S larvou v těle

Mám známého, který se živí hmyzem. Tedy přesněji řečeno, je placen jako entomolog za studium hmyzu. Myslím, že je jeho příjmení Fillippi, Tügerstein, Piekarz, nebo tak nějak, ale říkám mu prostě "Jirko".

Jirka stále létá po světě a sbírá svá "hymenoptera", čili blanokřídlý hmyz. Je známý tím, že všude má umístěny své žluté hmyzí pastičky. Pokud dosud není žádná u lesa za vaší chalupou, je možné, že se tam brzy objeví, zejména stojí-li vaše chalupa v některé tropické zemi.

Těsně před vánocemi se Jirka vrátil ze sběrací exkurze do Střední Ameriky. Kromě lahviček s alkoholem plných šestinohých vzorků a alespoň jedním párem blanitých křídel si ale přivezl to, co na celnici nepřiznal. Viněn za to být nemůže, protože nevěděl, co nevědomky pašoval.

Teprve několik dní po návratu si všimnul, že ho pod levým kolenem něco svědilo. Vypadalo to jako vřídek. Zvětšovalo se to a tak Jirka pojal podezření na chorobu, kterou způsobují prvoci Leishmania, ale to mohlo být vyloučeno, když se zvětšující se vřídek otevřel. Vytékala z něho krev nebo krevní plazma a pozoruhodné na tom bylo to, že výtoky se periodicky opakovaly. V místě otoku to škubalo a často nesnesitelně bolelo. Jirka navštívil svého rodinného lékaře, kterému se udělalo fyzicky nevolno, když uviděl celé zapálené místo a dověděl se, že za otvorem červené boule žije nějaká larva, která čas od času vystrkuje svůj dýchací otvor (spiracle), aby se nadechla. Lékař se s podobným případem nikdy nesetkal a ani nevěděl, kam by Jirku poslal. Na oddělení první pomoci v nemocnici mu nemohli poradit, protože se nejednalo o žádný akutní případ - larva vypadala podle velikosti otvoru na pořádně vypasenou - a takové věci by měl tedy snad řešit chirurg během normální pracovní doby.

Chirurga tedy Jirka navštívil v naději, že ho larvy zbaví, a to pokud možno takovým způsobem, aby larva zůstala celá a mohla být zařazena do sbírek oddělení dipter. Identifikaci larvy by provedl buď on sám nebo s pomocí kolegů. Podezíral "botfly" (Dermatobia hominis) - česky by se řeklo "střečka". Jsou to mouchy na pohled podobné mouše domácí. Larvy pod pokožkou způsobují velké bolesti, zejména když si ke svalům přiberou i nervy, jakožto součást své diety. Jsou známy výrazy "střečkovat", čili jednat jako pominutý. Několik jejich obrázků je možné vidět zadáním termínu "botfly" při hledání v Google kliknutím na "image".

"Botfly" neklade vajíčka přímo na člověka, ale na komáry a na jiný bodavý hmyz, který potom slouží jako jejich přenášeč. Zatímco komár saje krev, vajíčka odpadnou na pokožku, vylíhnou se larvičky a ty se snaží co nejrychleji se pod pokožku zavrtat, vykrmit se a zakuklit, aby mohly brzy vylétnout nové mouchy "botflies".

Jirka žije v jednom větším kanadském městě (není to ani St. John's, Kingston, ani Whitehorse), kterému po reorganizaci nemocnic zůstaly tři nebo čtyři. Navíc je ve městě univerzita s lékařskou fakultou a mezinárodní letiště. Jirka měl zato, že ve městě takto civilizovaném, kde přistávají cestující z různých zemí a kde se zdravotní péče nejen poskytuje, ale dokonce se o ní přednáší budoucím lékařům, bude velice snadné najít odborníka, který by ho larvy střečka zbavil. To byl velice naivní názor.

Dověděl jsem se o Jirkově problému od kolegyně, která mě zná jako člověka, který by se neostýchal do někoho vrazit nůž, kdyby dostal objednávku na fotografii, kde hrot nože vystupuje na druhé straně z těla. "Miloši", volala mi, "vezmi si ihned fotoaparát a jdi vyfotografovat Jirkovu larvu ještě než se prokouše ven nebo než bude vyoperována".

