Třináct měsíců za brutální vraždu manžela

Alpna Patelová je Indka. Vdávala se v roce 1998. Podle indické tradice vybrali jí manžela rodiče. Její o dva roky mladší muž jménem Viresh pracoval jako chirurg v 600 km vzdáleném Baltimore. Ona sama mezitím bydlela v samostatném sklepním bytě v domě mužových rodičů v Buffalo, stát New York.

Manželství prý nebylo šťastné, čemuž přispěly i nepříliš dobré vztahy mezi manželovými rodiči a jí samotnou.

V březnu 1999 odletěla Alpna do Baltimore. Svého manžela zavraždila, zřejmě ve spánku, několika ranami nožem. Když policie dorazila na místo činu, seděla za stolem, zbrocena krví.

Podle Alpny k vraždě došlo v sebeobraně. Prý se vzbudila, když manžel nad ní klečel a mířil jí nožem na prsa. Podařilo se jí manžela setřást a v nastalém boji jej několikrát bodla. Její tvrzení ale bylo vyvráceno experty, kteří mimo jiné poukázali na to, že milá paní Alpna nemá na sobě žádné škrábnutí ani pohmožděninu. Při boji, jak jej popsala, je to extrémně nepravděpodobné. Kriminalisté se přiklánějí spíše k té verzi, že svého muže ubodala ve spánku. Jednoznačný důkaz ovšem chybí.

Nicméně porota překvalifikovala obvinění z vraždy prvního stupně na obyčejné zabití. Alpna byla uznána vinnou a odsouzena ke třem letům vězení.

Podle marylandských zákonů stačí ale odsedět si pouze polovinu, tedy 18 měsíců. Do těchto osmnácti měsíců byly započítány i tři měsíce ve vyšetřovací vazbě. Zbývá patnáct měsíců. Přesto byla Alpna propuštěna po pouhých třinácti, aniž by to oficiálové nějak vysvětlili.

Proč o tom píšu? Třeba i jako návod. Ženy, nebaví vás manželství? Máte milence? Vydělává váš manžel málo? Páchnou mu nohy? Má bříško? Nosí nevkusnou kravatu? Není nic snazšího. Zabijte jej. Jako žena máte šanci vyváznout s trestem, který je spíše fraškou. Stejně tolik byste dostala za zabití psa. Něco jako plácnutí po prstech. A z toho směšného trestu vám podle zákona polovinu odpustí tak jako tak. A z té poloviny vám ještě sleví. Proč to neudělat? Žena může. Stát se to obráceně, dostane muž 10 let minimálně.

Nedávno jsem zde ve Zvědavci psal o Larrym Benedictu, který už sedm let bojuje s nařčením z výměny několika digitálních obrázků. Mělo jít o obrázky nezletilých chlapců v sexuálně explicitních pozicích. I kdybych připustil jeho (Larryho) vinu, nesmíme zapomenout, že ve skutečnosti nikomu neublížil a nikoho sám fyzicky nezneužil. Jeho jediným proviněním mohlo být to, že se mu líbili nazí hoši. Přesto mu hrozí v případě usvědčení padesát let žaláře. Srovnejte si to: 13 měsíců za lidský život proti padesáti rokům za vlastnictví několika obrázků.

Nebo jiný případ, rovněž dokumentován zde: Robert Latimer odsouzen na doživotí za tzv. mercy killing - zabití ze soucitu. V roce 93 otrávil svou těžce postiženou dceru Tracy výfukovými plyny, protože nesnesl pohled na to, jak trpí. Tracy měla mozkovou obrnu, nebyla schopná se sama ani najíst, trpěla nezměrnými bolestmi a lékaři ji nedávali naději.

Je něco zrůdného ve způsobu, jakým tato nemocná společnost vyměřuje své tresty. Nikoliv míra společenského nebezpečí, ale pohlaví pachatelů je rozhodující.