Afghánistán - dokonalé fiasko

V Kabulu tedy sedí nová vláda s dosazeným Hamid Karzaiem v čele - je to výsměch všem, kteří mají paměť. Jde o tytéž zrádce a lumpy, které tam před deseti lety původně dosadili Sověti a proti kterým Američané vychovali a podporovali bin Ládina.

Hlavní problém - bin Ládin

Deklarovaný cíl, přivést před soud a zničit zločince Osamu bin Ládina, nebyl ani vzdáleně splněn. Vzdáleně říkám proto, že ani jeden z pětice nejbližších spolupracovníků bin Ládina nebyl nalezen. Navzdory nasazení nejdokonalejší odposlouchávací techniky a milionovým úplatkům nemají Američané ani to nejmenší tušení, kde se bin Ládin a jeho věrní nalézají. Zrádce se mezi muslimy nenašel.

Mnoho klíčových bojovníků Al-Kajdy, včetně Abu Zubeidaha, bylo zřejmě s pomocí Iránu propašováno do Libanonu. Jiní přešli neviditelnými horskými stezkami do Pákistánu, další se rozplynuli mezi muslimy v Jemenu a Saudské Arábii. Největší a nejdražší hon v historii světa, vedený největší mocností světa, tak vychází naprázdno.

Nemusela by to být ani taková ostuda, kdyby se Američané tak velkohubě nekasali, že ho najdou. Ale čím více se snaží, tím jsou směšnější. Pálí po všem živém, co se kde v horách šustne, zabíjejí civilisty a nevinné lidi v zoufalé snaze, že snad mezi nimi bude hledaný bin Ládin. A tak, zatímco jejich super drahé rakety a bomby ničí prázdné jeskyně a pusté hory, on a jeho věrní jsou dávno někde za vodou.

Jádro vojáků Al-Kajdy zůstalo nedotčeno, stejně jako většina jejich zbraní. A další přicházejí. Za každého mrtvého vojáka Talibanu nastupují nejméně dva noví. Mohou si to dovolit. Muslimů je na planetě 1,9 miliardy. Ti kteří nebojují, alespoň tiše tento boj podporují penězi, logistickými informacemi či úkrytem apod.

Čím více bomb a čím více amerických vojáků, tím silnější je nenávist muslimského světa. Zatím chytře zůstává skrytá pod povrchem. Ale doutná tam a není pochyb, že se projeví.

Problémy doma

Ty jsou dvojího rázu. Prvním je finanční. Aby mohl dostát svým megalomním choutkám, musel Bush zatnout sekeru do státního rozpočtu hodně hluboko. Každá válka je drahá, a tato je dražší o vzdálenost a odlehlost místa. Jak už jsem jednou konstatoval ve Zvědavci: jen se podívejte na mapu. Pro americké vedení války byste nenašli místa horšího. A tak tam, kde ještě před rokem byl vyrovnaný rozpočet a dokonce přebytek, zeje dnes díra a prázdná pokladna nutí, aby stát vydával obligace. Válka zatím přišla na nějakých 17,4 miliardy dolarů a předpokládá se, že do září to bude dalších 12,6 miliardy.

Začalo se škrtat ve státním rozpočtu. Jako první si to odnesla ochrana životního prostředí. I to málo, co Bushova administrativa byla ochotna uvolnit, bylo nyní zrušeno, protože "na to není". Američané budou dále drancovat planetu, ničit vzduch a otravovat vodu. Odstoupili od dohod v Kjoto a na domácí půdě v tichosti uvolňují předpisy pro zastaralé uhelné elektrárny. Pro Bushe nikdy nebylo životní prostředí prioritou. Svým způsobem se mu i hodí, že vede tuto nepodařenou válku. Může alespoň poukázat na "objektivní důvody". Frustrace z nesplněných slibů a laxnost Bushovy administrativy co se těchto otázek týče, vedly minulý týden k rezignaci šéfa EPA (Environmental Protection Agency) Erica Schaeffera.

