Bush má problémy - zatím malé, ale mohly by být větší

K tomu, aby půjčku obdržel, musí poskytnout záruky. Bush má 317 000 akcií texaské naftařské a těžařské společnosti Harken Energy Corp. Mohl by je poskytnout jako zástavu, ale bohužel jsou už jednou vázany jako zástava na jiné půjčky. Pro normálního smrtelníka by to byl problém, ale ne pro prezidentova syna. Bush požádal o půjčku u banky United Bank of Midland, kde byl dříve - jaká náhodička - členem představenstva, a kde byl stále veden jako poradce. Krátce nato byly už jednou zastavené akcie uvolněny a Bush je mohl znovu nabídnout jako zástavu na novou půjčku. Vše proběhlo z ručky do ručky, bez ponížujícího vyplňování nějakých formulářů. (Formální žádost o půjčku vyplnil Bush až o šest měsíců později.)

22. června 1990 prodává mladý Bush 212 140 (podruhé zastavených) akcií výše zmíněné firmy po čtyřech dolarech za kus. Výtěžek 848 560 dolarů mu stačí na vyplacení půjčky a pár dolarů mu ještě zbylo. (Dnes se akcie firmy Harken prodávají za 41 centů.)

O dva měsíce později ohlašuje společnost Harken Energy Corp. za poslední kvartál ztrátu 23 miliony. Investoři jsou v šoku, akcie Harkenu se propadají na historické minimum.

Celé desetiletí Bush tvrdil, že ho pád firmy Harken Energy překvapil, ale poslední zveřejněné interní dokumenty a několik rozhovorů s účastníky tehdejšího prodeje vrhají na věc nové světlo.

Objevila se chronologie tehdejších událostí. Ta ukazuje, že šestnáct dnů před prodejem obdržel Bush informace o pravděpodobných ztrátách firmy - šlo o pravidelný oběžník pro členy představenstva. Bush nepopřel, že informaci obdržel, nicméně tvrdí, že se v ní hovořilo o odhadované ztrátě 9 milionů. Zde něco nehraje, protože ve zmíněném dokumentu se píše o čtyřech a ne devíti milionech dolarů. (Ve skutečnosti byla ztráta 23 miliony).

Bezpečnostní komise SEC (Securities and Exchange Commission) věděla o tom, že Bush obdržel informace o dosud neoznámených ztrátách před prodejem svých akcií, ale přesto Bushe neshledala vinným.

Zůstává nevyjasněná otázka, zda Bush prodával proto, že chtěl vyplatit půjčku, nebo proto, že věděl předem, že akcie firmy klesnou. I kdybychom připustili, že prodával své akcie, aby vyplatil půjčku, stále není jasné, proč tedy neprodal jen tolik, kolik na vyplacení půjčky potřeboval, tedy za půl milionu, a ne za 848 tisíc.

Prodej akcií firmy Harken je pouze jedním z mnoha neuvěřitelně "šťastných náhod", které Bushe provázejí celý život.

Při svém posledním projevu k investorům na Wall Street, kde se čekalo, že zaujme pevný postoj vůči podvodníkům ve vysokých funkcích, byl ale Bush nevýrazný, nepřesvědčivý a několikrát vyveden z konceptu, což mělo okamžitý důsledek v dalším burzovním propadu. Analytikové nevylučují, že Bushův nepřesvědčivý projev by mohl přivést ekonomiku státu do další recese. Zdá se, že Bushe pronásleduje duch tehdejších nejasných transakcí.

Minulé pondělí probíhala tisková konference, kde se Bush chystal seznámit veřejnost s řadou navrhovaných opatření Bílého domu, která by v budoucnu zabránila případům, jako Enron. Namísto toho byl ale opakovaně nucen odpovídat na dotazy o své činnosti ve správní radě firmy Harken tehdy v roce 1990 a dříve.

Bush - ač člen kontrolní komise firmy Harken - tvrdí, že nevěděl o skutečném objemu ztrát. Svou nevinu dokazuje tím, že ho komise SEC (Securities and Exchange Commission) už jednou vyšetřovala a na nic nepřišla. Podle Bushe pouze členové řídící komise znali skutečný objem ztrát. Ostatní členové správní rady znali jen část pravdy. Věděli, že nějaké ztráty budou, jen nevěděli kolik.

Nicméně záznam z jednání schůze kontrolní komise ze 14. března 1990, na které Bush byl přítomen, hovoří o tom, že byly diskutovány "podstatné ztráty v zásobování a obchodu firmy". A důvěrný vnitřní oběžník členům představenstva vydaný prezidentem firmy, panem Mikel D. Faulknerem, z 20. dubna hovoří nepokrytě o krizi likvidity, tedy nedostatku hotových peněz firmy. Signály, které by každému držiteli akcií poskytly dostatek důvodů k obavám.

Makléř firmy Sutro & Co. V Los Angeles, Ralph D.Smith, se tehdy obrátil na Bushe a další podílníky s nabídkou koupě jejích akcií. Bylo to pro klienta, který hodlal koupit větší balík akcií, a jehož jméno pan Smith do dneška tají. Bush nejdříve odpověděl, že si věc rozmyslí. Pak si ověřil u firemního právníka, že proti prodeji nic nestojí, a souhlasil.

"Věděl jsem," říká Bush, "že tato prodej bude pod drobnohledem. Znal jsem zákon a prodal jsem v době, kdy to bylo 'čisté'".

