EU bude pro Evropu fatální

Nemyslím si, že tehdejší snahy evropských politiků zasahovaly tak dalece do suverenity jednotlivých států, jak se tomu stalo v posledních letech. Jak Schumanova deklarace, tak i další smlouvy v následujících letech, byly koncipovány poměrně rozumně a celkem volně. Teprve v posledním desetiletí nabralo slučování států kurz, který, podle mého názoru, jde příliš daleko a ve svých důsledcích směřuje k nové totalitě.

Domnívám se, že katalyzátorem pro urychlené hospodářské spojování Evropy byla před několika lety uzavřena smlouva NAFTA (North American Free Trade Agreement) mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou. NAFTA na Severoamerickém kontinentě umožňuje zjednodušený pohyb zboží a pracovníků. Ekonomický komplex, který takto vznikl, představuje monstrum, kterému by jednotlivé státy Evropy jen ztěží mohly konkurovat. Alespoň si to mysleli. Zřejmě to byl právě strach z ekonomické nedostatečností (osobně se domnívám, že tam bylo ještě něco), který hnal politiky evropských států zasednout ke společnému stolu a sepsat dokument, který dal vzniku Evropské unii.

Od první chvilky, kdy se začínalo hovořit o plánu na sjednocení evropských států do jakéhosi super-státu, mi tento nápad připadal nesolidní, lživý, falešný. Ekonomické důvody zněly rozumně, přesto jsem se nemohu zbavit pocitu, že lidem nebyla sdělována celá pravda a že existují ještě další důvody sociálních inženýrů, pracujících na novém super-státu.

Velmoc, zvaná Sovětský svaz, se rozpadla. Byla to silná země - zvnějška. Uvnitř, obyčejní občané samotni, šťastní nebyli. Existuje známý výrok (nevím, kdo je autorem), že čím větší velikost státu, tím menší je svoboda občana. Zdá se, že to potvrzuje i mou zkušenost. Ze zemí, které jsem navštívil, se mi nejvíce líbilo v těch malých. Připadalo mi, že lidé tam jsou svobodnější a šťastnější. Život tam byl barevnější. Friedrich Nietzsche říká: "Každý národ mluví svým jazykem dobra i zla: tomu nerozumí soused. Svůj vlastní jazyk si vynalezl každý národ v mravech i právech. Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoliv mluví, lže - a cokoliv má, ukradl.Přespříliš mnoho rodí se lidí: pro přebytečné byl vynalezen stát!" A kousek dále v textu to potvrzuje: "Tam, kde přestává stát, tam se teprve počíná člověk, jenž není přebytečný." Nietzsche ovšem hovoří o státu obecně, aniž se zmiňuje o jeho velikosti. V podstatě staví národ nad stát. Co by asi napsal, kdyby věděl o existenci Evropské unie?

Slovo národ vůbec přestává být politicky korektní. Politik, hovořící o národu, by se zřejmě vystavoval obvinění z některých moderních zločinů, jakými jsou nacionalismus a xenofobie. Dnes se tedy hovoří o státech - a ještě lépe o super-státech.

Je Friedrich Nietzsche zastaralý? Podle nových proudů ano, stejně jako nám už zastarali Darwin a Freud. Protože ale tyto (staro-)nové proudy znám (stejně, jako znám pravou podstatu a původ dnešních sociálních inženýrů a hlasatelů nových pořádků), nechává mě to nepřesvědčeným. Jinými slovy, nezavrhuji Nietzscheho názor. Naopak, domnívám se, že dnes mají jeho slova větší váhu, než dříve.

Můžeme si klást další otázky. Je deset trpaslíků silnějších, než každý jeden z nich? Možná ano, za předpokladu, že budou táhnout jedním směrem. To ale bude znamenat, že se musí zbavit samostatného myšlení. Směr jim bude (už je) nařizován z Bruselu. Už tato ztráta (ztráta samostatného myšlení) mi připadá natolik významná, že jakékoliv výhody s tím spojené se mi zdají nedostatečné. Nic není cennější, než právo na vlastní názor, dříve se také říkalo právo na vlastní sebeurčení. Všimněme si, že o sebeurčení se dnes už příliš nehovoří.

