Jsem zneklidněn vývojem v České republice

Dovolím si tedy říci pár slov o povolební situaci v České republice a budu jen rád, když mě doplníte a opravíte.

Domnívám se, že lze zaznamenat dva hlavní trendy: Ten první je posun doleva, ten druhý je pokračující (a stupňující se) drancování státní pokladny na úkor příštích generací.

Tak nevím. Jsou to dva trendy? Možná jde o trend jediný. Obecně platí, že žádná socialistická vláda nemá odpovědnou fiskální politiku. Sociální demokraté a komunisté se nikdy příliš nestarali o budoucnost a období jejich vlád bývá vždy poznamenáno zvýšením státního deficitu. Penězům středolevicoví politikové příliš rozumět nechtějí. Dávno přišli na to, že pro voliče je důležité, co mají teď, a ne co bude za dvacet let. Řídí se heslem po nás potopa a vychází jim to. Bohužel.

Jak to říkal Alexandr Tyler? "Demokracie nemůže existovat jako trvalá forma vlády. Vydrží pouze do té doby, než si voliči uvědomí, že si mohou pro sebe přivolit peníze ze státních zdrojů. Od tohoto okamžiku bude většina voličů vždy volit ty kandidáty, kteří jim slíbí nejvíce státních peněz..."

A přeci si troufám říct, že čeští voliči jsou ve své podstatě naklonění spíše pravici než levici. To, že ve velké většině volí levici, je dáno neutěšenou situací na pravé straně politického spektra. Pravice totiž téměř celou dobu uplynulých třinácti let usilovně a úspěšně pracuje na své záhubě. Lví podíl na tom má sám Václav Klaus, který kolem své osoby dokáže vytvořit tak hlubokou vlnu negativních emocí, že se jeden musí ptát, zda to nakonec nedělá schválně. Za dobu svého působení ve vrcholové politice udělal řadu chyb, ale ty mu nevyčítám - každý, kdo něco dělá, dělá i chyby. Nevyčítám mu ani nepovedenou privatizaci, nedodělané zákony, či kolektivní smlouvu. Jsou to vážné chyby, ale lidé mají většinou krátkou paměť.

Vyčítám panu profesorovi nevhodný lidský přístup. Ten se zapomenout nedá a pocity z něj přetrvávají dlouho. Posledním hřebíčkem do rakve byla jeho telefonní předvolební kampaň. Jak mohlo vůbec někoho v ODS napadnout, že pásek s Klausovým hlasem pozitivně ovlivní voliče? Copak ODS nemají žádné výrobce image?

Dívám se na seznam členů nové vlády a padá na mne smutek. Čtu text koaliční smlouvy a dostávám se do deprese. Takový text bych se neodvážil národu nabídnout, ani kdybych byl Kaligulou. A ono jim to prošlo! Ne dosti na tom, že země má za sebou čerstvou zkušenost s pokryteckou, alibistickou opoziční smlouvou. Nová vláda, přispěchala s dalším dokumentem podobného kalibru. Ať se podívám na kterýkoliv odstavec, je to špatné.

Tak např. vstup ČR do EU: Smluvní strany se zavazují, že učiní vše pro úspěšné dokončení přístupových jednání s Evropskou unií k termínu 1. 1. 2003 s cílem vstoupit do EU v roce 2004. Jak si mohou vytknout cílové datum vstupu, když referendum dosud neproběhlo? Mají na to mandát svých voličů? Referendum je jen formalita, vím. K tomu vstupu dojde v každém případě, lhostejno, jak referendum dopadne. Přesto takové okaté překračování i té poslední formality mne uráží.

Článek III: Smluvní strany se zasadí o rozvíjení sociálního státu, který motivuje své občany k odpovědnosti za sebe sama... A o kousek dále: Smluvní strany se zavazují projednat Sociální doktrínu ČR... Jakou sociální doktrínu? Jaký sociální stát? To jsme snad už měli, ne? Kdo vůbec chce sociální stát? A hlavně, kdo ten sociální stát zaplatí? Vím, co by mi Špidla odpověděl, kdybych mu tu otázku položil. Voliči chtějí sociální stát. Dokázali to svými hlasy. Omyl, soudruhu! Voliči dokázali svými hlasy jen to, že nebylo koho volit a že ze dvou zel zvolili menší. O sociálním státě nebyla žádná řeč. Ne že by to nebylo krásné, ale znovu se ptám: Kde na to stát vezme? O tom se ten klenot mezi smlouvami nějak nezmiňuje.

Ve stejném duchu se nese i další text. Paragraf 12: Obě smluvní strany se zavazují výrazně posílit síť sociálních služeb všech podob. Paragraf 14: Smluvní strany se zavazují, že nepodpoří omezování odborových práv v právních předpisech...

