Předvolební horečka v Kanadě

I tady, v Kanadě nám to už začalo. Předvolební boj. Současný první ministr Jean Chretien neodolal mámivé hudbě veřejných průzkumů, které týden po týdnu označovaly Liberal Party Of Canada jako jasné favority s neochvějnou popularitou kolem padesáti procent. Daleko, daleko za nimi se pohybovali členové nové strany Alliance of Canada s dvaceti procenty oblíbenosti a o dalších deset procent méně se drželi outsideři (stále se nevzpamatovavši po zkáze, kterou před osmi lety způsobil bývalý vůdce PC Brian Mulroney) pravicová Progressive Conservative Party pod současným vedením unaveného a vyšeptalého Joe Clarka (má mimochodem docela hezkou dceru), silně levicová, odboráři podporována New Democratic Party (dále jen NDP) v čele s mámou všech chudých, paní Alex McDonough a Bloc Québécois - strana francouzských separatistů vedena Gillesem Duceppe. Popularita všech těchto tří stran se pohybovala kolem osmi až deseti procent.

Vůdce liberálů Jean Chretien 66 let

V čele Alliance stojí padesátiletý Stockwell Day

Alliance vznikla teprve před necelým půlrokem na troskách bývalé Reform Party Prestona Manninga. Psal jsem o tom ve Zvědavci v článku Strany přicházejí a odcházejí, ale je to nakonec osobnost vůdce, která vyhrává. Původně strana západních farmářů a lovců, podle evropského standardu mírně napravo, ovšem podle kanadského (rozuměj socialistického) standardu strana pravicová, až krajně pravicová. Tak je alespoň označována celokanadským tiskem výrazně levicového zabarvení, jehož zde máme opravdu přemnoho, jmenuji např. Globe and Mail nebo Toronto Star. V čele Alliance stojí sympatický padesátník Stockwell Day, který nahradil zakladatele strany Prestona Manninga. Ukazuje se, že zvolení tohoto člověka do čela Alliance bylo zřejmě šťastným rozhodnutím, jakkoliv pro samotného Manninga to musela být hořká pilulka. Stockwell Day je distingovaný (proti Chretienovi) mladý muž kultivovaného projevu, dokáže dobře mluvit a působí příjemně i na televizních obrazovkách. Proti mečivému Manningovi má navíc tu výhodu, že je neopotřebovaný a nezkompromitovaný. Nelze mu připomenout nesplněné sliby, protože zatím neměl možnost žádné neuskutečnit - z politického hlediska je neznámý.

Na pravé straně politického spektra máme tedy v Kanadě dvě strany: Progressive Conservative (dále jen PC ) a Alliance of Canada. Původně zde byla strana jediná - PC.

Canadian Alliance (resp. její předchůdkyně Reform Party) vznikla v Albertě teprve v roce 1987 jako důsledek nespokojenosti pravicově smýšlejících občanů s dosavadní činností PC. Situace obratně využil Preston Manning k založení kontra-strany. Podobný program, podobné názory, dvě naprosto nesmiřitelné strany. Výsledkem je rozštěpenost voličské základny a z toho vyplývající nedostatečná podpora voličů, která v konečném důsledku vedla a vede k velkému náskoku liberálů.

Situace ne nepodobná té, která vznikla v Čechách po Rumlově sarajevském atentátu na Klausovu ODS. I tam nyní existují dvě nesmiřitelné pravicové strany.

Voličská základna napravo od politického spektra v obou zemích tak doplácí na politikaření, řevnivost a megaloidní touhy krátkozrakých vůdců, výsledkem čehož je volební vítězství strany středu, a to navzdory tomu, že v součtu hlasů by obě pravicové strany byly vážným konkurentem. Právě konstatované platí pro Kanadu stejně jako pro Českou republiku.

