Všechny rozdíly světa

Komise, jejichž plný pracovní název je The Canadian Biotechnology Advisory Committee (CBAC), minulý rok zveřejnila prozatímní zprávu o svém nálezu; konečnou zprávu má uvolnit v dohledné době. Lednem minulého roku skončilo období, kdy lidé mohli vznášet svá doplnění a obavy, nicméně člen komise Peter Phillips sdělil, že komise přijímala návrhy ještě v únoru.

Ve své prozatímní zprávě komise uvádí, že v podstatě nebyly shledány rozdíly mezi přirozenými a GM potravinami.

Není to pravda

Genetická modifikace spočívá ve vložení jednoho nebo více genů z organismu nemajícího žádnou vazbu k novému příjemci. Snahou je, aby geneticky upravena plodina získala nové vlastnosti, jako např. schopnost vzdorovat hnilobě, herbicidům nebo určitému hmyzu. Kanadské farmy byly zaplaveny GM plodinami, aniž došlo k nějaké veřejné debatě.

Na šedesát procent všech potravin v běžných obchodech a supermarketech je nyní geneticky modifikováno.

Federální agentura, v jejichž pravomoci je schválit tyto potraviny, a která je součásti stejného ministerstva, jež prosazuje šíření GM potravin, je schválila na základě rudimentárních průmyslových testů, zcela ignorujíc skutečnost, že ne plně rozumíme konsekvenci genetického inženýrství.

Tento způsob schvalování byl naplno kritizován ve zprávě expertů z Royal Society of Canada, kteří se sešli v Ottawě za účelem projednání budoucnosti biotechnologie. Zpráva byla vydána v lednu 2001 a jasně se v ní píše, že GM potraviny mají pravděpodobně vlastnosti, které se můžou projevit nečekaně a škodlivě. Bohužel varování komise Royal Society bylo ignorováno nejen vládou, ale i CBAC v její prozatímní zprávě.

Tyto federální orgány se snaží udržet při životě mýtus, že genetická modifikace je vlastně jen moderní metoda konvenčního zušlechťování rostlin, tudíž nevyžaduje zvláštní pečlivé ověřování. Takový přístup je pohodlný pro průmysl zabývající se genetickou modifikací rostlin, protože zjednodušuje požadavky pro schválení nových GM produktů. Na druhé straně ponechává spotřebitele vystavené neočekávanému hazardu, který se může u GM projevit.

Ve skutečnosti existují velké rozdíly mezi GM potravinami a těmi, které byly zušlechťovány tradičními postupy - v těch druhých jsou nové geny příbuzných rostlin vkládány formou opylování, což je přirozený proces; o seskládání nových genů do správných míst v genové struktuře se stará sama příroda.

Existují následující rozdíly:

• V procesu genetického inženýrství je cizí gen vložen náhodně do chromozómové struktury v buňce příjemce. Většina takto vzniklých rostlin je silně znetvořena a dysfunkční a bývá okamžitě zničena. Těch několik, které se zdají mít požadované vlastnosti, může ve skutečnosti projít sotva znatelnými změnami, které nemusí být okamžitě zřejmé. Například se ukázalo, že sojové boby, které byly geneticky upraveny, aby vzdorovaly silnému herbicidu, mají v podmínkách velkého sucha menší schopnost absorbovat ze vzduchu dusík, než tradiční, neupravené boby.
• Geny ze zvířat a bakterií v rostlinách nefungují efektivně, dokud nejsou spojeny se silným "podporovatelem" - anglicky promoter. Podporovatel přinutí cizí gen k práci, aktivuje jej v novém prostředí. Není nic jiného, než kousek řetězce DNA, a bývá většinou vypreparován z viru. Můžeme si jej představit jako vypínač / spínač. Tento "spínač" může ovšem nečekaně a nesprávně povzbudit k činnosti i další, spící geny, které by jinak zůstaly neaktivní.

