O pěti chlebích

A to, že léčí nemocné a posedlé, to bych mu taky nevytýkal. Pravda, je to divná a nepřirozená moc; ale to přece každý vidí, že naši ranhojiči jsou žabaři a ti římští nejsou o nic lepší; peníze brát dovedou, ale když je zavoláte k umírajícímu, tak jenom pokrčí rameny a řeknou, že jste je měl zavolat dřív. Dřív! Má nebožka žena stonala dva roky krvotokem; já ji vodil po doktorech, nemáte ponětí, co peněz to stálo, a nepomohl jí žádný. Kdyby byl on už tehdy chodil po městech, byl bych před ním padl na kolena a řekl: Pane, uzdrav tuto ženu! A ona by se dotkla jeho roucha a uzdravila by se. Takhle chudák zkusila, že se to ani povídat nedá - To teda bych mu chválil, že uzdravuje nemocné. To víte, felčaři proti tomu křičí, a prý podvod je to a fušerství, a chtěli by mu to zakázat a kdesi cosi; ale to už tak máte ty všelijaké zájmy. Kdo chce pomáhat lidem a spasit svět, vždycky naráží na něčí zájem; všem se nemůžeš zavděčit, to jinak nejde. Říkám, uzdravovat muže a třeba i mrtvé ať křísí; ale to s těmi pěti chleby neměl dělat. Jako pekař vám řeknu, že to byla velká křivda na pekařích.

Vy jste tu věc o těch pěti chlebích neslyšel? To se divím; všichni pekaři jsou zrovna bez sebe nad tím případem. Tak prý za ním přišel veliký zástup na místo pusté, a on uzdravoval jejich nemocné. A když bylo k večeru, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: "Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů." On pak řekl jim: "Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti." A oni řkou jemu: "Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě." On pak dí jim: "Přinestež mi je sem." A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům. 1 jedli všichni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

Uznejte, sousede, že tohle si žádný pekař nedá líbit; jak by k tomu přišel, ne? Kdyby se to mělo stát zvykem, že by kdekdo pěti chleby a dvěma rybičkami nasytil pět tisíc lidí, pak aby se šli pekaři pást, nemám pravdu? Co se týče těch rybiček, vem to nešť; ty rostou ve vodě samy a může si je nalovit, kdo chce. Ale pekař musí draho kupovat mouku a dříví, musí mít pomocníka a vyplácet mu mzdu; musí si držet krámek, musí platit daně a kdeco, takže nakonec je rád, zbude-li mu nějaký groš na živobytí, aby nemusel žebrat. A on, on jenom vzhlédne k nebi a má dost chleba pro pět nebo kolik tisíc lidí; mouka ho nestojí nic, nemusí si bůhvíodkud nechat vozit dříví, žádné výlohy, žádná práce, - to se rozumí, pak ty chleby může lidem dávat zadarmo, no ne? A na to nekouká, že tím okolní pekaře připraví o poctivě zasloužený výdělek! Říkám vám, nekalá soutěž je to, a mělo by se mu to zatrhnout. Ať tedy platí daně jako my, chce-li provozovat pekařství! Na nás už chodí lidé a říkají, jak to, takové nekřesťanské peníze chcete za tenhle mizerný bochánek? Zadarmo to máte dávat, jako on, a jaký prý to je chlebíček: bílý, křoupavý a voňavý, že by se na něm člověk ujedl. - Už jsme museli snížit cenu pečiva; na mou čest, dáváme je pod výrobní cenou, jen abychom nemuseli zavřít krámy; ale kam to takhle povede, nad tím nám pekařům stojí hlava. Prý na jiném místě nasytil čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí sedmi chleby a několika rybičkami, ale tam sebrali jenom čtyři koše drobtů; taky mu už asi ten jeho podnik tak dobře nejde, ale nás pekaře zničí nadobro. A já vám tadyhle říkám, že to dělá jenom z nepřátelství k nám pekařům. Obchodníci s rybami sic taky křičí, ale to víte, ti nevědí, co za své ryby chtít; to dávno není tak poctivá živnost jako pekařský stav.

