O naftu jde až v první řadě

Likvidace Saddama Husseina by mohla otevřít zlatý důl pro americké ropné koncerny, dlouho vykázané z Iráku, rozcupovat ropné smlouvy mezi Bagdádem a Ruskem, Francií a dalšími zeměmi, a zamíchat světovým ropným trhem - říkají odborníci a čelní představitelé irácké opozice.

Bushova administrativa sice tvrdí, že dosud nezačala zaměřovat pozornost na záležitosti kolem nafty, ale americké i neamerické firmy už zahájily manévrování do pozic, které jim po svržení Saddamova režimu umožní přístup k 112 miliardám barelů surové ropy pod Irákem - po Saudské Arábii druhém to největším rezervoáru ropy na světě.

Důležitost irácké nafty se ukázala být potenciálně nejlepší argument při přesvědčování jiných zemí, co se podpory v Radě bezpečnosti týče. Všech pět stálých členů RB má na svých územích velké ropné koncerny, a ty zase mají ekonomické zájmy ve změně režimu v Bagdádu.

"Je to úplně jednoduché," říká jeden z hlavních zastánců svržení Saddama Husseina, bývalý šéf CIA R. James Woolsey, a pokračuje: "Francie a Rusko má v Iráku své naftařské koncerny. Měli bychom jim slíbit, že pomohou-li nám zbavit se Husseina, my na oplátku uděláme vše, co bude v našich silách, aby jak nová vláda v Bagdádu, tak i americké ropné společnosti s nimi těsně spolupracovaly. Budou-li ale nyní podporovat Husseina, bude velmi těžké, ne-li nemožné přesvědčit budoucí novou vládu v Iráku, aby s nimi spolupracovala."

Strach z monopolu Ameriky

Možnost existence nové irácké vlády rozdmýchala strach neamerických naftových firem. Bojí se, že by to mohly být Spojené státy, které budou mít rozhodující slovo po pádu Husseina, a že ony samy by mohly zůstat vyloučeny z dělení. Zástupci mnoha zahraničních olejářských firem se proto scházejí s iráckou opozicí a snaží se na sebe upozornit a zajistit si tak místo na slunci v post-husseinovském státě.

Od války v Perském zálivu v roce 1991 se firmy ze zemí jako jsou Francie, Rusko, Čína, Indie, Itálie, Alžír a dokonce i Vietnam snaží dosáhnout předběžných smluv, které by jim zajistily práva na vybudování ropných polí v Iráku, na dodávky materiálů a techniky pro těžbu nebo geologický průzkum. Některé smlouvy už byly uzavřeny, o jiných se jedná, ale všechny jsou momentálně "u ledu", protože stále platí sankce OSN.

Nicméně minulý týden dala irácká opozice jasně najevo, že se necítí vázaná žádnými dosud projednávanými smlouvami, či danými sliby.

"Všechny smlouvy definitivně znovu projdeme," řekl Faisal Qaragholi, vedoucí londýnské kanceláře INC (Iraqi National Congress). INC sdružuje další opoziční protiirácké skupiny a je podporována USA. "Naše naftová politika bude novou iráckou vládou."

Jiný vůdce INC, Ahmed Chalabi, šel dokonce ještě dále, když prohlásil: "Podporuji konsorcium pod vedením Spojených států, které by rozhodovalo o dalším vývoji našich naftových polí. Trpíme už více jak deset let sankcemi OSN. Americké naftové firmy budou mít mimořádně důležité, ne-li hlavní slovo v procesu vitalizace iráckého naftového průmyslu."

Analytikové ropného průmyslu nicméně varují, že ačkoliv současná Bushova kampaň proti Husseionovi otevírá obrovské možnosti pro nadnárodní ropné koncerny, současně však na globálním trhu zvyšuje riziko nejistoty.

Přístup k irácké naftě a zisku bude záviset na povaze a záměrech nové vlády. Na tom, zda Irák zůstane členem OPEC, nebo zda bude hledat vlastní cestu. Jeho rozhodnutí bude mít dopad na cenu ropy na světových burzách, na přítok investic do konkurenčních zemí, jakými jsou Rusko či Angola.

