V České republice uskutečňují sny levicových demokratů

Stát totiž ty peníze nemá. Už teď funguje státní pokladna na dluh. Ten se každým rokem zvětšuje - tvrdí se, že nejvíce stát vydává na sociální dávky a platby důchodcům.

Jaká je finanční situace státu před velkým třeskem

Stát přijme letos na daních 636 miliard (třetinu toho, co se v ekonomice vydělá). Výdaje státu jsou plánovány na 685 miliard. Roční schůdek ve státním rozpočtu bude tedy přibližně 49 miliard. Celkový státní dluh už dosáhl výšky 190 miliard - 28 procent rozpočtu a 9,4 procenta HDP. (Mimochodem, EU považuje za únosnou hranici zadluženosti do tří procent HDP.)

Kumulovaný dluh České republiky, včetně zadlužení jednotlivých obcí a mimorozpočtových fondů se vyšplhal na úžasných 413,5 miliardy korun.

Ekonomika státu roste, nač tedy dotace?

To je otázka pro ministra Grégra. Podle odborníků je ekonomika země na vzestupu a překročila už svou výkonností země EU. Jen za první tři měsíce roku vzrostla o 3,8 procenta. Proti předchozímu roku mají lidé na mzdách více o 9,3 procenta - a je to znát. Více se nakupuje, což zpětně vyvolává větší výrobu. Očekává se, že druhé čtvrtletí bude ještě lepší. Přesto vláda odsouhlasila ekonomice obrovskou finanční injekci.

Odkud tedy chce ministr Grégr čerpat své miliardy?

Očekává se, že by část peněz měla přijít z Fondu národního majetku, jinými slovy z výtěžku prodeje státních podniků do soukromých rukou.

Další část má přijít ze soukromého sektoru. Mnohé banky prý souhlasí s financováním velkého třesku a jsou ochotny přispět. To už vůbec nechápu. Domníval jsem se, že

• banky spravují peníze svých klientů (nikoliv své) a není jisté co jim dává právo investovat je do realizace snů levicových socialistů
• tok peněz by měl být spíše obrácený. Tedy ze státního programu velkého třesku na podporu soukromého sektoru, tedy i bank. Rozhodne-li se banka dotovat nějaký projekt, pak by o tom mělo rozhodnout její představenstvo a nikoliv stát
• přelévání peněz ze soukromého do státního a zpátky do soukromého sektoru páchne levotou. Už teď je jisté, že vše bude maximálně neprůhledné a nejasné, v procesu přelévání miliard zřejmě několik desítek uvázne kdesi na cestě.

Třetím zdrojem bude už nyní zadlužená státní pokladna. Ta, aby mohla velkému třesku přispět, si bude muset znovu půjčit formou dalších státních dluhopisů. Na úkor příštích daňových poplatníků (kterých je stále méně) se tak zadlužuje budoucnost země.

Může stát ekonomice vůbec nějak pomoci?

Domnívám se, že ano. Ovšem ne formou dotací a příspěvků. Pomáhat finančními injekcemi - to je jeden z největších omylů dnešních levicových politiků a je s podivem, že tento hrůzostrašný nesmysl se rodí v hlavách mocných na obou stranách Atlantiku. Nápad se vrací znovu a znovu, přestože v minulosti nesčetněkrát selhal.

Myslela-li by to vláda doopravdy vážně s ekonomikou a chtěla-li by ji pomoci, pak jediná cesta je snížení daní. To automaticky vyvolá aktivitu firem, které budou moci více investovat do svého rozšíření a vůbec budou mít k dispozici více zdrojů. Zpětně se to projeví na oživení hospodářství. V konečném součtu pak ani stát nepřijde zkrátka. Větší hospodářská aktivita totiž bude znamenat i vyšší odvody do státní pokladny.

Porovnání s Kanadou

Je až neuvěřitelné, jak si levicově orientovaní sociální demokraté v obou zemích shodují. Spirálu kanadského státního dluhu odstartoval v sedmdesátých letech tehdejší první ministr a silně levicový politik Pierre Trudeau, který ve snaze zajistit hlasy voličů pro svou stranu, financoval ze státních peněz desítky ekonomicky pochybných programů. Do té doby byla Kanada ekonomicky silná a prosperující země. Dnes se svou zadlužeností blíží zemím třetího světa. Úrok na dluh, který musí stát platit, je obrovský. Doporučuji přečíst články Trudeaovo skutečné dědictví je dluh 576 miliard dolarů a Bože, chraň nás před vládou populistů.

Vláda, která se rozhodla takto zbůhdarma a zbytečně utrácet peníze, které nemá, je vládou lumpů, nebo ekonomicky nezodpovědných naivistů. Nejspíše obojí dohromady. Strašné na tom je to, že není moci, která by ji v tom zabránila. Už jsem to v jednom článku tady psal, ale zopakuji to znovu: Ještě nikdo nikdy se nepropůjčoval k bohatství.