jednotky zabily v roce 1982 na 20 tisíc Syřanů v rebelském městě Hama? Proč ne alžírská policie, která pravidelně mučila a vraždila civilisty ve špinavé válce při potlačování "islámské" vzpoury?

Ovšem právo není to, o co Bushovi jde - pokud se nedá užitečně využít při odstraňování nepřátel Ameriky, změn režimu v proamerické, popř. k vhodnému důvodu k ospravedlnění vojenské invaze, která umožní americkým ropným firmám - včetně vlastních Bushových kamarádů - kontrolovat a ovládat jednu z největších světových zásobáren nafty. Cynismus Saddama Husseina, díky kterému neumožnil, ač mohl, už před lety inspektorům OSN volný vstup, je porovnatelný s cynismem prezidenta Bushe. Saddamův dopis Annanovi byl chytrý tah. A byl stejně pohrdavý, jako nezbytný. Očekávejme stejně pohrdavou odpověď prezidenta Bushe.

Uveřejněno 18.9. v Independent pod názvem President Bush wants war, not justice - and he'll soon find another excuse for it.