Nebudou-li trpaslíci táhnout jedním směrem, pak je pravděpodobné, že se jejich sila vyčerpá na vzájemných půtkách. První nezávislý trpaslík je pak porazí.

Jednotlivé země se zříkají svých měn. Nejde jen o zánik marky, franku a dalších názvů, jde o zánik historické tradice. Měna se vyvíjela spolu se zemí, patřila k ní, tvořila její historii, byla vážená nebo nevážená podle toho, jak lidé v té které zemi byli schopni pracovat. Pracovali-li tvrdě, byla i jejich měna tvrdá a naopak. V Unii se všechno rozmělní. Všichni budou mít stejnou měnu, lhostejno, zda pracovat umějí nebo ne. Silnější národy budou sponzorovat slabší. Jak dlouho je to bude bavit? Kde už jsme slyšeli tu rovnostářskou myšlenku, kdepak jsme ji jen slyšeli?

Každý obchodník potvrdí, že nejcennější co má, není zboží samo, ale obchodní známka a tradice. Ta se těžko získává, vyžaduje čas a tvrdou práci. S měnou je to jako s obchodní známkou. Zrušit tisíc let staré názvy měn a nahradit je něčím novým, může udělat jen naivní hlupák.

Podobá se to českým pivovarům, které bychom sdružily do jediného. Součástí dohody by bylo i to, že se všechna piva budou slévat dohromady a exportovat pod společným názvem "české pivo". Pravda, určité výhody by to mělo, např. by mohli dodat najednou obrovské množství piva, ušetřilo by se za dopravu, rozdílné balení, apod. ale to, co by vzniklo, by asi příliš kvalitní mok nebyl. Dokonce si troufám hádat, že na světových trzích by propadl. Proč tedy věříme, že společná měna bude lepší, než měna jednotlivých zemí?

Už tak přebujelá byrokracie jednotlivých států se nesníží. Dostane pouze nad sebe další stupínek, byrokracii ještě mohutnější, necitlivou a krajně neschopnou. Pro státní a nad-státní úřednický aparát nastávají zlaté časy. Už teď platí, že být "diplomatem" v Bruselu, pracovat v jakési sub-komisi sub-komise pro sledování vlivu slunéček sedmitečných na cenu betonu na světových burzách je zlatý důl. Žádná odpovědnost, jen klotové rukávy a tučné diety.

Stalo se už bezmála pravidlem, že ve svých článcích, ať píši o Americe nebo Evropě, cituji Orwella. Genius Orwell dokonale předpověděl mechanismus totalitních systémů a jejich způsobů moci. Dnes na všech světových kontinentech vyskakují ohníčky totalitních systémů. V roce 1932 Orwell předpověděl (v románu 1984) existenci tří superstátů: Oceánie tvořená oběma Amerikami a Britským impériem, Eurasie tvořená Ruskem a Evropou a Eastasie zahrnující oblast Číny a zemí na jih od ní, japonské ostrovy a Tibet. Srovnejte si to se skutečností.

Volné společenství samostatných států Evropy by mohlo být perspektivní, ovšem EU tak, jak bylo vymyšleno, se společnou měnou a společnou vládou, je nešťastný pokus hloupých a naivních politiků, sociálních inženýrů a špatných ekonomů. Co horšího, pokus, který je nevratný. Nebude možno po několika letech říct, nepovedlo se, obnovit zpátky původní měny a původní zákony.

Kostky byly vrženy, děj se nedá zastavit ani zvrátit. V časech, které přijdou, bude Evropa méně barevná, méně radostná, a její občané se nebudou mít lépe. Budou se mít průměrně -každý z nich stejně, lhostejno v které zemi dříve žili. Jen těch práv budou mít podstatně méně.

Opravdu nechápu, proč se Češi do té Unie tak hrnou.