Flanďáci si dávají v Torontě schůzku s mládeží

Poslední dva týdny věnují kanadské (a zejména torontské) sdělovací prostředky obrovskou pozornost akci World Youth Day 2002. Jde o setkání papeže s mládeží celého světa.

Do Toronta se sjelo na půl milionu poutníků ze všech částí světa. Už několik dnů probíhají náboženské akce mamutích rozměrů. Například jeden z torontských parků byl vyhrazen hromadným zpovědím. Obsazen byl tisícovkou knězů, kteří číhali na každé lavičce a za každým keřem. Čekalo se, že budou provádět zpovědi a udělovat svatá rozhřešení. Akce se příliš nepovedla, knězové číhali marně. Dostavilo se jen velmi málo mladých hříšníků ochotných nechat se vyzpovídat.

Mladí, ač katolíci, mají přeci jen v žilách krev. Ke zpovědi se příliš nehrnuli a navíc i hřešili - snad dokonce tělesně. Televize se zmínila o drobných problémech se sexuálním harašením. Ne, že by si dívky stěžovaly, to ne. Stěžovali si starší. Viděli prý tu a tam, jak se mladí vedou za ruce, leží spolu na trávě, nebo dokonce - chraň pánbůh - se líbají. Takové chování je přísně zakázáno. Všem mladým věřícím byla po příjezdu do Toronta předána příručka jak se chovat. Zakázáno je hodně. Samozřejmě alkohol, drogy, ale hlavně jakýkoliv sexuální kontakt. Mladým je naopak povoleno rozjímat, zpovídat se a modlit a - pokud budou mít to štěstí a budou v hrstce vyvolených - žužlat papežovi prsten. Opravdu skvělá zábava.

Připomíná to tak trošku masové akce komunistů, na kterých se pionýři scházeli se zasloužilými členy strany. Tam ovšem sex zakázán nebyl a co do rozsahu se nedaly srovnat s tím, co se právě odehrává v Torontě.

Včera proběhla dramatizace křížové cesty Krista. Představitele hlavní role našli pořadatelé u jednoho stánku, jak pojídá hamburger. Vypadal prý přesně tak, jak si mysleli, že by Kristus vypadat mohl. Byl dotázán, zda je ochoten sehrát před papežem a diváky roli Krista, jak šel na své poslední cestě s křížem na zádech. V několikahodinovém přenosu vysílaném zřejmě do řady zemí jsme jej pak mohli vidět. Vše proběhlo podle plánu. Kříž byl dopraven na Golgatu a Kristus byl za předení kamer a ve světle obřích halogenových reflektorů šťastně ukřižován, jak se sluší a patří. Papež přítomen nebyl. Sledoval to v televizi ze svého pokoje, dokud mu neklesla hlava.

Dnes (v neděli) akce vrcholí. Večer a v noci pršelo, ale od rána na příkaz nejvyššího náměstka Boha na zemi září v Torontě slunce. Kam se hrabou komunisté s jejich poručíme větru dešti. Inu, není nad známosti na pravých místech. Za účastí čtyřiceti kardinálů, pěti set biskupů a pěti set zvlášť prověřených poutníků požehná papež masám - podaří-li se mu zvednout ruku.

Akce to bude pro něj jistě náročná nejen kvůli zdvíhaní ruky - musí vydržet dvě a půl hodiny před objektivy kamer a pohledy milionů, zatímco za jeho zády bude vztyčován padesát metrů velký kříž. Na kříž těchto rozměrů by ukřižovali obra. Ale co na tom záleží, jde o symbol - a ten není nikdy dost velký. Jen vzpomeňme Stalinovu sochu v Praze.

Papež je v Kanadě už od středy. Hned po příletu na torontské letiště byl vrtulníkem dopraven na přísně střežený a policií neprodyšně obklíčený Jahodový ostrov (Strawberry Island) na jezeře Simcoe, kde jej s vypětím sil udržuje tým lékařů při životě alespoň do neděle. Vždy před veřejným vystoupením jej na chvíli odpojí od přístrojů a ukážou na kameru. Pak jej zase rychle stáhnou a napojí na přístroje. Podobně svého času udržovali na živu Brežněva.

Čtrnáct zvlášť vybraných mladých navštívilo ráno papeže na jeho ostrově. Zazpívalo mu písničku z repertoáru Beatles Here Comes the Sun, odměnou jim bylo, že jim papež požehnal jejich růžence.

Pro některé bylo trošku zklamáním, že se papež odmítl setkat s obětmi kněžských zvrhlostí. Tito mladí mužové a snad i ženy dnes soudí církev o sta miliony dolarů odškodného. Brzy budou tak bohatí, že do smrti nebudou muset pracovat, a tak budou jen vzpomínat a psát knížky a prodávat filmová práva k příběhům o tom, jaké to bylo hrozné, když je flanďáci osahávali. Čekalo, že si papež s nimi popovídá a vyjádří lítost. Snad si mysleli, že jim dá něco z vlastního kapesného. Ale nic takového se nestalo. Papež není z tohoto světa, má svaté tělo, které nepoznalo hříchu, a tyto otázky jsou mu tudíž vzdáleny asi jako nám, neznabohům, království nebeské. Nepochybuji, že je mu trapné o tom hovořit, stejně jako je mu trapné hovořit např. o antikoncepci. Jak může hovořit o něčem, co si nedovede vůbec představit? A tak to alespoň odsuzuje (homosexualitu), zakazuje (antikoncepci), nebo předstírá, že to neexistuje (zneužívání flanďáky). Svatý muž.

Zakončím tento článek slovy reverenda Onil Godbouta, který novinám sdělil: "Myslím, že na konci oslav přijde nádherný okamžik. Papež nebude žádat, aby se dav kolem něj shromáždil a byl svědkem toho, co řekne. Vyzve je ale k tomu, aby byl jejich život transformován silnějším duchovnem."

Moc hezky řečeno. Je to tak hluboké, že to vůbec nechápu. Ale jsem z toho úplně vedle.

Každý obrázek lze zvětšit tím, že na něj kliknete.