Podpora války? Možná

Ačkoliv podle průzkumu veřejného mínění (kterému mimochodem osobně věřím čím dále míň - viz článek Není Galup jako Galup) má prezident Bush i jeho válka stále velkou podporu obyvatelstva. Ovšem je tady jiný problém. Začínají se ozývat někteří velmi mocní politikové.

Jedním z nich je demokrat Tom Daschle, až dosud horlivý zastánce Bushovy válečné doktríny.

Bezpečnost a strach

Druhým problémem je bezpečnost. Nemine týdne, kdy by se před dalšími útoky teroristů neobjevila nová vážná varování. Byla zavedena neuvěřitelně přísná bezpečnostní opatření, která ztrpčují život doslova každému Američanovi, a z celé Ameriky vytvářejí dusné chmurné území vojenské pevnosti. A nejde jen o směšná opatření na letištích, kde jsou cestující nuceni, aby se zuli, a kde se jim odebírají i takové "zbraně", jako kancelářské svorky a knížky, ve kterých je vyobrazena bomba. Jde také o nekonečné šmírování, kterému je podrobena každá osoba žijící ve Státech.

Elektronický tok dat je trvale sledován. Veškerá elektronická korespondence a internetová aktivita prochází nyní filtry, o kterých nikdo přesně neví, co a jak hledají, a hlavně - co všechno si pamatují. Ani ti, kteří netráví čas před svými počítači, si ovšem nejsou jisti, zda někde už nemají záznam. Na strategických budovách a křižovatkách ve městech jsou instalovány televizní kamery, na důležitějších místech jsou instalována složitá zařízení, která již na značnou vzdálenost identifikující každého jedince podle biometrických údajů. Co to přesně je, není úplně jasné. Může jít o snímače oční duhovky, tepu srdce, otisků prstů, rtů, nohou, způsobu pohybu apod.

Přesně, jak jsem předvídal, drakonická bezpečnostní opatření Američanům bezpečí nezajistila. Ti se dnes bojí více, než kdy jindy. Pouze jim znepříjemnila život. Plody této šmírující činnosti ještě ale nedozrály. Bude trvat několik roků, než se v obřích databázích nashromáždí dostatek údajů o každém jedinci. Pak, až bude možno kdykoliv něco na někoho najít, pak se teprve Američané chytí za nos. Ale to už bude pozdě. Zatím jim to ještě nedošlo.

Problémy za hranicemi

Kde jsou ty časy před několika měsíci, kdy Rada bezpečnosti zobala Američanům z ruky a všechny země tzv. západní demokracie se předháněly v ústupcích a nabídkách pomoci. Dnes ve většině zemí roste kritika arogantní politiky Američanů.

Mnoho zemí EU vyjadřuje znepokojení. V novinách přibývá kritických článků a rozborů. Viz např. Has the US lost its way? z 3.3. v Guardian Dokonce i státy, jako Británie, si začínají klást otázku, zda nastoupena cesta je správná. Ke kritikům se připojil i komisař pro zahraniční události EU Chris Patten. Nesouhlasné projevy přicházejí hojně z Francie a nyní i z Německa.

A to nehovořím o muslimských zemích, které nikdy nebyly příliš proamerické. Samostatný rozbor přístupů těchto zemí by vydal na několik článků.

V malé skupince skalních a slepých příznivců zůstává Izrael a také Česká republika. Izrael má proto své důvody. O pohnutkách premiéra Zemana a prezidenta Havla se lze jen dohadovat, ale bojím se, že nic velkolepého tady nevykoumám. Podlézavost silným máme prostě v krvi.

Horký brambor: Kam s nimi?

Jde o muslimy unesené Američany z Afghánistánu a nyní držené bez soudu a obvinění v drátěných klecích (rozměru 2,4 x 1,8 m) v táboře Guantánamo na Kubě.

