Zatněme sekeru hlouběji

Vláda sociální demokracie (která je, mimochodem, poslední dobou celkem populární) prý nadhodnotila některé příjmy a naopak podhodnotila svá vydání.

Už při schvalování předchozího rozpočtu varovali mnozí finanční analytici nejen před tím, že odhady příjmů státu stojí na tenkém ledě a vydání zase nepočítají s možností zhoršení ekonomické situace, ale i před dalšími faktory. Nyní se tedy ukazuje, že se nemýlili.

Zbývá otázka: věděla to vláda už před měsícem, když se schvaloval první schůdek? Domnívám se, že to vědět musela. Vláda například očekávala 20 miliard z prodeje licencí na mobilní telefony třetí generace, ale už před měsícem musela mít signály, že prodej nepůjde tak hladce. Taková záležitost se neřeší ze dne na den. Rovněž ztráty konsolidační banky (o kterých se už vědělo) nějakým způsobem "spadly pod stůl", takže nebyly do rozpočtu zahrnuty. Vláda prý rovněž netušila, že v zemi dochází k prudkému růstu cen, což se zpětně projevuje v nárůstu nákladů na důchodové zabezpečení.

Jakkoliv se zdá současná ekonomická situace státu vládou hluboce podceněna, skutečnost bude pravděpodobně ještě mnohem horší. V položce očekávaných příjmů totiž stále ještě figuruje 20,4 miliardy slíbených mafiánskou firmou Falkon, které byly odprodány ruské dluhopisy, rovněž tam figuruje 20 miliard z privatizace. Rozpočet i nadále počítá se silným růstem ekonomiky země, přestože očekávaných 3-4 procenta růstu už bylo dávno sníženo.

Co by udělal dobrý hospodář, kdyby se dozvěděl, že jeho vydání jsou dlouhodobě o 15-20 procent vyšší, než jeho příjmy? Odpovíte-li "omezil svá vydání", máte sice pravdu, ale Klaus-Zemanovi lupiči sedící ve správě státu soudí jinak. Nejprve se pokusíme zvýšit příjmy formou vyšších daní. Škrtat se nebude, a když, tak jen kosmeticky. Např. nesmyslný a utopistický plán ministra Grégra zvaný Velký třesk, spočívající v myšlence napumpovat (formou neprůhledných dotací) do ekonomiky státu minimálně 160 miliard korun, zůstává, pokud vím, v platnosti, dluh nedluh. Pochopitelně. Až odsud z Kanady je patrné, kde peníze skončí: v kapsách politiků, kteří o tom rozhodují, a jejich kamarádíčků. Vše podle zásady kdo netuneluje, okrádá rodinu.

Přemýšlím, není-li Zeman nějak pokrevně nebo názorově spřízněn s bývalým kanadským prvním ministrem, dnes již zesnulým Pierre Trudeauem. Přístup obou čelních politiků je si tak podobný, že je to až zarážející. Jediným rozdílem je snad to, že Trudeaue měl rád ženy, kdežto Zeman je spíše na becherovku. Co do žonglování s penězi, které jim nepatří, jsou ti dva jako jednovaječná dvojčata.

Připomeňme, že to byl právě Pierre Trudeau, který před více než třiceti lety založil v Kanadě tradici mega-zadluženosti země, ze které se tato už nikdy nevzpamatovala. Když v roce 1968 nastoupil do úřadu prvního ministra, schůdek státního rozpočtu neexistoval, dluh byl směšných 11,3 miliardy dolaru. O šest let později byl schůdek rozpočtu 25 miliard a celkový státní dluh dosáhl 128 miliard. On to byl, kdo se řídil heslem madame Pompadour po nás potopa a kdo rovněž formuloval nikdy nenapsaný, ale o to více platný zákon liberálů tax and spend, neboli zdaň a utrať. (Od doby, co kanadští liberálové ukradli volební program pravici, je to trošku mírnější, ale pořád to vykukuje z každého druhého rozhodnutí současné kanadské vlády.)

Podle mírné reakce, kterou oznámení o zvýšení schůdku rozpočtu vyvolalo, soudím, že řada lidí doma si neuvědomuje, jak tragicky nebezpečné je počínání současné vlády. Pořád ještě vnímáme státní dluh jako něco nehmotného, něco, co se nás, občanů, až příliš netýká. Je to hluboký omyl. Ty chybějící peníze pocítí každý občan státu ve své peněžence.