Jaký Irák bez Husajna?

Kanadské Ministerstvo národní obrany (KMNO) se už v r. 1998 zabývalo otázkou, co by se mohlo stát v případě, že by byl irácký diktátor Saddám Husajn násilně svržen. Pan David Pugliese shrnul různé názory odborníků ministerstva v článku, který uveřejnil 6. ledna 2002 v novinách The Ottawa Citizen.

Podobně, jak uvedly Britské listy, i KMNO předpokládá, že by se země rozpadla a jednotlivé části se staly kořistí "warlordů", tedy válečníků, z nichž by mnozí měli ve svém arsenálu chemické i biologické zbraně. Je řada možností od "balkanizace" Iráku až po nového diktátora. Zpráva došla k uzávěru, že irácký problém zůstane i po případném odstranění nynějšího vládce.

Pan Pugliese uvedl, že Pentagon uvažuje o řadě možných akcí, jak Saddáma Husajna odstranit. Některé vojenské kruhy doporučují, aby Spojené státy věnovaly několik měsíců výcviku a vyzbrojování iráckých opozičních sil a aby je potom, až ony samy začnou bojovat, podpořily úderné skupiny na zemi nebo ještě lépe ze vzduchu podobně, jak je tomu v Afghánistánu. Jiní američtí generálové navrhují provést pozemní invazi řadovými americkými ozbrojenými silami, kdežto CIA prosazuje tajnou akci na svržení diktátora.

Podle kanadské vojenské analýzy se dá očekávat, že by se Irák rozpadl a vznikl by jakýsi Irákistán, kde by bojovali o větší moc místní "warlordové". V tom případě jsou obavy, co by se stalo se zbraněmi hromadného ničení, které Irák patrně má a které by mohly padnout do rukou těch "warlordů". Je prý pravděpodobné, že bych jich mohlo být použito v občanské válce. To by ztížilo nastolení demokracie. Navíc Husajn zlikvidoval všechny nezávislé instituce, které by země na cestě k demokracii mohla potřebovat. Kromě toho ožebračily dosavadní hospodářské sankce iráckou střední třídu, což prý je velká skupina lidí, považovaná všude za základ demokratického vývoje.

Konečně zlikvidoval Saddám Husajn brutálním způsobem případné kandidáty na místa vedoucích politických činitelů, a to uvnitř i vně režimu. Kanadská zpráva uvádí, že i kdyby se ujal vlády nějaký liberální demokrat, dlouho by patrně na svém místě nezůstal. Liberální tendence by byly považovány za slabost a na jejich zastánce by bylo třeba zaútočit, aby se k moci dostal někdo rozhodnější.

Jiný scénář by mohl být pro Západ poněkud příznivější - že by se totiž na scénu dostal "přátelský diktátor". Používal by stejných potlačovacích mechanismů jako Husajn, aby se udržel u moci a aby také udržel celou zemi pod svou vládou, ale mohl by, byť nepříliš ochotně, spolupracovat s mezinárodním společenstvím. (Prostě by to byl další diktátor, ale byl by to nám nakloněný člověk).

Mluvčí kanadských ozbrojených sil poručík John Nethercott sdělil, že zprávy jako tato slouží jako základní informace pro vojenské plánovací účely a pro vytýčení strategických potřeb pro budoucno.

Mezinárodní obavy, že se Spojené státy připravují k nějaké vojenské akci proti Iráku, se rozšířily zejména v posledních týdnech, kdy bylo oznámilo, že bylo přesunuto 20 000 amerických vojáků do Kuvajtu a Qataru. Kromě toho byly vysláni američtí emisaři do severního Iráku, aby doporučovali kurdským vedoucím, aby se sjednotili v opozici vůči Husajnovi.

Před několika týdny vyzvala americká Sněmovna reprezentantů Irák, aby neodmítal přijmout do země inspektory Organizace spojených národů (OSN). Ti pátrali po známkách o přítomnosti chemických a biologických zbraní, ale nebylo jim dovoleno vstoupit na půdu Iráku od r. 1998. Uvádí se, že Husajnův režim se dosud stále zabývá vývojem zbraní hromadného ničení a očekává se, že by mohl být schopen někdy v příštím desetiletí vyrobit nukleární zbraně. Irácký zběh vloni v létě uvedl, že je v zemi asi 20 míst, kde se skladují chemické a biologické zbraně a že tam jsou v provozu podniky na výrobu nukleárních zbraní.

Kanadský ministerský předseda Jean Chrétien ale navrhuje, aby se jednalo s Irákem opatrně. Řekl, že než by Kanada přislíbila účast ozbrojených sil pro případný vojensky úder na Irák, vyžadovala by důkazy o přímém vztahu mezi Saddámem Husajnem a útokem na Spojené státy 11. září 2001. V nedávném rozhovoru pan Chrétien řekl, že by sice mohla být cílem odvety kterákoliv země, která by poskytovala útočiště teroristovi bin Ládinovi, ale dodal, že nebylo dokázáno, že se tento saúdskoarabský extrémista ukrývá v Iráku. Kromě toho dodal, že by se měly záležitosti, týkající se Iráku a jeho zbraní hromadného ničení, projednávat na půdě OSN.

Také kanadský ministr zahraničních věcí John Manley doporučoval opatrnost a dodal, že nikde nejsou žádné záruky toho, že by se Kanadak nějaké vojenské kampani proti Iráku připojila.

V r. 1999 generál námořnictva Anthony Zinni varoval americký Kongres, že by mohl být rozpadlý Irák větším nebezpečím pro Střední východ než Irák pod vládou Saddáma Husajna. Někteří političtí analytici vyslovili názor, že by se mohla část rozpadlého Iráku připojit k Iránu, čímž by tento stát posílila.

Všichni vojenští analytici se shodují v názoru, že by nebyla válka proti Iráku tak snadná jako proti Afghánistánu. Přes škody, způsobené hospodářskými sankcemi, je irácká armáda stále poměrně velká a dobře vyzbrojená. Generální tajemník OSN Kofi Annan již varoval, že by případný americký útok na Irák mohl situaci na Středním východě zhoršit.

V předešlém textu se vyskytuje slovo "válka", ale jak jsme byli svědky vojenských akcí v Jugoslávii i v Afghánistánu a jak by se patrně stalo i v případě Iráku, nejedná se o válku, protože žádná nebyla vyhlášena. Nyní byli vtaženi do vojenských akcí v Afghánistánu kanadští vojáci. Ti až dosud sloužívávali v mírových jednotkách při udržování příměří nebo míru. Jaké je právní postavení kanadských (i jiných) bojových jednotek v nevyhlášené válce? Bezpochyby nemůže platit Ženevská konvence a tedy ani ujednání o zacházení se zajatci. Země, které prosazují demokracii a svobodu ustoupily od vyhlašování válečného stavu, který by vůbec nějakým způsobem odůvodnily. Ukazují tedy zatím jen to, že kdo je silnější, může si dovolit napadnout slabšího bez udání důvodu. Nezdá se, že by to bylo vynikajícím příkladem, jak šířit svobodu a demokracii.