Koukejte se, sousede: já jsem jednou starý člověk a jsem na světě sám; nemám ženu ani děti, tak copak já potřebuju. Tuhle jsem už říkal svému pomocníkovi, aby si mou pekárnu uvázal na krk sám. Mně tady nejde o můj prospěch; na mou duši, nejraději bych opravdu rozdal svůj nepatrný majetek a šel za ním a pěstoval lásku k bližnímu a všechno, co on káže. Ale když vidím, jak se postavil proti nám pekařům, tak si říkám: To zas ne! Já jako pekař vidím, že tohle není žádná spása světa, ale hotová pohroma pro naši živnost. Mně to je líto, ale to mu nedaruju. To nejde.

Rozumí se, podali jsme na něho stížnost k Ananiášovi i k místodržícímu, jako pro rušení živnostenského řádu a pro pobuřování: ale to víte, jak u těch úřadů všechno jde na dlouhé lokte. Vy mě znáte, sousede; jsem mírný člověk a nehledám s nikým rozbroje; ale kdyby on přišel do Jerusalema, postavím se na ulici a budu volat: Ukřižujte ho! Ukřižujte ho!

Kniha apokryfů (1937)

Slovo editora

Přiznám se, že jsem ten Čapkův apokryf zde uveřejnil úmyslně. Je o lidské malosti, kterou Čapek tak mistrně vyjádřil v osobě pekaře, který není schopen vidět velké věci skrze ty svoje malé. Řečeno jednoduše přes svoji kuličku hnoje nevidí hvězdy. To stejné vídávám zde pokaždé, když uveřejním článek o kouření. Snažím se ve všech svých článcích ukázat, že problémy kolem kouření jsou hlubší, odpověď na otázku škodlivosti nejasná, a že za zákazy a vybíjením kuřáků je něco jiného než obava o zdraví národa.

Kupříkladu v posledním článku autor rozvíjí zajímavou úvahu, že protikuřácká snaha má možná jako jeden z dalších cílů vytlačení těch méně škodlivých drog na úkor těch tvrdých. To mne nikdy nenapadlo, ale když nad tím tak přemýšlím, připouštím, že to může mít určité procento pravdivosti v sobě. Bylo by to v souladu se snahou „elit“ decimovat a rozložit společnost. Proč by jinak zakazovali i elektronické cigarety, které žádný kouř ani vajgly neprodukují? (Je zajímavé, že kdykoliv se jakéhokoliv militantního bijce kuřáků na to zeptám, mlčí. Ani ti nejfanatičtější nedokážou odpovědět.)

Přesto se vždy najde někdo, nějaký užitečný idiot, který cítí potřebu se tady vyblít a prezentovat se všeobjevným a hlubokým sdělením typu „mně kouř vadí“ či „po návštěvě kuřácké hospody mi smrdí šaty“ a jinými podobnými perlami ducha. Velmi málo čtenářů je schopno diskutovat nad otázkami v článku naznačenými, a to je ovšem zarážející. Zarážející proto, protože zde ve Zvědavci se schází lidé spíše myslící vlastní hlavou a hledající odpovědi, než ti, kterým stačí k názoru iDnes a televize Nova. Jak jde o kouření, převládnou emoce nad rozumem.

Vám, nenávistným, militantním nekuřákům

Až se vám podaří nastolit váš vysněný nekuřácký ráj, až pověsíte posledního kuřáka a vyvětráte poslední hospodu, až z refýží zmizí poslední vajgl, třeba budete mít příležitost zapřemýšlet, co vás vlastně obtěžovalo víc, zda kouř z cigarety nebo zdrogovaný závislák na heroinu, který vás v metru ohrožuje nožem a požaduje peníze na svou dávku. Či smrdící oděv nebo ztráta dcery či syna propadlého tvrdým drogám. Ale to už bude pozdě.

Přesto teď voláte jako ten pekař z Čapkova apokryfu: Ukřižujte! Ukřižujte kuřáky! Ano, ukřižují nás a vy zvítězíte. Ale bude to Pyrrhovo vítězství. A ani ten zdravější svět nakonec nebudete mít, to vám garantuji.