Ruské firmy, jakou je kupříkladu Lukoil, mají hlavní zájem v rozvoji iráckých ropných polí, na druhé straně ničím neomezený proud irácké nafty na světové trhy by mohl ochromit snahu ruské vlády nalákat zahraniční investory k rozvoji vlastních ropných rezerv. Pokud by ceny ropy klesly, nevyplatilo by se investovat do otevírání dosud spících zásob ropy na Sibiři.

Vláda se snaží vyhnout se debatám o ropě

Bush i viceprezident Cheney jsou veterány naftového průmyslu, mají k němu velmi těsné vazby. Ale navzdory vzrušení, které vládne mezi naftařskými koncerny z prospektu irácké ropy, je administrace příliš zaměstnána vojenskou přípravou a výrobou důkazů proti Husseinovi a jasné stanovisko zatím nezaujala.

Ministerstvo zahraničí vytvořilo skupinu The Future of Iraq Group, "tato skupina nemá naftu na svém seznamu," řekl mluvčí ministerstva. Člen představenstva National Security Council odmítl sdělit, zda byla nafta předmětem diskuzí v průběhu konzultací prezidenta Bushe s Putinem a dalšími západními vůdci.

Delegace ministerstva zahraničí ukončila v pátek třídenní návštěvu v Moskvě, kde se jednalo o irácké otázce. V říjnu je plánován velký rusko-americký summit v Houstonu. Očekává se více než sto naftařských firem z obou zemí.

Člen kongresu Curt Weldon řekl, že Bush je seznámen s obchodní situaci Ruska v Iráku. Irák dluží Rusku 7-8 miliard dolarů ještě z období před válkou v Perském zálivu.

Americké firmy budou mít rozhodující slovo ve věci irácké nafty

I když se v posledních měsících množství irácké nafty dovážené do Spojených států snížilo, na začátku roku to přesto byl milion barelů denně. Navzdory tomu od roku 1980, kdy došlo k ochlazení vztahů mezi Washingtonem a Bagdádem, bylo americkým ropným monopolům bráněno, se na vývoji v Iráku přímo podílet.

V 90. letech se Hussein obrátil na neamerické firmy o pomoc při vybudování válkou zničených ropných polí a o další geologický průzkum. Vládní studie tvrdí, že výsledky byly zklamáním.

Zástupci mnoha zahraničních ropných firem se scházejí s vůdci irácké opozice, aby se uvedli ve známost a nechali zaznít svým úmyslům.

V roce 1997 uzavřela ruská firma Lukoil smlouvu s Irákem v ceně čtyř miliard dolarů; šlo o vybudování ropného pole Qurna v jižním Iráku. Lukoil přerušila práci z důvodů hrozby sankcí OSN. Irák vyhrožoval, že smlouvu zruší, nebude-li práce okamžitě obnovena.

Jiná ruská firma Slavneft podepsala v říjnu minulého roku servisní kontrakt v ceně 52 milionů dolarů, jednalo se o vrty na ropném poli Tuba v jižním Iráku. Navrhovaná rusko-irácká smlouva za čtyřicet miliard dolarů údajně otevírá příležitosti pro ruské firmy provádět průzkum a těžbu v irácké západní poušti.

Francouzská ropná firma Total Fina Elf si domluvila práva na obrovských iráckých polích Majnoon blízko hranice s Iránem. V červenci 2001 nicméně Irák oznámil, že vzhledem k tomu, že Francie souhlasí se sankcemi OSN, nebude nadále přednostně přihlížet k právům francouzské firmy.

Jeden analytik řekl: "Neexistuje na světě ropná firma, která by se nezajímala o iráckou naftu."

Konec článku

Od začátku nebylo tajemstvím, že Bushovi jde především o iráckou naftu a ne o boj s teroristy. Tento článek to nepřímo naznačuje. Rovněž vysvětluje, jak je možné, že postoj ostatních států začal tak rychle měknout, odpor proti chystané agresi slábnout, a to navzdory tomu, že "důkazy" Saddamovy zločinnosti předkládané USA, jsou stále trapnější a chatrnější. Jistě je v tom částečně strach (pamatujete, jak se Evropa bála Hitlera?), ale také nafta. Nejen Amerika má totiž zájem o iráckou naftu. A Bush to položil jasně: buď mě podpoříte v likvidaci Husseina a já vás za to nechám líznout, nebo mě nepodpoříte - a následky si přičtěte sami. Když jde o naftu, jde právo, etika a rozum stranou. Jak prosté, milý Watsone...