Kanada bude mít proti-teroristický zákon stejného ražení jako USA

Proslýchá se, že zákon umožní až třídenní vazbu bez vznesení obvinění. Zavádí se šmírování občanů, které nemá obdoby v kanadské historii - ani v té válečné. Policie, RCMP, CSIS a další vládní agentury budou mít možnost odposlouchávat jakékoliv telefony, mobily, faxy, sledovat kam Kanaďané chodí na Internet a co tam dělají, číst jejich emaily. Odposlech může trvat až rok (nyní max. šedesát dnů). Zvlášť pozorně budou prý šmírovány kontakty se zahraničím - pošta, emaily, telefony. Teď abych si tedy dával pozor, když volám své sedmdesátileté matce, abych náhodou neřekl něco, co nechci slyšet. Policie dostane mnohem vyšší pravomoc při vykonávání domovních i osobních prohlídek a zabavování věcí. Podepisovat příslušná povolení bude státní žalobce. Kdo bude dohlížet na státního žalobce, nebylo řečeno.

Zajímavá je klauzule o ztrátě práva nevypovídat. Podle dosavadních zákonů obviněný nemusel u výslechu vypovídat. Všichni to známe z amerických filmů. První věta, kterou sděloval policista při zatýkání padoucha, byla: "You have the right remain silent - Máte právo mlčet". Tak to už platit nebude. Jsem zvědav, zda se budou předabovávat filmy, kde se zmíněný výrok vyskytuje. Rovněž není jasné, jak bude policie nutit vyšetřovaného, aby vypovídal. Snad přijde na řadu právo útrpné.

Stalin, Husák i Brežněv by měli radost, jak jejich policejní systém nachází široké uplatnění v prohnilých kapitalistických společnostech. A Haškův Bretschneider by se byl styděl za svůj amatérismus - žít v dnešní Kanadě nebo Americe.

Zákon prý byl učesán odborníky na ústavu v obavě, že porušuje základní lidská práva. Přesto bylo možno v nevýrazných oznámeních politiků vysledovat obavu (=špatné svědomí), že by mohlo dojít k zpochybnění zákona Nejvyšším soudem.

Navzdory silně omezenému právu na svobodu slova v USA, je stále vidět rozdíl v přístupu amerických a kanadských politiků. Když byl v americkém Senátu poprvé předložen zákon ATA a další zákony omezující lidská práva, měli jsme k dispozici přesný text návrhu několik dnů před jeho prvním uvedením. V Kanadě ne. Zde se zákon vaří tajně, pod pokličkou. Ministryně spravedlnosti Anne McLellan odmítla včera hovořit o detailech, pouze sdělila, že jediní, kteří se mohou zákona bát, jsou teroristé.

"Kanaďané jsou ochotni vzdát se svého soukromí, jestliže to zastaví terorismus", moudře pronesl Joe Clark, vůdce konzervativců. Osobně nevím, kde na to pan Clark přišel. Návrh zákona doslova spadl z nebe, žádné veřejné diskuze o jeho potřebě jsem nezaznamenal. Za sebe mohu říct, že se mne nikdo neptal. Stockwell Day, vůdce Alliance, požaduje pro teroristy doživotní vězení.

Cílem vlády je mít zákon pod pokličkou do Vánoc. To znamená, že musí projít parlamentem i senátem do 14. prosince.

Reakce prvního ministra Chretiena na události v USA byla až dosud poněkud vlažná, i jeho rétorika postrádala nenávistný, militantní a válečný nacionalismus, jak jej denně produkuje prezident Bush. Chretien se omezil na to, co říct musel, ale nebylo to příliš přesvědčivé. Nebyl jsem si tak docela jist, zda je to tím, že Chretien ví něco, co nevíme my (např. že Kanada je mimo nebezpečí, protože by si teroristé nadělali do vlastního hnízda), anebo tím, že ne zcela podporuje Bushovu válečnou mašinérii, anebo jen nedostatkem kompetence a rozhodnosti. Ukázalo se, že šlo o to poslední.

Doufal jsem, že Kanada tentokrát zůstane nad věcí. Dokonce jsem na to téma chystal článek do Zvědavce. I titulek už jsem nosil v hlavě. Mělo se to jmenovat "Díky, Kanado!". Naštěstí jsem ten článek nestačil napsat.

Naučil jsem se poslední dobou dívat se na ten proces utloukání lidských práv v jednotlivých západních zemích s nadhledem. Jako když vědec sleduje pod mikroskopem zajímavou (a tak předpověditelnou!) reakci. Bylo by to téměř úsměvné, kdyby to nebylo tragické.

Západní občané (všichni - dokonce i ti v Čechách, navzdory svým zkušenostem) naivně a hloupě doufají v něco, co nikdy nemůže fungovat. Na stříbrném tácu nesou svým vládám to nejcennější, co dělalo tuto společnost lidskou: svou svobodu a právo na soukromí. A je neuvěřitelné, jak jsou si všechny západní vlády podobné, jak nedokážou odolat pokušení vytřískat z tragedie v New Yorku kapitál pro posílení své moci. Jak se slétají jako supi, aby mrtvolu občanských svobod ohlodali až na kost. Konečně mají příležitost, na kterou tak dlouho a tajně čekali.

Občané západních zemí zaplatí za svou omezenost a slepotu vysokou cenu. Zaslouží si to. Budou mít smrádeček a teploučko. Jen to bezpečí, v které tak doufají, to mít nebudou.