Odpověď na Otevřený dopis Jeanu Chretianovi

A odpověď přišla - jedna. Napsali z kanceláře prvního ministra. Nezveřejňoval jsem ji hned, protože jsem až do dnešního dne čekal na tu druhou. Ale stejně tak bych mohl zřejmě čekat na Godota. Paní ministryně se neobtěžovala poslat zpátky ani korespondenční lístek s nakopírovanou odpovědí. Je tedy nutno to chápat přesně tak, jak to myslela, když vydávala pokyn svým zaměstnancům, aby na dopisy podobné mému neodpovídali. Totiž že žádná odpověď, také odpověď. Lidově řečeno: "...ty mi můžeš ..."

Krátce připomenu, oč v mém otevřeném dopise šlo. Protestoval jsem proti tehdy připravovanému "anti teroristickému" zákonu Bill C-36. Vyjádřil jsem znepokojení nad zjevnou protiústavností takřka všech bodů zmíněného zákona a varoval jsem, že se tento zákon dá zneužít k umlčování oponentů a lidí s nestádním myšlením. Zákon poskytuje široké a ničím nezdůvodnitelné pravomoci policejním a represivním složkám státu, legalizuje státní odposlech a šmírování a ruší historická práva občanů jako např. právo zadržených dozvědět se obvinění (habeas corpus), presumpci neviny, právo na soukromí a další. V dopise jsem připomenul, že Kanada není a nikdy nebyla terčem teroristů a zákon je tudíž nezdůvodnitelný potřebou zvýšené bezpečnosti. Ostatně, formulace v zákoně C-36 jsou natolik široké, že je lze použít proti každému občanu státu.

Už 6. listopadu přišla odpověď z kanceláře prvního ministra. Zde je překlad dopisu:

Vážený pane Stworo,

jménem dvojctihodného Jeana Chretiana bych rád potvrdil příjem Vašeho dopisu z 25. října ve věci zákona Bill-c36 The anti-terrorism Act.

Můžete být ujištěn, že Vaše komentáře byly pečlivě přezkoumány. Kopie Vašeho dopisu byla odeslána dvojctihodné ministryni spravedlnosti paní Anne McLellan, a generálnímu prokurátorovi Kanady. Jsem si jist, že paní ministryně uvítá skutečnost, že byla uvědoměna o Vašem úhlu pohledu a pečlivě Vaše komentáře zváží.

S upřímným pozdravem
M.Bourque
Výkonný úředník korespondenčního oddělení

Dvojctihodná paní ministryně tedy dostala můj dopis dvakrát, jednou ode mne a podruhé z korespondenčního oddělení prvního ministra. Proč se neobtěžovala odpovědět, těžko říct. Zřejmě pořád ještě pečlivě váží varování obsažená v mém dopise.

Mimo to, že jsem svůj dopis odeslal oběma výše uvedeným "dvojctihodným zástupcům lidu" a zveřejnil zde na Zvědavci, jsem jeho kopie odeslal do tří celostátních kanadských novin s návrhem na uveřejnění: The Globe and Mail, The Sun a Toronto Star. Reakce všech tří redakcí byla vzácně shodná: Dopis neuveřejnily, a co se týče mé osoby, tak se ani neobtěžovaly potvrdit, že jsem jim něco poslal. Inu, svoboda projevu v rozvinuté západní demokracii, na jejíž obranu Bush bombarduje nejchudší stát světa a vraždí tam vše živé, je zde opravdu hmatatelná. Můžete si hlásat i nepopulární názory - třeba v lese, nebo do staré vrby. Není pak divu, že pro průměrného čtenáře kanadského tisku je vše v pořádku. Nikdo přece nikde neprotestuje, že?

A co se týče samotného zákona Bill C-36, ten byl ve vší své kráse odsouhlasen 28. listopadu kanadským parlamentem. Kdo byl pro, kdo proti, to se mi nepodařilo zjistit. Z novin jen vím, že hlasování proběhlo v poměru 190:47. Zákon pak zamířil do senátu, kde 4. prosince usekla dvojctihodná paní ministryně Anne McLellan další debatu. Nedokáži říct, co následovalo.

Při psaní tohoto článku jsem marně pátral na Internetu (nejen ve vládních stránkách), a také v kanadském tisku nad dalším osudem tohoto zákona. Sdělovací prostředky byly, jako obvykle, slepé a hluché. Podle nich je to zřejmě zákon tak nedůležitý, že se nevyplatí referovat o tom, kdy byl přijat. Internet byl na informace malinko bohatší. Vyhledávač Google nalezl 8600 odkazů, ovšem prvních dvacet vedly do ztracena. Dále jsem nešel. Objevil jsem pouze verzi z prvního čtení a několik nedůležitých odkazů. Zjistil jsem, že vládní administrativa používá téhož jména (Bill C-36) i u jiných zákonů - zřejmě za účelem zmatení teroristů. Těžko říct, zda to, že historie přijímání tohoto zákona a jeho momentální status není lehce zjistitelná, je jen lenost a lajdáctví státních úředníků anebo špatný design vládních internetovských stránek, popř. se tak děje na něčí příkaz. Zřejmě kombinace všeho dohromady.

Ihned po zákonu C-36 si vláda pospíšila s druhým zákonem pod označením Bill C-42. Ten zvyšuje práva ministrů rozhodnout jednostranně a v tajnosti. Zákon C-42 dovoluje ministrům vydat vnitřní příkaz, aniž by o tom museli zpravit parlament, doslova jej mohou obejít. Mohou tak učinit jen v případě ohrožení. Problém je v tom, že o tom, kdy případ ohrožení nastal, se rozhodují oni sami. Obsah nového zákona C-42 by vydal na samostatný článek, ale my se budeme držet tématu.

Karel Kryl v jedné ze svých písní použil výraz kreatura moci. Asi těžko bych hledal lepší označení pro "týpky", kteří se usadili v Ottawě, a vedeni vlastní důležitostí a nezměrnou touhou po moci a slávě nechávají sami sebe titulovat přídavkem dvojctihodný a názorně předvádějí, jak vypadá demokracie v praxi. A jak lhostejné jsou jim jednotlivé hlasy voličů.

Ruku v ruce s těmito kreaturami moci pak jdou hromadné sdělovací prostředky, které se neodváží publikovat to, co není v souladu s oficiální politikou vládnoucích kruhů. Tohle vše jsou známé věci. Nečekal jsem, že by můj dopis něco mohl změnit, ale očekával jsem alespoň formální slušnou odpověď, něco ve smyslu "děkujeme, bereme váš názor v potaz". Očekával jsem, že noviny uveřejní otevřený dopis, který se svým obsahem zasazuje za práva každého občana Kanady. Nestalo se tak. Bohužel pro tuto zemi.