Polyamory for dummies

Tak tedy, co je polyamory. Je to nové slovo, opět made in America. Dokonce natolik nové, že můj spellchecker je značkuje jako chybné. Je to nové slovo popisující věc starou jako lidstvo samé. A stejně tak dlouho přirozenou. Jenže lidi na to za posledních pár set let pod vlivem do všeho mluvících puritánů a katolické církve zcela zapomněli. Je to styl života, který vrací lidem radost a barevnost.

Jednoduše řečeno, polyamory je opak monogamie. Ale pozor, nejde o promiskuitu, ani o polygamii. I když trošičku tam z obojího je. Polyamory je mnoholáska. Vychází z překvapivého zjištění (opět objevena Amerika!), že člověk může mít rád více než jednoho člověka. Dokonce současně. A že to snad ani není kriminální čin!

Výsledkem této filozofie je pak víceméně stálá skupinka více než dvou jedinců. Může jít o společné bydlení nebo jen o občasné schůzky, či o společné dovolené. Na rozdíl od swingování (výměny partnerů pouze za účelem sexu) je v polyamorním vztahu více lásky a skutečných citových vazeb. Měl by tedy více vyhovovat ženám. Polyamorní vztahy jsou stálé, nejde o náhodná setkání na jednu noc.

Ovšem, nebyla by to Amerika, kdyby vše hned nerozškatulkovala, nepojmenovala, nevytvořila pracovní postupy, zkratky (že nevíte, co je NRE, AFAIC, HBB?), návody a právního poradce. A tak se konečně dostáváme k webové stránce http://www.sexuality.org a z ní pak vede odbočka na http://www.sexuality.org/polyamor.html. Zde se dozvíte vše, co potřebujete vědět jako nový adept polyamory. Chvílemi to sklouzává spíše do rad pro swingování. Mimo otázek rozumných (jak řešit případnou žárlivost, jak to vysvětlit dětem, žijete-li v takovém svazku atd.) jsou zde i otázky typické pro dnešní společnost tolik posedlou opatrností:

Podrobné rady týkající se bezpečného sexu: zásadně mějte připraveno několik prezervativů, vždy před změnou partnera použijte nový, několik párů latexových rukavic pro anální a vaginální masáž rukou, několik sad ubrousků pro utírání semene, nevypouštějte žádnou tělovou tekutinu na zem - co se tím míní? Moč? Pozor - nezpochybňuji nutnost bezpečného sexu. Jen mi připadá nechutné, že to někdo musí tak podrobně vysvětlovat.

Dále jsou zde návody, jak pořádat erotickou párty (http://www.sexuality.org/ehee.html#C6) včetně právních aspektů a návrhu "smlouvy", tedy dokumentu, který by měl hostitel mít od každého hosta podepsán, a ve kterém se praví, že dotyčný je zletilý, že vše dělá dobrovolně, že nebude hostitele soudit, že není novinářem, že nebude kouřit, že se neúčastní prostituce, že... je toho zkrátka na celý odstavec.

Dále následují příklady, jak psát inzeráty pro nalezení spřízněných duší apod.další super rady. Vše pojmenováno, zařazeno, vysvětleno. Samozřejmě pak spousty odkazů na další zdroje, včetně news konferencí, doporučených her a seznamu filmů s touto tématikou.

Tahle společnost je posedlá strachem. Možná by si chtěla i užívat, ale... když všude číhá tolik nebezpečí, že? Říkávalo se: kdo se bojí, nesmí do lesa. Totéž by se dalo říct i o tomto "novém" stylu. Pokud se bojím následků, tak to prostě nedělám. A když se rozhodnu, že mi to za to stojí, tak to dělám a neohlížím se pořád na co by, kdyby.

Ne že by to bylo špatné. Jen mi v tom chybí spontánnost. Vždycky jsem si myslel, že takové věci jsou příliš intimní a krásné na to, aby byly chladně vykalkulovány. Měl-li bych někdy mít to štěstí žít v takovém vztahu, nechci k tomu návod. Chci, aby to vznikalo přirozeně, abychom se objevovali a nacházeli, aniž bychom přitom listovali v příručce a vyměňovali si věty typu "tak jsem si vyzkoušeli NRE a teď nám doporučují AFAIC." Chci to mít pěkně tělo na tělo, kůži na kůži, a bez předem připravené krabice latexových rukavic a sáčků prezervativů.

Procházím webovou stránkou o polyamory a čtu a čtu. A čím déle čtu, tím méně mě to láká. Čím to je, že ta stránka působí tak sterilně a asexuálně? Po dočtení asi desáté rady jsem si řekl: a dost! Takhle to nechci. Vzpomínám si na Kunderovu "Knihu smíchu a zapomnění:

...obě ženy se přizpůsobily jeho divokosti a on přešel záhy od paní Nory k Markétě a pak zase k paní Noře a zase zpět. Když už to trvalo velmi dlouho, musil si na chvíli vydechnout. Bylo mu nádherně, cítil se silný jako nikdy dříve. Lehl si do křesla a díval se na obě ženy, které ležely před ním na širokém gauči. V té krátké chvíli malého odpočinku, neviděl před sebou paní Noru, ale své dvě staré přítelkyně, svědkyně svého života, Markétu a Evu, a připadal si jak velký šachista, který právě zdolal soupeře na dvou šachovnicích. To přirovnání se mu strašně líbilo a neuměl se zadržet, aby je nevyslovil nahlas: "Jsem Boby Fisher! Jsem Boby Fisher," křičel ve smíchu.

Zatímco Karel vykřikoval, že si připadá jako Boby Fisher (který přibližně v té době vyhrál na Islandu šachové mistrovství světa), Eva a Markéta ležely k sobě přitištěny na gauči a Eva zašeptala své přítelkyni do ucha: "Platí?"

Markéta odpověděla, že platí a přisála se jí na rty.

Když byly před hodinou spolu samy v koupelně, Eva ji požádala, aby někdy přišla na oplátku ona na návštěvu k ní. Pozvala by ji ráda i s Karlem, jenomže Karel i Evin manžel jsou žárliví a nesnesou přítomnost druhého muže.

Dovedete si představit, jak si hrdinové Kunderových románů připravují krabici latexových rukavic, sadu prezeravtivů a papírové kapesníčky? A jak si navzájem předem podepisují, že se nebudou navzájem soudit? Já ne. Kdybych si mohl vybrat, tak beru tu Kunderovu verzi. A bez návodu. Ten ať si čtou dummies.