Česká republika 2001 očima Čechokanaďana

Cesty autem

jsou pro nás, kteří jsme zvyklí na široké a rovné jednosměrné dálnice, poněkud stresující. Přibližně třetina vozů, které se spolu s tím vaším spolupodílejí na silničním provozu, je nová, často jde o vozy výkonné a rychlé. Řidiči těchto silných vozů nesnesou před sebou vůz slabší, nedej bože, aby je někdo v něčem "horším" předjel. To ani technicky není téměř možné. Tito řidiči totiž sami předjíždějí všechno, často v nepřehledných místech anebo v okamžiku, kdy se v protisměru blíží jiné vozidlo. Pokud předjetí není možné, alespoň se na vás nalepí, a ačkoliv blikání ani troubení jsem nezažil, přesto cítíte ten jejich neklid, tu nervozitu vyrazit před vás hned v prvním vhodném okamžiku.

Druhou skupinu vozidel na silnicích tvoří dvacet let staré škodovky s vyšeptalým motorem a často kouřícím výfukem šinoucí se bohorovně a skutečně pomalu krajinou. Občas potkáte ještě i trabant. Chápu, že majitelé těchto vraků nemohou za to, že nejsou bohatí, že by si jistě také rádi koupili pořádný vůz, kdyby mohli, ale přece jenom tyto vozy zdržují dopravu a nutí vás k riskantímu předjíždění. Pokud nesedíte v BMW nebo v něčem podobném, tak téměř každé předjíždění je riskantní. Vozidla v protisměru jsou častá.

K pocitu bezpečí nepřidají ani velké kamióny, které svými rozměry a svou leností představují skutečné překážky plynulého provozu.

Silnice samy nebývají rovné, ale klikaté a úzké. Ačkoliv na mnoha místech už existují dálnice, převážná většina komunikační sítě byla projektována v době, kdy hustota dopravy byla mnohonásobně menší a kdy se žilo pomaleji.

Suma sumárum, kombinace všech výše uvedených faktorů představuje smrtelně nebezpečnou past a je s podivem, že nehod relativně není tolik, kolik bych čekal. Vlastně jsem žádnou na svých cestách ani neviděl.

Města

definitivně ztratila svou šedou tvář. Starší domy mívají novou svěží omítku, opravují se architektonické

Města ztratila svou šedou tvář

Nové domy, obchodní centra působí čistě, vkusně a mají punc evropského smyslu pro estetiku a hravost.

Grafiti najdete opravdu všude

Vadí mi grafiti - novodobý mor rozlézající se doslova všude. Najdete je na fasádách domů, na dveřích, ve výtazích, na mostech, na telefonních budkách, na kašnách, železničních vagónech a nezastaví se ani před čerstvou omítkou krásně opraveného historického domu. Přimlouval bych se za podstatně přísnější postih vandalů a rádobyumělců, kteří svým primitivním a ubohým projevem hyzdí vše, na co přijdou.

Restaurace

Přibylo množství malých, útulných podniků, časté jsou stoly a židle vynesené na chodník. Je příjemné sedět na ulici a pozorovat ruch kolem. V těchto nových podnicích bývá i slušnější obsluhující personál. V jedné pizzerii v malém městečku (15 tisíc obyvatel) jsem napočítal 35 druhů pizze - pro zajímavost, nejznámější americko-kanadská pizza restaurace Pizza Hut nabízí všeho všudy asi osm druhů.

Stolky a židle venku

Rovněž sortiment různých druhů káv je bohatší. Zdá se, že národ zvolna přechází na kultivovanější podoby kávy, tradiční turek je vytlačován na úkor italského espresa nebo capuccina. Capuccino ovšem neumí nikdo v Čechách správně připravit. Dělají ho z prášku.

Restaurační podniky, které existovaly za dob totality většinou zanikly. Těch několik, co přežilo, si obdivuhodně uchovalo ducha své doby. Včetně neochotného a nerudného personálu. Snad by stálo za úvahu tyto podniky (včetně personálu) časem přenést do nějakého skanzenu totality.

Objednával jsem si v jednom podniku selskou omeletu. Požádal jsem současně o sůl a kečup. Obojí mi bylo doneseno, kečup se pak objevil na účtu. Mistička obsahující asi tři lžičky přišla, bratru, na 10 Kč. Vůbec se platí každá hloupost. Smetanu do kávy nutno objednat předem a stojí asi 3 Kč.

Spropitné

dává se stále v hodnotě mincí do pěti korun. Většinou se zarovnává do celé bankovky. V žádném případě se neočekává 10-15 procent z ceny, jak je zvykem zde v Kanadě a Americe. Ne, že by personál větší spropitné nepřijal, ale budou vás považovat za burany, v lepším případě za podivíny nebo cizince. Tvrdím, že personál by se neměl kazit, není-li na to zvyklý. Americko-kanadský zvyk automaticky připlácet 10-15 procent z ceny je podle mně neopodstatněný i tady.