Bush oznámil komisi SEC svůj úmysl prodat akcie, ale to, že k tomu opravdu došlo, potvrdil až o 34 týdnů později. Dotazován po důvodech pozdního oznámení původně v roce 1994 sdělil, že formulář byl vyplněn včas, ale komise SEC jej někam ztratila. Nyní svou výpověď pozměnil a tvrdí, že důvodem zdržení byly nějaké nejasnosti, které měl s právníky z firmy Harken.

Vyšetřování SEC, které proběhlo v roce 1991, Bushe očistilo z podezření: "Na základě našich zjištění," hovoří se v nálezu komise, "Bush neprodával akcie s vědomím, že brzy klesnou." Polehčující okolností je i to, že akcie po nějaké době šly opět nahoru. Komise si nicméně ponechala zadní vrátka: "dojde-li k objevení nových informací o tomto případu, vyšetřování může být obnoveno."

Není bez zajímavosti, že Bush má několik zvláštních, osobních a přátelských vazeb ke členům vyšetřující komise SEC. Tak např. generální rada komise James R.Doty reprezentoval Bushe při koupi jeho (Bushovy) obory v Texasu. Doty jej ale odmítl zastupovat při vyšetřování. Bushovu obhajobu před komisí tedy převzal Dotyho společník ve společné firmě, Jordan. V současnosti je Jordan velvyslancem v Saudské Arábii, do kteréžto funkce jej jmenoval - ano, Bush. Tehdejší šéf vyšetřovací komise SEC, Richard C. Breeden, zase vděčí za své postavení Bushovu otci. Mnoho tehdejších členů komise soukromě vyjádřilo podivení nad tím, že ani Bush, ani ostatní členové jeho komise, nebyli nikdy předvoláni za svědky v průběhu vyšetřování - něco, co je velmi neobvyklé.

Právník William R. McLucas, člen komise, se snaží věc bagatelizovat. Prý na tom neshledává nic zvláštního. "Mohli jsme ho předvolat, samozřejmě. Ale bylo jasné, že na něm nic nenajdeme. I kdybychom jej vyslýchali deset hodin, co z něj dostaneme? Nepopírám, že jsme věděli, že Bush je synem úřadujícího prezidenta. Nejsme z Marsu. Ti, kteří vedou vyšetřování, jsou agresivní, draví a doufejme otevření lidé," dodal.

Členství Bushe v předsednictvu Harken nyní budí pozornost ještě z jiných důvodů. V roce 1989 firma Harken prodala dceřinou společnost Aloha Petroleum Ltd. Prodala ji firmě Intercontinental Mining and Resources Ltd. (jež byla většinovým držitelem podílu firmy Harken a jejíž dva ředitelé zasedali - opět náhodička - rovněž ve správní radě firmy Harken) za 12 milionů a to tak, že firma Harken firmě IMR na koupi půjčila. Firma Harken dostala za prodej milion v hotovosti a zbývajících jedenáct milionů měla být půjčka, jejichž první splátka měla přijít až v roce 1992. Nicméně Harken vykázala ve svém účetnictví 7,9 milionů z prodeje už v roce 1989. To a další netradiční účetní praktiky umožnilo firmě Harken vykázat v roce 1989 zisk 3,3 milionu, ačkoliv ve skutečnosti byla hluboko v červených číslech. Skutečné ztráty byly v tom roce 12,6 milionu. Podle Bushe prý tato věc nemá nic společného s praktikami Enronu, neboť "jde o věc rozsahem a záměrem úplně jinou".

Na poslední tiskové konferenci byl Bush tázán na svou roli při prodeji Aloha Petroleum. Odpověděl, že si už nepamatuje, že by se musel podívat do zápisu z tehdejších jednání. Jeho poradci odmítli tehdejší zápisy z porad zveřejnit s tím, že je nemají, a odmítli rovněž možnost vyžádat si je z archivu Harken. Šťouralové ale vyzkoumali, že texaské noviny z roku 1994 kladly Bushovi úplně stejnou otázku, a už tehdy se jim dostalo naprosto stejné odpovědi.

Kolik toho Bush doopravdy věděl? Domnívám se, že v nadcházejícím čase bude mít ještě mnohokrát příležitost osvěžit si svou chátrající, alkoholem poznamenanou paměť. Doba líbánků zřejmě končí. Dokonce i hlavní americká media, která až donedávna byla k veškerým prezidentovým přehmatům slepá a hluchá, začínají přinášet zajímavé pohledy na jeho minulost.

Nikdy nepochopím americký žebříček hodnot. Prezidentovi se neklade za vinu jeho gangsterská, katastrofální rozhodnutí na mezinárodním poli, to, že dohnal svět na pokraj války, že porušil veškeré konvence v lidských právech, že zavedl nacistické zákony a z Ameriky udělal policejní stát, že ničí planetu a že opustil jednání v Kjóto, že jednostranně zrušil dohodu o zkouškách jaderných zbraní, že buduje nesmyslně drahý, zbytečný a neúčinný jaderný deštník, že vede nespravedlivou, agresivní válku, kterou nebude možné ukončit, která stojí stovky miliard dolarů (a každá její hodina přijde na víc, než celý jeho tehdejší podezřelý prodej), že poškodil zájmy a jméno Ameriky v celém světě, ale v podstatě prkotina - podezřelé obchody méně než za milion a jednání v rozporu s etikou. Může-li něco současnému prezidentu zatopit, může-li mu něco zlomit vaz, pak je to právě vyšetřování takovýchto prkotin. Ostatně Al Capona také dostali za daňové podvody a ne za jeho mnohem těžší zločiny. Už se na to těším.