Chretien (zlé jazyky o něm tvrdí, že jeho slovník čítá všeho všudy 300 slov - myslím, že nejsou daleko od pravdy) vsadil na agresivitu a demagogii; ve svých uřvaných projevech se snaží přesvědčit veřejnost, že Alliance je strana jakýchsi temných sil, které mají blíže neurčený tajný plán a v případě zvolení by Kanadu prodali nebo pohřbili. "Nikdy, nikdy, nikdy si nenecháme zničit naši Kanadu", hřímal onehdy Chretien z tribuny. To, že to byli právě liberálové, kteří tuto dříve prosperující zemi přivedli k zoufalé zadluženosti a následnému úpadku, skromně opomněl. Chcete-li si počíst, co říkají o Chretienovi jeho oponenti, klikněte třeba na http://www.canadian.oddballs.com/main.htm

Vhodnou záminkou k přímému útoku se Chretienovi stal výrok vůdce Alliance Stockwella Daye, že v případě zvolení by nebyl proti částečné privatizaci zdravotní péče. Podle průzkumu veřejného mínění je zdravotní péče pro Kanaďany prvořadou záležitostí a není tedy divu, že se stává prubířským kamenem ve volebním boji. Kanaďané jsou přesvědčeni (pod neustálou propagandou sdělovacích prostředků), že kvalita lékařské péče se velmi zhoršuje. Něco na tom je, i když si myslím, že se to přece jen přehání. Na důležitá vyšetření a operace zachraňující život se ale opravdu čeká měsíce, ba roky, pro mnoho zákroků musí lidé cestovat do Spojených států, protože v «chudé» Kanadě se vůbec neprovádějí, v některých nemocnicích chybí nejmodernější vybavení. Je to samozřejmě jeden z mnoha pozůstatků vlády Pierra Trudeaua, který pod krásným heslem, že stejná zdravotní péče musí být dostupná všem bez ohledu na majetek, se pokusil o typickou socializaci zdravotnictví. Byli to právě liberálové, kteří podporovali státem kontrolované zdravotnictví a znemožnili soukromým klinikám, aby odlehčili přeplněným a nefunkčním státním nemocnicím. K tomu přibyla masivní, státem fundována byrokracie, nepružnost, v neposlední řadě i nedostatek finančních prostředků a výsledkem je zdravotnický systém, který jen málokoho nechává klidným.

"Now the cat is out of the bag," (nyní je kočka venku z pytle), volal Chretien z tribuny poté, co zmíněný Dayův výrok vešel v obecnou známost, jako kdyby se Day přiznal k hrůznému činu. Chretien se snaží svým posluchačům vnutit představu, že plán Alliance by kanadské zdravotnictví zcela ochromil. Existoval by prý dvojí standard: jeden pro chudé a druhý pro bohaté. Ze strany Chretiena jde o čistou lež a překrucování skutečnosti. Alliance nehlásá opuštění principu stejné zdravotní péče pro všechny, prosazuje pouze její decentralizaci (menší závislost na byrokratech v Ottawě), což by umožnilo jednotlivým provinciím zvolit si vlastní cestu v údržbě a budování zdravotní péče s eventuálním připojením soukromého sektoru - podobně, jak je to dnes v Británii. Soukromý sektor by pouze vypomáhal tam, kde státní zdravotnictví nestačí, přičemž přístup k němu by měli všichni občané bez rozdílu majetku. Náklady by byly tak jako tak hrazeny státem.

Historická zkušenost ukazuje, že výzkumy veřejného mínění jsou jedna věc a skutečné volby druhá. O tom se v době nepříliš vzdálené přesvědčil i ontarijský premiér David Peterson (rovněž liberál), který také podlehl pozitivním výsledkům preferencí své strany a vyhlásil předčasné volby v domnění, že vítězství u voličů má jisté. Dopadlo to pro něj přímo katastrofálně. Ve volbách byl na hlavu poražen a vedení se ujal Bob Rae a strana NDP, kterým nikdo ve výzkumech nedával příliš šancí.

Chretien vyhlásil předčasné volby po necelých třech a půl letech, ačkoliv jeho mandát byl na pět let. Daňové poplatníky bude tahle sranda stát dvě stě miliónů dolarů. Už po prvním týdnu předvolebního boje se šance obou hlavních stran poněkud vyrovnávají. Liberálové stále vedou, ovšem nemají už podporu 53 procent voličů, ale pouze 47. Preference Alliance se zvýšila z původních 20 na 27 procent.

Jsem zvědav, nakolik se Chretienova uřvaná a primitivní rétorika setká u voličů s úspěchem. Jestliže liberálové opravdu zvítězí, ukáže to nezvratně na politickou naivitu a nevyspělost kanadských voličů. Necháme se překvapit.

P.S. Oficiální stránku voleb najdete na http://www.elections.ca/.