Nová teologie moci
Tahle kniha vyvolává neklid: Pomocí vše prostupující moci svých lobby Izrael ohrožuje hluboce opatrované americké hodnoty, zvláště svobodu projevu, akademickou svobodu a naši oddanost lidským právům.
Paul Findlay, Odvaha promluvit (They Dare To Speak Out), 1985
V roce 1982 prohrál Paul Findley volby. Předtím byl dvaadvacet let kongresmanem. Za jeho nezvolením stálo hlavní washingtonské proizraelské lobby. Co bylo zločinem Paula Findleyho? Překročil hranici vytyčenou izraelskými lobby ve Spojených státech: setkal se s Jásirem Arafatem.
Posledních pár týdnů bylo i mně dopřáno okusit této medicíny. Ne, nejsem veřejně činný, ani jsem se nesetkal s Arafátem či jiným Palestincem, degradovaným izraelským slovním útokem na "teroristu". Jsem jen profesorem, obskurním prodavačem disentu, který poté, co dosáhl profesorské definitivy, byl ponechán v relativním klidu jak správci školy, tak i kolegy a dalšími samozvanými cenzory. Jak jsem se dostal do problému?
V průběhu minulého roku se mi několikrát podařilo překročit tu tenkou neviditelnou linii. Ano, měl bych vědět, že její překročení znamená problémy. Začal jsem psát a hovořit o Izraeli. Nic z toho by nebylo pro média zajímavé, kdybych četl ze skript, ale já jsem nečetl. Místo toho jsem říkal věci na rovinu znovu a znovu. Jinými slovy, překročil jsem hranici.
Ačkoliv je neviditelná, chová se jako vodič pod napětím. Poprvé jsem tuto hranici překročil na semináři Northeasternovy univerzity v říjnu 2001. Mým záměrem bylo nabídnout posluchačům historické pozadí útoku na WTC. Hodlal jsem upozornit na chystanou intervenci francouzských, britských a amerických sil v oblasti Středního východu. Mým hlavním znepokojením bylo, že tak brzy po jedenáctém září nemusí být taková přednáška vítána s nadšením. Byl jsem příjemně překvapen o opaku. Nebylo málo těch, kteří přišli a osobně mi po skončení semináře za otevřený projev poděkovali.
To ale bohužel nebylo všechno. Krátce nato mne upozornil vedoucí naší katedry, že dostal od studenta email, ve kterém si dotyčný stěžuje, že jsem se odchýlil od oznámeného tématu přednášky. Později téhož dne, když jsem přecházel z budovy do budovy, mne zastavil jistý kolega- profesor. Prý se zúčastnil mého semináře. Obvinil mne, že jsem pronesl nenávistný projev. Zjevně měl problémy se vstřebáním historických faktů, které jsem o Izraeli prezentoval.
Dopad jedenáctého září na životy Američanů se dá sloučit do jediného konstatování: do pocitu, že změnil všechno. Sdílím americký smutek a želím ztráty na lidských životech, první skutečné ztráty v moderní historii Států, nicméně tento smutek jsem zažil mnohokrát. I mne změnilo jedenácté září. Stal jsem se svědkem oklešťování lidských práv, rostoucích útoků na Islám a triumfu těch lobby, které chtěly, aby Spojené státy vstoupily do nekonečné války proti zbytku světa. Rozhodl jsem se vystoupit z ulity akademického života a hovořit o některých skutečných otázkách.
Ale to horší mne teprve čekalo. 3. září přinesly noviny Jerusalem Post zprávu o mé eseji, aniž by zmínily její název, či obsah. Článek vyšel pod titulkem Americký profesor schvaluje teroristické útoky Palestinců a vynesl mi nové nenávistné emaily; podobná psaní ve stejném duchu došla vedoucímu katedry a několika dalším lidem na Northeasternské univerzitě. V následujících dvou dnech mne kontaktovalo několik organizací: The Jewish Advocate, Boston Herald, Bloomberg News a The O'Reilly Factor. Ačkoliv jsem byl poctěn zájmem ctihodného pana Bill O'Reillya, setkat se s ním jsem odmítl.