Jirku můj příchod z aparátem nevyvedl z míry: "Zase jsi mluvil s Heather, že? To je strašná ženská, která nepoví jen to, co neví. Počkej chvilku, někde seženu lampu". "Nemusíš, Jirko, 'omnia mea mecum porto', volně přeloženo, 'mám u sebe všechno, co potřebuji'", řekl jsem mu a udělal si z jeho malé pracovny fotoateliér. Nedal jsem na řeči, že odpadnu, až uvidím, co se skrývalo pod gázou a naopak mě spíš zajímalo, má-li jeho larva fotogenickou dýchací trubici. Byla to zbytečná obava, nikdy ji pořádně nevystrčila (ilustrace). Jirka se těšil, že to jsou její poslední chvíle neboť mu ji po obědě vyndá Dr. Sweetalk. "Večer jdu s Martou na koncert", dodal vesele.

Když se druhého dne ozval v telefonu, chtěl jsem mu blahopřát, ale zarazil mě, že je dosud stále samodruhý, neboť si to dr. Sweetalk rozmyslel. Když uviděl, oč se jednalo, nějak ztratil odvahu. Jirka ale vytáhl list papíru, na který okopíroval informace nejen o "botflies", ale také o způsobu, jak se z lidského těla nejlepším způsobem odstraní (byl popsán v USA již v r. 1926). Chirurg nestál ani o informace ani o honorář, který by za svůj výkon obdržel, ale doporučil Jirkovi, aby se larvy zbavil sám. Jak? Prý nejlépe zatřením otvoru zubní pastou nebo vazelínou, což larvu udusí. Jirka nechtěl věřit svým uším a namítnul: "Vždyť se mi ta larva hned začne v těle rozkládat a ještě zvětší už existující sepsi - co chcete dělat potom?" "No, potom bychom s tím něco udělali", řekl chirurg a dodal, že na extrakci larvy nemá vybavení. "Jak vidím, počítač ale máte", namítnul Jirka, který je mj. známým odpůrcem počítačů, protože je vidí jakožto příčinu toho, že je mnoho dnešních entomologů odváděno od práce v terénu.

Nakonec se Jirkovi podařilo najít v předměstské nemocnici chirurga, který mimo jiné studoval tropické lékařství. Ten se svého úkolu zhostil dobře až na to, že larvu přetrhnul, ale Jirkovu ránu vyčistil a zašil, takže ten může jet brzy na jinou exkurzi.

Doporučil jsem mu, aby o případu informoval provinční Lékařskou asociaci, ale Jirka nechtěl situaci "skandalizovat". "Proboha, Jirko, vždyť toto je skandál! Koho chceš chránit a proč? Obavou, abys některému lékaři nebo byrokratovi nezkřivil vlas, vystavuješ jiné lidi s podobným problémem ještě mnohem horší situaci než v jaké jsi sám. Ty jsi vzdělaný a víš o čem mluvíš. Znáš spoustu lidí a jak vidíš, není ti to k ničemu platné. Nikdo z těch lékařů, s nimiž jsi přišel do styku, se neobtěžoval podívat se do seznamu a poslat tě k odborníkovi na tropické choroby. Představ si nějakou úřednici, skladníka nebo studenta, kteří si možná přivezli podobného parazita, jaký hlodal ve tvém těle. Tím, že kryješ systém, vystavuješ tyto lidi zdravotnímu riziku. V dnešní době až přehnaně zaměřené na bezpečnost obyvatelstva jsi našel díru v systému a tu je třeba uzavřít. To by nám tak ještě chybělo, aby dal nějaký terorista vajíčka parazita na keře veřejných parků".

Nevím, jak se Jirka rozhodl. Zdali a komu pošle strohý anglický popis svého případu. Slíbil jsem mu, že neuvedu jeho jméno, ale napíši tento článek pro české čtenáře a opatřím jej odkazy na informace o leishmanióze i střečcích na Internetu. Pokud bych měl to štěstí, že je mezi čtenáři česky rozumějící vysoký úředník kanadského ministerstva zdravotnictví, měl bych naději, že tento článek pomůže všem zdejším lidem.