Jedenácté září pokřivilo morálku Američanů

Na afghánských polích zrají makovice. Ano, i v době, kdy Američané vstupují hlouběji do afghánské pasti, vojenští diktátoři a gangsteři současné afghánské vlády zabezpečují nové dávky heroinu pro světové trhy.

OSN na to už upozorňovalo, ale pochopitelně se s tím nic nedělá. "Válka proti terorismu" je přednější. Rozbité afghánské cesty a silnice jsou jako stužky anarchie, zbojníci a vrazi řádí v zemi. Malá patetická posádka mírotvorců v Kábulu nedokáže kontrolovat ani město samotné, jak by mohla ovládat celou zemi? Dočasný prezident Hamid Karzai zvládne jen tak tak zabezpečit pár ulic kolem svého úřadu. Ale ovšem, "válka proti terorismu" je přednější.

Američané, zaangažování ve "válce proti teroru", právě objevili, že nepřítel klade odpor a zůstávají neteční v konfrontaci s faktem, že nekonečně nebezpečnější konflikt probíhá o 2000 mil dále na západ od Kábulu, v ulicích Jeruzaléma, Ramallah, Tel Avivu, Nablusi, Jeninu a Gazy. Vydá-li se izraelská armáda vyřádit se do utečeneckých táborů a zabije při tom 16 Palestinců včetně dvou dětí, Američané požadují po Palestincích "zdrženlivost". Když palestinský sebevrah zavraždí skupinu Izraelců včetně dvou miminek a desetiletého dítěte, Amerika halasně obviní Jásira Arafata za to, že nezastavil teror tím, že nezavřel do vězení všechny "zlé hochy". A co na to Ariel Šaron? Ten je zcela zaměstnán ničením palestinských policejních stanic, aby se to náhodou Arafatovi nepovedlo.

A když Šaron oznámí, že Izrael musí "uvalit na Palestince větší ztráty" - jinými slovy, zabít jich více - Washington mlčí. Možná to není z lenosti. Možná Bushova administrativa skutečně věří, že muž, který byl osobně shledán vinným ze zavraždění 1700 palestinských civilistů v Bejrútu roku 1982, skutečně bojuje americkou "válku proti teroru". Možná americký morální kompas začal tak špatně ukazovat po zločinu proti lidskosti z 11. září, že Bushe prostě už nezajímá, co Šaron dělá.

Vypadá to, jako by všechny historické lekce Afghánistánu a Středního východu byly odhozeny do popelnice. Vypadá to, že celý Střední východ byl vhozen do popelnice. Vezměme si bývalého prezidenta Clintona. Přijede do Izraele a co udělá? Obviňuje Arafata. A co říká jeho absurdní manželka? "Jásir Arafat je odpovědný za násilí, které se tady děje." Opravdu? Co je špatného na podpoře nevinných Palestinců? Nesprávné náboženství? To, že píšou zprava do leva? Špatná barva očí?

Takže válka proti koloniální okupaci byla transformována do výhonku "války proti terorismu". Jazyk této války je ještě více dětinský. Nyní je třeba bez velkého přemýšlení naučit se následující slovní spojení: oko za oko, uzavřený kruh násilí, osa zla, rozbíječ bunkrů, trhač sedmikrásek... Je někde konec tomu dětinství? Ne, není. Poslední malý zabiják se také nazývá "transfer" nebo "přesídlování". Jak bylo uvedeno ve článku USA Today: "...jednoduchá odpověď... by byla přestěhovat Palestince do vytvořené separátní oblasti v Jordánsku, dostatečně vzdálené od Izraele, kde osmdesát procent populace tvoří Palestinci." V Izraeli zatím dělají průzkum veřejného mínění, kolik lidí by souhlasilo s "přestěhováním" Arabů, samozřejmě, nikoliv židovských osadníků usídlených na arabské půdě, jako s řešením války.

To je skvělé. "Přestěhování" je totéž, co etnická čistka a etnická čistka je válečný zločin. Jsou-li americké noviny schopny publikovat takovýto názor a Izraelci se sami sebe ptají, jaké je mínění veřejnosti na toto řešení, co potom dělá Miloševič v Haagu? Zhroucení morálky postupuje. Podívejte se na rozředěnou zprávu americké vlády o lidských právech.Praví se v ní, že v roce 2000 "notoricky nespravedlivé egyptské soudy negarantují obviněným civilistům proces před nezávislou porotou." Ve zprávě z roku 2001 byla tato věta už cenzurována. Musí to tak samozřejmě být, protože Bush připravuje své vlastní vojenské soudy k procesům bez poroty se zajatci v Guantanamo.

Ne dosti na tom, že Američané zkreslují povahu války mezi Izraelem a Palestinou, oni lžou o Afghánistánu. Nejvyšší americký velitel, generál Tommy Franks, používá tato slova, když referuje o zabití šestnáctí nevinných civilistů v Hazar Qadam: "Neřekl bych, že to bylo nějaké selhání." Pardon? Buď general Franks - který byl v úterý schopen přirovnat smrt svých zabitých vojáků k umírání "ve Vietnamu" - nebyl obeznámen s fakty, nebo je velmi pochybným mužem, co se ctí týče.

Jeho šéf, Donald Rumsfeld, odmítá použít slova "chyba" nebo dokonce "vyšetřování" po té, co tisíce nevinný Afghánců zahynulo při americkém bombardování, protože to slovo "někdy více formálně implikuje disciplinární akci." Jsou-li nejvyšší vojenští velitele Washingtonu takto nečestní, je vůbec nějakým překvapením, že izraelské tanky mohou zaútočit na utečenecké tábory, aniž by vyvolali nějakou americkou reakci, nebo vyhodit do vzduchu auta plna dětí, protože chtěli zabít jejich otce?

Je na čase, aby Evropa vstoupila do hry. Je na čase, aby o těchto strašných konfliktech uspořádala Evropská unie summit a aby se sama převzala iniciativu. Měli bychom rozšířit mírové sbory v Kábulu, demilitarizovat Afghánistán a nechat Ameriku, ať se pohřbí při své poloviční okupaci a partyzánském válčení, je-li to jejím přáním. Měli bychom požadovat, aby Izrael nahradil 17,29 milionu euro evropským daňovým poplatníkům. To jsou peníze, které přišly nazmar, když izraelská armáda vandalizovala palestinské infrastruktury budované z evropských fondů.

A protože Američané se s Jásirem Arafatem bavit nebudou, je na nás, abychom to udělali. Je-li Washington příliš nepořádný k zastavení války mezi Araby a Izraelem, musíme to zkusit my. Žádají po nás, abychom svými euro financovali americké zkrachovalé taktiky. Přišel čas upozornit na to, že také máme právo něco k tomu říct. Místo toho Downing Street (místo britské vlády, pozn. vydavatele) o vánocích kritizovalo novináře - včetně mne, hrdě se k tomu hlásím - za předpovědi chaosu a krve v Afghánistánu, podporuje Bushovy fantazie o další válce s Irákem.

Začínám mít podezření, že jedenácté září se začíná měnit v mnohem větší prokletí, než ta původní krvavá lázeň dne, že americká absorpce této hrozné události začíná být nebezpečná pokřivením morálnosti. Je anarchie v Afghánistánu a pokračující zabíjení na Středním východě skutečně důstojným pomníkem těch tisíců, které onoho 11.září zahynuly?