Kalhotky zůstanou

Mají nějaký milostný život? Co chtějí? Mohou chtít cokoli. Zvrácené hrátky? Dívají se na sebe do zrcadla? Dělají to pusou? Jistě, takové věci ho občas napadaly taky, jenom je zaháněl, byly to nesmysly. Ale ted se zhnusením zjišťoval, že ho ty myšlenky rozněcují. Jen proto, že viděl, jak ji rozparádil cizí chlap, se jeho matka najednou stala sexuálním objektem. Byla to hrůza, ale nemohl si pomoct. Jako by byl stroj.

Kdykoli dřív přemýšlel o rodičích ve spojení se sexem, napadl ho termín „milovat se“ — uklidňující, zestárlé spojení. Ale to, co jeho matka chtěla dělat s Davem Shortem, tak rozhodně nevypadalo. Vypadalo to spíš, že si s ním chtěla sakra dobře zapíchat.

Jednou odpoledne v tom týdnu se vkradl do jejich ložnice, aby tam pátral po nějakých důkazech. Prohrabal zásuvky, podíval se pod postel, hledal punčochy a podvazky, vibrátory, pornografii, členské karty klubu swingers, klipsy na bradavky, podprsenky s dírami uprostřed košíčků, masážní oleje, cokoli. Nic nenašel, ani antikon­cepci. Srdce se mu sevřelo. Příště už to budou oddělené postele. Vykradl se ven a připadal si jako skunk.

Na druhé straně, co že má máma poměr? Lidi to dělávají. Jen si přečtěte noviny nebo se podívejte na televizi. Všichni to dělají, podvádějí jeden druhého, jako by na tom záviselo, že se svět ne­přestane točit. Koho to ještě zajímá? Ale na třetí straně, jak může vědět určitě, že se už vůbec něco stalo? Co když to bylo nějaké nedorozumění? Třeba měl vlčí mlhu, v tom pokoji se dělo něco jiného, stejně jako ve filmech. Máma mohla s Davem Shortem či­nit spoustu nevinných věcí. Třeba si prohlížela jizvu na jeho nose. Nechala ho, aby jí pomohl srovnat halenku. Jackie ho tak vzrušuje, že si představoval vášnivé líbání, prsa, naléhavé ruce. Všechno to byl omyl. To by vysvětlovalo, proč s ním o tom máma neprohodila jediné slovo.

Jenomže tahle teorie měla háček — ty obrazy, které se mu pořád honily hlavou. Bylo to jako nějaké sexuální harašení, jenomže pro­váděné jeho vlastní matkou. Chtěl se jí na to zeptat, ale to nemohl. Možná by si mohl promluvit s Jackie, jenomže netušil, jak by měl vůbec začít. Má přijít v pátek, až rodiče odjedou, aby mu pomohla s přípravou na mejdan. Třeba by si s ní pak mohl popovídat — nějak nenápadně se zmínit. Věděla by, co se děje. Dokáže si představit, co by řekla...

„No, nejspíš si zkoušeli tu školní hru/ukazovala mu tu broži halenku... upadl jí knoflík a on jí pomáhal... A ty sis myslel, že se líbají! Ty jseš cvok, Dino!“

Něco takového by řekla.

A nebo možná ne.

Rodiče odjeli ve špičce v pátek odpoledne. Pomáhal tátovi odnést věci do auta.

„To čekáš, že ti pomůžu balit, když si jedeš užívat?“ zeptal se ho Dino. Otec to vzal jako vtip a zasmál se.

„Kéž by!“ prohodil.

„Jedete sami, nebo jede někdo s vámi? Víš, co se říká — dva jsou společnost, tři jsou sranda,“ řekl Dino.

„Kéž by!“ opakoval otec. Byl příliš líný vymýšlet jinou odpověď. Otevřel kufr auta a naložil zavazadla.

„Možná by to nebyl špatný nápad,“ radil mu Dino. „Oživilo by vám to sexuální život. Když jste spolu tolik let. Třeba by vám nezaškodila trocha povzbuzení.“ Otec se pousmál, máma se k nim blížila s vycházkovými botami v ruce.

„Hotovo?“ zeptala se.

„Máš poměr?“ prohodil Dino.

Řekl to docela otevřeně. Jakmile ta slova vypustil z úst, málem omdlel. Co ho to propána popadlo? Takové řeči. Šklebil se, nejradši by se rozchechtal, ale věděl, že by to znělo jako skřek.

Rodiče se zarazili uprostřed pohybu a vytřeštili na něj oči. Otec vypadal, jako by se chystal vybuchnout, že si Dino tolik dovoluje; máma se tvářila zděšeně.

„Kéž...,“ chystal se říct táta.

„Cože?“ řekla máma.

„Ale..., ptám se, jestli máš poměr. Když si vyrážíte na necudný víkend a tak. Chacha!“

Matka se zasmála příliš nahlas a žertovně ho žďuchla pěstí pod bradu „Kdybys jen tušil, chlapče,“ prohodila. S poněkud úzkost­ným smíchem nasedli a odjeli. Táta točil volantem a Dino znovu sledoval matku, jak se dívá, jak se za nimi dívá, a má na tváři ten udivený výraz, jako někdo, kdo se dívá, jak zatýkají muže, který mu právě postřílel rodinu. Ten pohled se nedá popsat. Dino jim zamával, když dojeli na konec příjezdové cesty, a pak zavolal Jackie.