• Dalším neočekávaným efektem tohoto procesu je možnost, že vypínač / spínač "vypne" (umlčí) jeden nebo více genů, které byly dříve aktivní. Příklad: vědci identifikovali a vypreparovali z bakterií Bt gen, od kterého se čekalo, že způsobí odolnost brambor vůči určitým broukům. Po vložení Bt genu spolu s podporovatelem do brambor, tyto sice vykazovaly požadovanou vlastnost, ale navíc byl neočekávaně umlčen také původní gen odpovědný za vzdorování hnilobě hlístic - naprosto nemající souvislost s funkcí Bt genu. Tento nežádoucí jev ušel zpočátku pozornosti schvalovacích komisí a geneticky vadně modifikovaná brambora byla uvolněna farmářům k širokému použití.
• Jak podotkl Barry Commoner v posledním čísle Harperova magazínu, sekvence DNA jediného genu může vyvolat (povzbudit) tvorbu více, než jednoho proteinu. Například lidský organismus produkuje kolem jednoho sta tisíců proteinů, přitom jeho genetický kód je tvořen jen asi 30 až 35 tisíci geny. V normálním fungujícím organismu pracují geny společně a harmonicky, což je dáno tím, že se společně vyvíjely miliony let v průběhu evoluce. Naproti tomu přidání cizího genu z organismu vzdáleného druhu může produkovat další, nepředvídatelné a potenciálně hazardní proteiny - mimo těch očekávaných. Takové změny zcela jistě nebudou odhaleny jednoduchými testy, prováděnými kontrolními orgány administrativy.

Průmysl zabývající se genetickým inženýrstvím se ohání tím, že ze všech plodin byly GM potraviny nejintenzivněji studovány. Kupodivu, v podstatě žádná taková studie, o kterých tvrdí, že byly provedeny, nebyla nikdy zveřejněna ve vědeckých časopisech, kde by mohla být podrobena kritickému zhodnocení nezávislých vědců.

Dokonce i omezené testy, které vláda akceptuje jako důkazy bezpečnosti, byly označeny jako tajné obchodní informace a jako takové nebyly nikdy zveřejněny. Vláda dokonce přichází s tvrzením, že není možné, aby bylo provedeno skutečně nezávislé hodnocení informací, na základě kterých schválila používání GM potravin. Důvody prý spočívají v nutnosti zachovat výrobní tajemství firem zabývajících se vývojem a produkcí GM plodin.

Mají-li GM plodiny zůstat na pultech, musí vláda:

• Uznat, že přenos genu ze sobě vzdálených organismů může vyvolat unikátní a nepředvídatelné problémy, včetně vzniku neočekávaných proteinů, zvýšení základní toxicity a změn v úrovních primárních součástí podle různorodosti růstových podmínek.
• Pečlivě ohodnotit a přepracovat současný zastaralý protokol stanovující míru rizika; tento protokol vychází ze zastaralého a zdiskreditovaného pochopení funkce genů. Je nutno započítat nové a klíčové informace a požadovat skutečný test nutriční, zdravotní a test vlivu na okolní prostředí u GM plodin.
• Přestat dělat tajnosti okolo schvalovacího procesu. Ten současný vytváří dojem tajné dohody mezi vládou a průmyslem zabývajícím se produkcí GM plodin. Do procesu schvalování plně integrovat nezávislé vědce a zájmové skupiny a umožnit monitorování GM produktů i po té, co byly schváleny.
• Zavést nekompromisní a nezávislý sledovací proces s právem stáhnout z produkce produkty, podezřelé škodlivosti.

A konečně, Kanada by měla vzít vážně výtku vydavatelů respektované britské publikace Nature Biotechnology, kde autoři varují před nerozumným chováním: "Rizika biotechnologie nelze popřít. Přicházejí z nedostatečně poznaného ve vědě a obchodu. Je prozíravé si tato rizika nejen uvědomit, ale i s nimi počítat. Nezvyšovat existující rizika přílišným optimismem nebo nerozumným chováním."