Ukazuje se, že původní plán prezidenta Bushe, totiž prohnat je stannými soudy a popravit, nebude tak jednoduché provést. Prostě proto, že i stanné soudy k formálnímu rozsudku potřebují alespoň náznak prokázané viny.

Ne že by tito mužové byli bez viny. Ale prokázat ji nelze. Američané 27. února přiznali, že nebyli schopni nalézt ani jediný důkaz proti žádnému ze 194 muslimů.

Od ledna vzdoruje USA (se svou typickou arogancí) protestům celého světa proti způsobům, jakými se s vězni nakládá. Ukázalo se, že mezi zadrženými jsou i občané Austrálie a Británie. Obě země vyvíjejí značné diplomatické úsilí, aby jejich občané mohli být souzeni doma, kde by jim zajistili alespoň minimální právní postup, ale zatím beznadějně.

Zejména britská vláda v čele s Tommym Blairem se dostala tak trošku mezi mlýnské kameny. Blair se snaží dělat možné i nemožné, aby Bushovi ukázal své vřelé přátelství. Teď by potřeboval, aby zase Bush prokázal malou laskavost jemu a odeslal britského občana domů. Ale Bushovi se do toho zatím příliš nechce.

Mezitím ale v Británii sílí tlak veřejného mínění. BBC zveřejnila čestné prohlášení zadrženého Brita Shafiqa Rasula, ve kterém muž napsal, že od převezení na Kubu ztratil 20 kg. Z 80 klesla jeho váha na 60. Při výšce 180 cm jeho příbuzní právem předpokládají, že bude asi kost a kůže. To také potvrzuje kratičká zmínka o jídle v táboře Guantánamo, které prý je hrozné.

Na britský parlament se už obrátili nejen příbuzní zadrženého, ale i britští právníci a občané sbírají podpisy pod petici žádající soud doma. Blair by rád vyhověl, ale jak to udělat, aby při tom nepozlobil tatíčka Bushe, že?

BBC hlásí, že asi stovka zadržených začala hladovku po té, co bachaři strhli s hlavy jednoho zadrženého turban, který měl při modlitbě. "Neudělali jsme nic špatného," hájí se bachaři. Podle předpisu vězni nesmí mít žádnou pokrývku hlavy z důvodu bezpečnosti. Mohli by tam ukrýt zbraně." Chápu obavy bachařů. Zbraní je všude kolem plno a kalašnikov se v turbanu ukryje velmi lehce.

Nicméně se zdá, že nakonec vše dopadne podle Bushova plánu, alespoň co se vězňů týče. Američanům totiž nezbude nic jiného, než vězně propustit do zemí jejich původu. Ještě vhodnější se zdá vrátit zadržené rovnu afghánské vládě. To je sebranka vrahů vyškolená ještě Sověty, ti si pro pár mrtvých výčitky svědomí dělat nebudou. A že smrt zadržených v tomto případě nebude lehká, lze právem očekávat. Vlastně se divím, že na to nikdo v týmu amerického prezidenta dosud nepřišel.

Malé špinavé tajemství Pentagonu

Nejde o žádný převratný objev, ačkoliv to hlavní deníky zatím naplno nepíšou. Ale tu a tam už se objevují náznaky, že si to více a více lidí začíná uvědomovat.

Aby došlo ke zvratu, musel by Pentagon začít bojovat stejným způsobem, jak to dělal ve Vietnamu. Znamenalo by to desetitisíce, snad statisíce amerických pěšáků nasazených do bojů. A současně by to znamenalo, že by se řada z nich vracela domů v plastikovém pytli. To není v dnešní Americe politicky vhodné řešení. Lidé by se začali hodně ptát. Popularita vládnoucí administrativy by se vytrácela, až by se vytratila úplně. Co tedy zbývalo Pentagonu? Jedině tzv. "soft war" - měkká válka.