Když se Jackie chystala večer ven, měla v plánu obléct si džíny a tričko, ale nechala se unést. Všechno začalo, když se česala. Měla dlouhé vlasy, které zářily jako měď, když je vykartáčovala. Sledovala v zrcadle, jak ožívají, a tak ji napadlo obětovat trochu času na líčení. Byla to zábava, jenomže na ty džíny to bylo moc. Smířila by se s tím, ale když měla ještě chvíli času, zkusila si pár šatů a sukní. Jak se tak otáčela před dlouhým zrcadlem na stěně, zjistila, že ji to těší. Dino miloval, když se vyparádila. Proměnila se ze školačky v krásku samé rty a vůně a těsná trička a odhalené bříško a dlouhé nohy, a jemu se roztřásla kolena. A tak pokračovala, jenom tak pro zábavu — proč se toho vzdávat, když už si dala tolik práce a když to Dina tolik bere?

Sebevědomě se ukryla do kabátu, aby se rozloučila s rodiči, ale oni si i tak okamžitě všimli, co se stalo.

„Páni — mejdan!“ vykřikl táta zvesela, ale máma se zamračila.

„Neříkala jsi, že jdete dneska k Dinovi?“ zeptala se podezřívavě. „Změnili jsme plány,“ odpověděla Jackie. Pak si vymyslela bar, do kterého prý míří. Zavřela dveře a naštvaně vyběhla z domu.

„Jestli bude pozdě, vem si taxík. A zavolej!“ křikl za ní táta.

Jackie šla těch osm set metrů k Dinovu domu pěšky a cloumala s ní nečekaná zlost. Máma ji prohlédla, aniž si to Jackie sama uvě­domovala. Na večer se vymódila až směšně. Byla na lovu. Proč si brala ty šaty? „Přístupnější,“ napadlo ji. Možná právě dnes přijde ten večer, kdy splní Dinovy sny. Dlouho pokoušela osud, a s úspěchem, užívala si omamující účinky toho, že zacházela příliš daleko a pak vše uťala, ale musela si přiznat, že ji z toho všeho pěkně bolela hlava.

Jackie si nebyla jistá, proč se tolik brání a nesplní Dinovi všechno. Oficiální důvod byl prostý: nebyla si jistá jeho city k ní a čekala, až se jejich vztah víc rozvine, ale její hormony měly jiný, ještě prostší důvod, jehož součástí byl plán nechat se jednou naprosto unést. Dino netušil, že už týdny nosí v kabelce balíček kondomů, kdyby ta noc náhodou zrovna nastala.

„To je jako zlý sen,“ pronesl známý hlásek v duchu.

„Zmlkni,“ okřikla ho Jackie. Zrychlila a snažila se ten otravný hlas zahnat z hlavy, jenomže on se nedal. Vypadala jako hvězda a věděla, že po ní Dino dneska za každou cenu vyjede.

Ale když Dino otevřel dveře, jenom se rozzářil, usmíval se na ni, byla překrásná. Vzal ji do náruče, políbil ji, odtáhl se a zvedl ji do vzduchu přitisknutou ke svému tělu. Pohupoval s ní na bocích.

„Jsi nádherná!“ rozplýval se. Z břicha se jí do nohou i do rukou rozlil teplý a šimravý pramen. Chudák Dino byl zlatíčko, zrozpačitěl, že dává své nadšení najevo tak okatě, a zrudl. Jackie opřela ruce o jeho široká ramena, dívala se mu do té usměvavé tváře a měla pocit, že se hned tady ve dveřích docela rozpustí.

Ten chudáček ani netušil, co ji tak dojalo. Dino patřil k lidem, kteří přehnaně vnímají své slabé stránky a stydí se za ty silné. Vůbec si neuvědomoval, jak je jeho otevřenost a snaha ji potěšit přitažlivá, a Jackie ho proto ještě víc zbožňovala. Už se začínal stydět za ty rozpaky. Přitiskla se k němu a zhluboka ho políbila, až se mu podlomila kolena.

V kuchyni si Jackie vytáhla z lednice láhev piva a začala se rozhlížet. Měla sto chutí strhat z něj šaty a dovádět, místo toho utíkala k cédéčku, aby si vybrala oblíbenou hudbu, povídala ne­smysly o mámě a on tam jenom tak okouzleně stál a přemýšlel, jak utišit rozbouřenou krev. Sotva se otočila k cédéčku, přispěchal k ní a zezadu ji objal. Vytáhl jí šaty až na záda, líbal ji na krku, tlačil se k ní.

„Jsi úžasná. Dneska večer tě chci,“ mumlal. Jackie se otočila a chytila ho za ruce, jako by se snad chystal na ni vrhnout už teď a tady.

