Mám rád svého přihřátého syna

Už dva roky se chystám na průvod gayů a lesbiček pořádaný v Torontě každým rokem v tomto období. Chtěl jsem přinést nějakou fotoreportáž, ale nakonec jsem nešel. Nechuť k celé akci je veliká. Rovněž bych nerad, aby moje maličkost zvýšila počet účastníků. Bylo-li tam celkem milion lidí, nemusí tam být milion jeden. Nedokážu v sobě překonat odpor, bojím se, že bych se neovládl.

Noviny dále citují výše jmenovaného Sergija Drajnera, který vzpomíná, jak to měl jeho syn těžké v Argentině, jak byl pronásledován a vysmíván, a teprve ve svobodné Kanadě mohl rozkvést štěstím a dát svým tužbám volný průchod. A jak on, otec, je rád, že se jeho syn nemusí obávat žádné perzekuce. Zatímco takto hovořil, jeho syn se rozplakal štěstím.

Přemýšlím nad tím, jaká síla vede pětasedmdesátiletého dědka, aby veřejně učinil takové prohlášení. Kdyby se stalo, že můj syn by byl homosexuálem a já na to přišel, pochopitelně by mě to mrzelo. Měl bych ho samozřejmě pořád stejně rád, neodsuzoval bych ho, ani mu to nevyčítal. Ale držel bych to, tak říkajíc, v rodině.

Abych takovou věc napsal na plakát a nesl v průvodu, k tomu by mě nikdo nedonutil. Domnívám se, že je to věc natolik intimní, že je záležitostí pouze toho, koho se týká. Je mi jedno, co jeho syn v ložnici dělá, nechci to vědět. Tajemství ložnic by mělo zůstat tajemstvím. Proč mě teplí nutí, abych je poznával?

To není o svobodě, jak se to noviny Toronto Start snaží podat ve své reportáži. To je o vkusu. O základním lidském taktu, který mi velí, abych takové věci prostě nevykřikoval.

A je to celé nějak nakřivo. Vezměme si jen ten názvem akce: Gay Pride Parade. Pride znamená pýchu, hrdost. Mohu být hrdý na to, co jsem v životě dokázal. Mohu být hrdý na své děti, jestliže jsou slušnými lidmi, na dům, který jsem postavil, na dílo, které jsem zanechal. Ale jak bych mohl být hrdý na svou úchylku? Je to totéž jako bych nesl transparent vykřikující, že jsem hrdý na svou neschopnost, hloupost, na svůj hrb nebo na to, že jsem trpaslík či alkoholik. Homosexualita je nemoc. Nakolik je způsobena genovou dispozicí a nakolik výchovou, o tom se vědci pořád ještě přou. Je zřejmé, že je to neovladatelný pud. Proto nemá cenu tyto lidi odsuzovat. Většinou za to nemohou. Ale za to okázalé divadlo, které kolem toho dělají, za to ano.

Odmítám jim dovolovat více než ostatním. Kdyby takový průvod vypravili heterosexuálové, nedošli by ani na konec první ulice. Mravnostní policie by si na ně zcela jistě posvítila. V případě průvodu teplých je tomu naopak. Sama se průvodu zúčastňuje. Stejně tak jako mnoho městských radních. A byli mezi nimi možná i ti, kteří před časem zakázali v Torontě vystoupení hudební skupiny Bare Naked Ladies, protože si mysleli, že jde o skupinu svlečených děvčat a báli se ohrožení obecné mravnosti.

Už jsem si musel zvyknout na to, že být teplý je dneska in, je to cool, je to moderní (Tuším, že není daleko doba, kdy se ti ostatní budou cítit tak nějak nedostatečně a trapně za svou "obyčejnou" heterosexualitu.). Ale nemohu se smířit s pokrytectvím, které už dostoupilo neúnosné hranice. V rámci tohoto pokrytectví se nenormálnost stala normou a je oslavována jako něco pozitivního, něco, na co má uchyl právo být hrdý.

Gay Pride Parade není nic jiného, než odporné a nechutné divadlo zvrácenosti, které homosexuály neosvobozuje, ale naopak ponižuje. A co se vkusu týče, posunuje hranici normálnosti zase o pěkný kus dál.

Domnívám se, že akce typu Gay Pride Parade se jednou jejím účastníkům vrátí i s úroky. Angličtina má pro to výstižné slovo backfire (mít opačný účinek, obrátit se proti). Gay Pride Parade nepomáhá vzájemnému porozumění a akceptování rozlišnosti dvou skupin. Spíše vyvolává pocit odporu, který zatím bublá pod povrchem, ukřičen politickou korektností. Pozoruji to na sobě. Dříve jsem proti homosexuálům nic neměl. Až po příchodu do Kanady jsem se naučil je nesnášet. Dnes jsem k nim daleko méně tolerantní, než jsem býval v socialistickém Československu. Za to si mohou sami. Domnívám se, že ve svých pocitech nejsem sám.

Další zdroje
All that glitters is gay pride as crowds watch annual Toronto parade