Dobře... A kam teď?

Takto začíná článek s titulkem OK, ... So NOW Where?, který vyšel v těchto dnech na serveru kuro5hin. Celý text byl pro mne velkým překvapením. A ještě více mne překvapila diskuze za článkem. Ukazuje totiž, že podobná myšlenka zdaleka není osamocená. Lidé v Americe se začínají bát. Překvapivě jsou to lidé, kteří nemají osobní zkušenosti s totalitními režimy, jako my, a nemohou tudíž mít ani vyvinutý smysl pro rozeznání totalitních praktik. A přeci už TO vidí také.

Podívejme se dále, co se v článku praví (uvádím text zkráceně, těm, kteří umějí anglicky, doporučuji přečíst si originál):

"Kam může jít americký občan, kde dnes dostane politický azyl?" Následuje určitá osobní zpověď; pasáž o tom, v co pisatel věří a čeho se bojí. Tvrdí o sobě, že je libertarian. Mimo toho, co vidí kolem (ztráta svobody slova, šmírování a kontrola myšlení), se obává, že se situace změní natolik, že mu jednoho dne nebude dovoleno vlastnit zbraň.

Pokračujme v jeho textu: "Je zbabělé opustit svou zemi, když tě nejvíc potřebuje? [kráceno] Ti, kteří bojují proti vlastní vládě, mají spíše tendenci prohrát. Prohrávají krvavě a bolestivě. O mnoho let později pak bude historie upravena (v Newspeak) takovým způsobem, aby tito bojovníci za svobodu byli vypodobnění jako neurvalci, či kulturní negramoti, kteří potřebovali svůj pohled na svět poopravit. To je obzvlášť pravda všude tam, kde je lidem vymýván mozek, kde jsou občané přesvědčováni, že čímkoliv je krmí ve zprávách o sedmé večer upravení gentlemani s perfektní manikúrou a oslnivými úsměvy, je stoprocentně pravda. A každý, kdo nesouhlasí, je Zlý Člověk chystající se zničit všechno, co je ostatním drahé.

Dříve bylo možno se těmto politicky zbloudilým lidem snadno vyhnout. Stačilo je označit za 'komouše', lhostejno jaký měli skutečný politický nebo ekonomický názor. Dnes stojí tito zbloudilci tváří v tvář daleko drsnější realitě. Žádné černé seznamy, žádné 'pro tebe práci nemáme'. Je mnohem účinnější označit je za 'nepřátelské bojovníky', pak je stát může zavřít na jak dlouho se to hodí, neobvinit je z žádného zločinu, nedovolit jim obhájce. Jak se praví v jednom filmu: 'zavřít někam do místnosti a vyhodit celou místnost'. Není žádné vyznamenání změnit se ve statistiku Amnesty International.

Takže máme dvě možnosti: Buď hnít v cele stylem Nelsona Mandely (poznámka vydavatele: Mandela v žádné cele nehnil. Žil uvězněn v přepychovém domku s bazénem a klimatizaci), a čekat, až bude současná vláda nahrazena někým, kdo tě nechá jít, nebo se dostat ven hned. To druhé je vhodnější. Proč? Přinejmenším proto, že až to hovno narazí na ventilátor a svět se sjednotí k boji proti Velkému Utlačovateli (naposledy do bylo Německo, příště to bude US... zvedněte ruce, kdo si to nemyslíte), těm, kteří utekli bude dána šance, kterou by nikdy nedostali, kdyby zůstali - plnou podporu potřebnou k osvobození země, kterou opustili. Zůstat znamená dostat se do vězení nebo být zabit."

To jsou vážná slova a těžká obvinění. Sám bych se to neodvážil tak formulovat. O to překvapivější, že je vyslovil Američan. Jak víme, jsou dosti velkými patrioty. Dnes tito mladí Američané veřejně diskutují o tom, kam ze své země utéci - přímý to důsledek Bushova "boje proti terorismu". Dříve se utíkalo do Ameriky, teď se zdá, že budou někteří hledat cestu ven.

Článek vyvolal poměrně velkou debatu, ale kupodivu nevyprovokoval zuřivou odezvu amerických patriotů (jakou by zcela jistě vzbudil u česko-amerických "pseudopatriotů" v případě, že bych podobný text napsal sám - přesně podle přísloví poturčenec horší Turka), naopak. V jedné odpovědi chce sice pisatel autorovi článku nakopat do zadku, až bude odcházet, ale ve většině případů (přesnou statistiku jsem si nedělal) jsou reakce vcelku souhlasné.

Velmi vážně se diskutuje o státech, které by přicházely v úvahu. Vyloučeny byly země EU (ačkoliv několik pisatelů hovoří poměrně pozitivně o Francii, Německu, Nizozemí a několika dalších státech), převládá totiž názor (podle mne správný), že se země EU vydávají stejnou cestou totality a nesvobody, jako Amerika.

Někdo navrhoval Kanadu, vzápětí mu to jiní vyvracejí: Kanada je chudou sestřičkou Ameriky. Ačkoliv se snaží jít svou vlastní cestou, je na USA zcela závislá hospodářsky i politicky. Většina zákonů přijatých ve Státech je dříve nebo později aplikována i v Kanadě, často ještě v horší a přísnější verzi.

Další možností byl Nový Zéland. V jedné odpovědi dokonce někdo uvedl tento seznam doporučených zemí: 1-Island, 2-Nizozemí, 3-Norsko, 4-Švédsko, 5-Finsko.

Belize by také nebylo špatné, smíříme-li se s problematickým internetovým připojením, a s tím, že za lékařskou péči by bylo nutno jezdit za hranice.

Doporučovány jsou země Jižní Ameriky, kromě Argentiny (podle autora příspěvku je Argentina na cestě k nacistickému režimu), zejména Chile. A pak Norsko a post-komunistické severské země, jako Litevsko, Estonsko a Lotyšsko.

Pisatelé reagující na článek se na neshodli na žádném státě. To jsem ani nečekal. Nicméně je to zajímavá debata, která ukazuje na to, jak velmi se Amerika za poslední rok změnila. Takový článek by byl ještě loni v létě zcela nemyslitelný.

Jednu věc ale nutno zdůraznit: diskutuje se o tom veřejně. Je to, mimochodem, důkaz, že situace ještě není tak špatná. Zatím.