Úsměv mi vyloudil článek VIII Veřejné finance a daně, kde se v paragrafu 1 píše: Smluvní strany považují konsolidaci veřejných financí za nezbytnou podmínku pro udržitelný střednědobý hospodářský růst... [kráceno]... Konečným cílem tohoto úsilí by měla být dlouhodobě vyrovnaná soustava veřejných rozpočtů. Mám tomu rozumět tak, že bude vyrovnán státní rozpočet a současně se nebudou zvyšovat daně?

Takže podle toho, co Špidlová vláda slibuje, má před sebou republika nádherné období budování spravedlivého sociálního státu, a současně vyrovnání státního rozpočtu při stávajícím daňovém zatížení. Tomu snad nemůže věřit ani Špidla sám.

Ekonomické zákony platí, ať jde o jednotlivce, nebo o státní celek. Je jasné, že nelze z pokladny dlouhodobě více vybírat, než je tam vkládáno. Jednotlivec, který by si takto počínal, by nutně musel vyhlásit úpadek. Stát má v podstatě čtyři možnosti, jak řešit nedostatek financí: (1) Zvýšit daně, (2) Omezit sociální výdaje, (3) Tisknout peníze (4) Půjčit si.

Státní pokladna je prázdná, Špidla to bude muset nějak řešit. První a druhý bod vylučujeme, neboť ty podle koaliční smlouvy nepřicházejí v úvahu. Zůstává třetí a čtvrtý bod. Domnívám se, že Špidla sáhne po obou.

V roce 1930 si prezident Roosevelt nechal poradit od ekonoma Johna Keynese. Připomeňme, že šlo návrh řešení hospodářské deprese. Keynes tehdy řekl: "Zapomeňte na etiku, nebo jakoukoliv snahu udržet hodnotu dolaru. Vytiskněte nové peníze a uveďte do života fůru kontrolních mechanismů, vyhlášek a omezení." K udržení inflace je podle Keynese nutno zavést kontroly cen. Pochopitelně, krátkodobě to pomůže; v konečném důsledku to vede jen ke větší kontrole státu nad občanem (což je pro vládu vždycky vítáno). Inflace se zadržet touto metodou nedá už jenom proto, že hodnotu měny určují nikoliv kontrolované ceny doma, ale to, kolik jsou za ni ochotni zaplatit zahraniční investoři a penězoměnci.

Domnívám se, že to je cesta, kterou se vydá nová Špidlová vláda. V první řadě půjde o půjčky a Špidla nejen, že se půjčkám bránit nebude, ale nebude mít ani problémy získat nové. Očekává se, že v rozpočtu bude chybět ročně asi 150 miliard, tedy 4,9 až 5,4 procenta HDP. Něco ještě dostane z privatizace ČEZ a Telecomu, ale nebude to více, než nějakých 200 miliard. V současné době dluží stát asi 380 miliard - 42 tisíc na každého občana včetně nemluvňat. Není jasné, zde v této částce už je započítaných dalších 100 miliard za plánovaný nákup gripenů a dalších 100 miliard ztrát konsolidační agentury. Je možné, že nikoliv. Za předpokladu, že Špidla dodrží slovo a každý rok si půjčí dalších 150 miliard, bude to na konci čtyřletého období přes tisíc miliard, neboli bilion korun dluhu. Na úrocích za dosavadní půjčky platí stát ročně 20 miliard. Za čtyři roky dvakrát tolik.

Druhá cesta, kterou se Špidlová vláda vydá, je zřejmě tisk peněz plus zavádění cenových kontrol. Koruna se tím znehodnotí, což současně (paradoxně) ulehčí státním dluhům. Zároveň ovšem bude stát takto ožebračovat vlastní občany. Jejich úspory, jejich kupní síla bude klesat, i když výše vkladu v korunách bude stoupat. Občanům to zatím nedochází. Mají svou vidinu sociálního státu a nemíní z ní slevit. Jen několik, velmi málo, rejpalů se ptá, kam to povede.

Až bude za čtyři roky vládu v zemi přebírat nová vláda, zdědí nejenom obrovský bilionový dluh, ale také občany přivyklé tomu, že se stát o ně musí postarat. Jakákoliv změna v této sociální politice bude znamenat bouři odporu. Lidé mají krátkou paměť a z nepříznivého vývoje budou obviňovat nikoliv současné grázly, kteří sedí ve vládě dnes, ale budoucí politiky, ať to bude kdokoliv.

Naštěstí k tomu nedojde. Mezitím proradní politikové dotlačí zemi do EU, koruna bude nahrazena eurem. Tím se částka dluhů zdánlivě sníží třicetkrát a na papíře už nebude vypadat tak hrozivě. Nové vládě nebude nic bránit v dalším půjčování. Vzhůru k světlým zítřkům.