5. září přinesly noviny Herald další zákeřný a senzační článek o mé eseji. Materiály zjevně převzaly z Post. Pod titulkem Profesor svou obhajobou sebevražedných atentátníků šokuje Northeastern v něm tvrdí, že má přednáška vyvolala vlny šoku na kampusu Fenway, na důkaz tohoto nehorázného tvrzení ale citují jen jediného mého kolegu. Stejně jako první článek, ani tento se nerozpakoval ignorovat jak původní název mé eseje, tak i její obsah. To oprávněně vyvolává podezření o motivech jeho autora. A přestože jsem odpověděl na autorův email včas, tvrdí, že se mu nepodařilo mne kontaktovat ani telefonem, ani emailem.
Je zajímavé, jak se oběma článkům podařilo otočit cíl mé práce. Já jsem navrhoval akademický bojkot Izraele, stoprocentně nenásilný akt, jako alternativu nedávným zoufalým činům mladých Palestinců. Chtěl jsem ukázat, že nám není lhostejný jejich osamocený boj. Tvrdil jsem, že mezinárodní společenství by mohlo dodat nějakou naději těmto obléhaným lidem, a snad je i přesvědčit, aby tváři v tvář brutální izraelské okupaci jednali s větší trpělivostí. Post i Herald podaly tento můj morální apel nenásilí tak, že schvaluji teror.
Zdálo by se, že svým naváděním k akademickému bojkotu Izraele jsem překročil hranici a musím být potrestán. Abych použil citace Taha Abdul-Bassera z Heraldu 9. září, co skutečně vadilo novinám Post a Herald, bylo zjištění, že "inteligentní, uhlazený a mravný člověk si dovolil vznést otázku po morálce proti represivnímu a neospraveditelnému chování Izraele." Přinejmenším zde, ve Státech, existuje toliko izraelská verze, která dominuje veřejným proslovům a přednáškám o politice na Středním východě. Tato izraelská verze hovoří pouze o požadavcích Židů vůči Palestině a představuje Izrael jako oběť arabské nenávisti vůči všemu západnímu. Izrael je líčen jako obléhaná výspa západní civilizace v moři arabských barbarů. Má esej byla nepřijatelná, protože tuto izraelskou verzi zpochybňovala.
Domnívám se, že útokům vůči mé osobě není ještě konec. Když jsem 8. září dopisoval tento článek, dozvěděl jsem se, že jsem se stal obětí šprýmu. Někdo ukradl mou identitu. Mým jménem odeslal urážlivé a nenávistné emaily vedení univerzity a kolegům. Ten žert byl až příliš primitivní, takže je těžké uvěřit, že bych takové emaily mohl napsat. Ale možná jsem naivní.
Po 11. září předložil Bush Americe svou vizi světa v manicheanské terminologii: Buď jsi s námi, nebo proti nám. My jsme od narození dobří, ale všichni ti, kteří s námi nesouhlasí, jsou muži zla; jejich nenávist je metafyzická, rodí se z jejich špatné přirozenosti a nemá ani politické, ani sociální důvody. Tato hypermoderní politická doktrína byla okamžitě transformována v ideologii. Týká se nejen zemí, ale i jednotlivců - spoluobčanů, spojenců apod. Jakýkoliv nesouhlas s Bushovou taktikou může být chápán jako rouhavost, podpora terorismu. Toto je nová teologie moci, jejíž logické opodstatnění a důsledky jsou denně horečnatě řešeny a vylepšovány jestřáby všech hodností.
Ve stejném stylu jako Izrael implementovaly nové náboženství další země: Rusko, Čína, Indie a mnoho menších. Využily ji k potlačení legitimního odporu různých utlačovaných skupin nebo celých národů. Označily tyto národy a skupiny za teroristické. Řada jestřábích lobbyistických skupin zneužila médií a pomocí teroristického štětce je umlčují a potlačují jejich projevy. Tutéž strategii použily noviny Post a Herald při útoky vůči mně.
Obávám se, že podvolíme-li se těmto tlakům, budeme brzy svědky zúžení názorů, nebo - a to je ještě horší - úplného zastavení všech přednášek, rozhovorů a promluv na historická témata, stejně tak na témata zahraniční politiky, občanských práv, spravedlnosti, odboje, násilí, moci, útlaku, sankcí, imperialismu a částečnému listterrorismu. Budeme svobodní pouze podle ústních sloganů.
Pryč s terorismem! Pryč s našimi nepřáteli! Pryč s islámem!
Uveřejněno 16. září na serveru CounterPunch pod názvem A New Theology of Power http://www.counterpunch.org/alam0916.html