Záchody

Souvisí nedílně nejen s restauračními podniky, ale celkově s tzv. kulturou národa a Češi tradičně v této oblasti zaostávali. Mohu s radostí konstatovat, že jsem za celou dobu svého pobytu nenašel ani jeden ucpaný, špinavý nebo nechutně vyhlížející záchod. Tři z pěti záchodů jsou už dnes vybaveny fotobuňkou, umývadla mívají mýdlo i papírové ubrousky, popř. vysoušeč.

Reklama

Řeč bude o bilboardech. Tentokrát jsem žádnou hezkou reklamu neviděl, proto musím čerpat ze svých předchozích návštěv. Líbí se mi vtipná reklama, kdy je např. vtip postaven na dvojsmyslu. Takové reklamy v Severní Americe už nenajdete. Před rokem jsem např. zaznamenal reklamu na dlaždičky do koupelny a jejich

Občas deštivo, ale komu to vadilo?

Úřady

Existují rozdíly. Na mnoha místech stále narážíte na byrokracii a zbytečnou buzeraci - to platí hlavně ve státních službách. Přesto mám pocit, že celkově jsou dnes úředníci slušnější, než bývalo zvykem dříve. Hodně záleží na tom, jak vy sami se k nim chováte. Vystupujete-li poníženě, vystupují oni automaticky povýšeněji. Je nutno znát svá práva a trvat na nich.

V polostátních úřadech a institucích (banky, Telecom apod.) bývají úředníci slušnější. Většinou se snaží pomoci, pokud mohou.

V porovnání s kanadskými úřady není dnes už velký rozdíl.

Lidé

Řekl bych vlídní, vstřícní, přátelští a pohostinní. Možná jsem měl jen štěstí, nevím. Zaznamenal jsem podstatně méně těch, kteří jen nadávají nebo si stěžují. Domnívám se, že na rozdíl od obecně panujícího

Krytý bazén řešený jako místo nejen ke koupání, ale i k posezení s přáteli

Příklad: Před rokem, při své poslední návštěvě, jsem sháněl Orwellův román 1984. Nebyl v obchodech, ani v antikvariátech, nebyl nikde. Nakonec jsem poprosil mně zcela neznámou majitelku jednoho antikvariátu v Ostravě, zda by mi knížku neposlala, až se objeví. Zanechal jsem ji 400 Kč a vizitku s adresou. Žádné potvrzení jsem nevyžadoval, říkal jsem si, že za pokus to stojí. Nechá-li si ty peníze - nu, však nezchudnu. Uběhlo třináct měsíců a já už jsem se smířil s tím, že neuvidím ani knížku, ani peníze.

A pak najednou - překvapení. Těsně před svým odjezdem do Čech mi pošta doručila doporučenou zásilku, ve které byl zmíněný román i s krátkou omluvou, že balíček posílá teprve teď, protože celý rok knížku neměli. Přiloženo bylo vyúčtování. Majitelka antikvariátu musela ještě připlatit 23 Kč ze svého, aby pokryla poštovné.

Vzduch

Malé odbočení do Kanady. Mnoho lidí doma, kteří nikdy v Kanadě nebyli (a najmě v Torontě), si představuji

Zvonky - v chaosu může být i krása

Kvalita vzduchu v Čechách se podstatně zlepšila úměrně s tím, jak se v Kanadě zhoršila. Asi před třemi lety se u mne objevily dýchací potíže. Diagnóza: astma. Zajímavé bylo, že astma mívám jen jsem-li v oblasti Toronta. Při změně prostředí mizí i astmatické příznaky. Doktor mě ujistil, že případů jako je můj, má evidováno stovky.

Při své návštěvě v Čechách jsem trávil většinu svého času v Ostravě. Místo známé svým těžkým průmyslem a mizernou kvalitou ovzduší. Bejvávalo. Vzduch v Ostravě sice není průzračně čistý, ale je určitě čistší, než v Torontě. Mé astma v Čechách zcela vymizelo a objevilo se opět zase až po příletu do Toronta.

Není to ironie - jezdit z Kanady nadýchat se čistého vzduchu do Ostravy?

Závěrem

Jezdívám do České republiky přibližně dvakrát do roka. Tentokrát uběhlo od mé poslední návštěvy skoro třináct měsíců. Za tu dobu se tady zase velmi mnoho změnilo - a musím uznat, že k lepšímu. Odstup mezi jednotlivými návštěvami mi umožňuje registrovat změny - na rozdíl od těch, kteří zde žijí a denně vydělávají na chléb svůj vezdejší. Samozřejmě, ne vše funguje, ale přesto se země i lidi zvolna mění.