Hra čísel - kam jdou peníze amerických daňových poplatníků?

Celkový rozpočet USA je 2,05 bilionu dolarů pro rok 2002 (příjem bude ale jen 1,946 bilionu) a 2,128 bilionu pro rok 2003. Je to tedy 17,3 procenta z částky pro rok 2003. To vám nemusí připadat příliš hodně.

Vydání federální vlády jsou rozdělena na dvě kategorie: discretionary (peníze k rozdělení podle úvahy) a mandatory (něco jako stálé platby). Pod kolonku mandatory spadají např. sociální a zdravotní vydání. V kolonce discretionary představují vydání na zbrojení přes padesát procent celé částky. Podrobné rozdělení této položky vám přiblíží následující graf:

V roce 2001 byl rozpočet na obranu "pouhých" 316 miliard. Jde tedy o navýšení o 52 miliard, tj. 16,5%.

Co představuje 52 miliardy?

Je to více, než věnují jiné státy na obranu za celý rok. Posuďte:

Japonsko: 41 miliardu
Velká Británie: 35 miliard
Rusko: 29 miliard
Německo: 14,5 miliardy
Severní Korea: 1,3 miliardy

A jak jsou na tom země tzv. Osy zla, jak to charakterizoval Bush? Sečteme-li vojenské rozpočty všech států (Irán, Irák, Libye, Severní Korea, Kuba, Sudan a Sýrie), dojdeme k částce pouhých 12,8 miliardy, neboli 29krát méně než činí rozpočet na obranu Spojených států, a třikrát méně než ono zvýšení o 52 miliardy.

Je to více než je kombinovaný celoroční rozpočet ministerstev obchodu, vnitra, práce a státní agentury na ochranu prostředí. Ten je pouhých 44,1 miliardy.

Podívejme se, kolik utratí ostatní ministerstva (částky jsou uváděny v miliardách dolarů):
Bydlení a městský rozvoj 31,5
Energie 21,9
Zemědělství 19,8
Justice 21,8
Doprava 19,8
Finance 16,6
Váleční veteráni 26,4

Je to více než kolik vyprodukují dvě třetiny všech zemí v HDP (hrubý domácí produkt).

Naskytá se otázka: Čeho se Američané tak bojí? Iránu? Iráku? Severní Koreje? Bin Ládina? Vždyť kombinovaný vojenský rozpočet těchto a dalších potenciálně problémových zemí tvoří jen jednu devětadvacetinu rozpočtu americké armády. Mohou tyto země opravdu Ameriku ohrozit?

Nejsem odborník na válku, ale v uplynulých měsících jsme mohli číst bezpočet různých analýz vojenských odborníků. Většina se shoduje v následujícím: Uvažujeme-li útok vedený oficiální armádou některé problémové země, včetně použití raket s jadernou nebo biologickou náloží odpálených z větší vzdálenosti, pak takový scénář je nepravděpodobný. Znamenal by totiž otevřené vypovězení války, a to si žádná země nemůže dovolit.

Hovoří se o tom, že by to mohli být samotní teroristé, kteří se nějakým způsobem zmocní raketové zbraně. Vyloučit to nelze, ale i tady je taková šance poměrně malá.

Přesto obrovskou částku amerického vojenského rozpočtu pohlcuje právě vývoj vesmírného jaderného "deštníku" tvořeného systémem špionážních a útočných družic. Proč? Komu to prospěje? .

Je mnohem pravděpodobnější, že bude-li Amerika někdy napadená, pak nejspíše malými skupinkami ke všemu odhodlaných a nezávisle operujících partyzánů, pro něž se nám vtlouká do hlavy označení teroristé. Odborníci se shodují v tom, že válku proti takovým skupinám nelze vyhrát. A co je horší, sebevětší finanční prostředky nedokážou eventuálnímu útoku na veřejný cíl zabránit. Je-li tedy nemožno teroristickým útokům zabránit, proč se o to snažit? Nebylo by lépe investovat finanční prostředky na něco rozumnějšího?

Kromě ztrát pohádkových zisků pro určité odvětví amerického hospodářství by to mělo pro vládnoucí skupinu ještě jednu nevýhodu: Nebyly by peníze na budování policejního státu, což je snaha, kterou Bushova administrativa projevovala ještě před zářím loňského roku.

K tomu, aby Bush a jeho klika dosáhli svých cílů, je nutno veřejnost nějak silně motivovat. Praxe už v minulosti ukázala, že nejlépe v takových případech pracují primitivní emoce, jako jsou strach a nenávist. Strach z možných útoků je pečlivě dávkován a šířen formou důmyslné propagandy ve sdělovacích prostředcích. Veřejnost se musí trvale bát nějakého nepřítele (nejlépe toho ve vlastních řadách) - jinak by začala klást nepříjemné otázky. Nemine tedy týden, aby nebylo vyhlášeno varování CIA, FBI či dalších zúčastněných před očekávaným útokem zlých teroristů.

Američané byli vždy nejvíce militantním státem světa. Díky současnému prezidentu a (pro něj požehnanému) útoku na WTC v září minulého roku udělali v této oblasti další obří skok. Dnes mají největší, nejdražší a nejlépe vybavenou armádu, jejíž rozpočet přesahuje mnohonásobně kombinované rozpočty jiných zemí. Radují se zbrojaři, smějí se dodavatelé špičkové (a předražené) techniky. Potíž je v tom, že válku nevyhrává technika, ale vojáci. Obyčejní pěšáci. Jejich odhodlání a nadšení, jejich odvaha a tvrdost. Tak tomu bylo ve všech válkách a není důvod se domnívat, že ta další bude jiná. Jsou Američané dobrými vojáky? Soudě podle minulých akcí se domnívám, že jsou jedněmi z nejhorších vojáků na světě. Nevím, do jaké míry si to samotní Američané uvědomují. V každém případě snaha Pentagonu nahradit technikou to, čeho se nedostává na schopnostech jednotlivých pěšáků, existuje. Je jen otázkou, zda je za tím vědomím vlastní nedostatečnosti jednotlivých vojínů nebo tlak zbrojařských lobby. Nejspíše to druhé.

A na závěr: Rozpočet agentury NASA na celý rok činí necelých 14 miliard - šestadvacetkrát méně než rozpočet na obranu. Kde jsou ty doby, kdy Američané optimisticky předpovídali blízkou existenci stanice na Měsíci, a cesta lidské posádky k Venuši nebo Marsu se zdála na dohled. Dnes vesmírný výzkum, ožebračený a osekaný na kost, doslova živoří. NASA ruší a odsouvá každý jen trochu ambicióznější projekt o desítky let do budoucna. Na úkor vesmírného výzkumu se dnes v Americe roztahují zbrojařské koncerny, firmy zabývající se vývojem šmírovacích technologií a samozřejmě naftové a automobilové koncerny. Vše ve jménu konzumu a přičaplé bezpečnosti. Škoda. Domnívám se, že investovat do vesmírného výzkumu a dosáhnout něčeho na tomto poli by nejen zvedlo morálku samotných Američanů, ale také by to přispělo k zlepšení pověsti této země za hranicemi, a v neposlední řadě i k určitému respektu v očích jejích nepřátel.

Zdroje:

http://w3.access.gpo.gov/usbudget/index.html