Ta spočívá částečně v nasazení techniky, ale hlavně v pronájmu místních vojáků, kterým připadne vykonání špinavé práce. Sama technika totiž válku nevyhraje. Jediná skupina, která by v případě Afghánistánu přicházela v úvahu, je Severní aliance. Problém s touto skupinou spočívá ale v tom, že jde o bezcharakterní úplatné lumpy, kteří půjdou s těmi, kdo jim více zaplatí. Jejich vládu Afghánistán už zažil - a nebylo to nic příjemného.

Předpokládá se, že po té, co jim Američané zaplatili miliony, byli to právě oni, díky kterým se podařilo většině talibánských vojáků a příslušníků Al-Kajdy uniknout. Generál Tommy Franks vyjádřil 6.ledna v Associated Press podezření, že tyto skupiny úmyslně poskytují Američanům chybné a neúplné informace, aby tak umožnily bezpečný odsun Al-Kajdy. Ve stejném článku tentýž generál řekl, že Afghánci bojující na straně Američanů mění strany tak lehce a hladce, že je to "znervozňující".

Možná se ptáte, co teď Američané v Afghánistánu ještě dělají, když proamerická vláda už je nastolena a většina vojáků Talibanu buď mrtvá nebo za hranicemi. Protože - a to je to tajemství - Američané byli v Afghánistánu poraženi - svými spojenci.

V pokusu o měkkou válku najali Američané Severní alianci k vykonávání těch nejšpinavějších akcí. Je to ta nejbrutálnější, pokřivená skupina obchodníků s drogami na planetě, jakou si lze vůbec představit. Byli už v afghánské vládě až do roku 1994. V té době byl Taliban vítán, protože Severní aliance je horší než Taliban.

Nyní je Washington znovu přivedl do vlády. Kdyby Američané odešli, Al-Kajda si zaplatí cestu zpět a obnoví své operace.

Zástupce ministra vojenství v nové proamerické vládě je Abdul Rashid Dostum. Je to bezohledný a krutý bývalý komunista, který kolaboroval s Rusy, když obsadili Afghánistán. Tento vlastizrádný gangster měnil strany jako klobouky. Už nyní se nechal slyšet, že použije svou armádu tak, jak on uzná za vhodné a ne tak, jak si to přejí Američané.

Washington tedy přivedl k moci tytéž lidi, které se snažil prosadit Kreml od roku 1979. Lze s ironií konstatovat, že po třiadvaceti letech Kreml svou válku vyhrál a Washington ji prohrál.

Američané tedy těmto lumpům nyní plní funkci chůvy. Nemohou odejít, protože by to umožnilo návrat Al-Kajdy, a neměli by ani zůstat příliš dlouho, protože každým dnem roste nenávist arabského světa a ztrácejí se sympatie bývalých spojenců. A to nemluvě o obrovských výdajích, který tento pobyt stojí.

Jak už je pro americké války posledních desetiletí typické - nikdo se na začátku neptal, jak z toho konfliktu ven.

Rozšířit konflikt

To je strategie, kterou se Bushova administrativa intenzivně zabývá už několik měsíců. Hovoří se o Iráku a konečném zúčtování se Saddamem Husseinem. O podpoře teroristům tímto diktátorem se všeobecně ví.

Na hranicích kolem Iráku se už nejméně měsíc shromažďuje vojenská technika, připravují se základny pro starty letadel, vyhodnocují se údaje.

Taková akce nejen dále oslabí Ameriku, která bude nyní suplovat dvě fronty namísto jedné, dopravovat dvojnásobek techniky a veškerého personálu na vzdálená bojiště, ale hlavně citelně povzbudí nenávist arabského světa a dále zhorší vztahy s ostatními západními spojenci. Co se cíle této nové války týče, je stejně chimérický jako zúčtování s bin Ládinem.

Jak už ve Zvědavci jednou zaznělo ústy Karla Čapka (v povídce Smrt Archimédova): "Síla se váže. Čím bude někdo silnější, tím více svých sil na to spotřebuje; a jednou přijde chvíle -".

Je to ta největší hloupost, kterou by mohl Bush v této chvíli udělat. Předpokládám, (doufám) že ji udělá.