„Hej, jsi moc zlobivý chlapec,“ vykvikla, a dokonce sama sobě zněla jako staropanenská tetička. Naklonila se k němu, políbila ho na ucho a pak ho polechtala svým dechem. A proč ne? Proč bych mu neměla dovolit, ať se oba zblázníme? Proč ne právě dneska?

Odstrčila ho. „Tak dost, jdeme na to. Totiž na ty přípravy,“ opravila se. Ukázala na talíře, které Dinova matka rozvěsila po stěně. Musejí dům připravit, aby byl na mejdan bezpečný, proto je přece tady. Odložila pivo. Dino ji znovu popadl za zadeček, sotva se od něj odvrátila. Musela se přidržet zdi. Pořád ji objímal a ona zatím sundávala talíře ze stěny. Dino si připadal, jako by ho očarovala.

„Tohle můžeme udělat zítra,“ namítl. Ale Jackie se na něj jen usmála přes rameno.

„Přines nějaké noviny,“ nařídila. Dino zaváhal, ale nakonec poslechl.

Dinova matka odjakživa sbírala všelijaké věci. Vybudovala nějakou sbírku, pak ji prodala a začala nanovo. Teď už asi rok sbírala tyhle talíře, sérii ze čtyřicátých let a vymalovanou postavičkami z Dickense. Předtím to byly jehlice do klobouku, před nimi zase kalíšky na vejce. Talíře měly dost velkou hodnotu. Dino o nich nikdy nepřemýšlel, dokud je vídal jenom na zdi, ale když je držel v ruce, uvědomil si najednou, jak jsou křehké.

„Možná ten mejdan nebyl zase tak dobrý nápad,“ strachoval se, když zabalili teprve prvních pár talířů.

„To bude v pohodě. Umím je zabalit.“ Jackie přípravy bavily. Brzy bylo všech pětadvacet talířů, některé malé jako dezertní talířky, některé velké jako mísy, na nichž byste mohli podávat i labuť, zabalené a uklizené v krabicích, které chtěli přenést nahoru a uložit do hostinského pokoje.

Pak odtáhli nábytek, aby zjistili, jak by místnost vypadala prázdná. Zařízený pokoj působil přecpaně, když byl prázdný, objevila se spousta prostoru.

„Páni, koukni na to... To je místa,“ vydechla Jackie. Dino nasadil do cédéčka „They Always Do“ a Jackie se začala pohupovat v bocích a za chvíli už tančili pokojem. Dino byl špatný tanečník, cítil se líp, když se rytmus zpomalil. Objímali se na parketu, dlouze a pomalu se líbali a za chvíli už leželi propleteni na gauči.

Zhluboka ho líbala, on jí rozepínal šaty a odhaloval prsa. Všimla si, jak se na ně potajmu dívá, a jenom ji to ještě víc rozpálilo. Zavrtěla se, když jí šaty vysouval nad bříško a dlaní přejel po kalhotkách, nizoučkých, až sotva pokrývaly, co měly. Dino přejel prsty pod jejich okrajem, pak je začal stahovat dolů, napřed na jedné straně, pak na druhé. Jackie si vzdychla a nadzvedla zadeček. Stane se to, už se do toho pustili — ale najednou, když se blížili k bodu, od něhož už nebude návratu, se prudce posadila, zcela proti své vůli, a káravě zvedla ukazováček.

„Kalhotky nasadit,“ vyhrkla a naklonila se pro pití.

„Proč ne teď?“ zasténal. Nechápal to. Byli sami. Chtěli to. Nevěděl, proč to Jackie nedokáže pochopit.

„Já..., nějak se mi to nezdá...,“ koktala.

„Nikdy se ti to nebude zdát. Že mám pravdu?“ procedil Dino skrz sevřené zuby.

„Ale ano,“ namítla Jackie a nejradši by zaječela, protože měl pravdu. Do jisté míry to bylo hrozně ponižující — pitomec jako Dino, který nemá ponětí o světě, říká jí, která má docela jasno, co se mezi nimi děje. Měla chuť ho zabít. Vstala a začala si upravovat šaty.

„Zítra,“ řekla. „Po mejdanu.“

„A co dneska?“

„Nemůžu. Naši čekají, že se vrátím, ale myslí si, že zítra spím u Sue. Budeme mít celou noc. Celou dlouhou noc.“ Jackie netušila, proč mu něco tak ukvapeně slibuje. Možná už má dost toho, jak je pořád ta zlá, možná někde hluboko uvnitř věří, že čekala už dost dlouho, až to bude všechno perfektní — musí zkrátka udělat, co musí.

„Ty a já, sami, až všichni odejdou,“ slibovala. „Pak to uděláme. Platí?“ Připadala si, jako by dítěti odebírala cukrátka.

„Snadno najdu někoho jiného, kdo to chtít bude, jasné? Nejsi jediná ryba v moři.“ Dino se ušklíbl. Vážně to řekl? Ty nádherné a nečekané drobnůstky, s nimiž občas přicházel a které Jackie tak milovala, vyvažoval neskutečnými nesmysly. Netušil, odkud se to vzalo. Podíval se na ni, jako by chtěl zjistit, jak moc přestřelil. Dívala se mu do očí a na rtech jí hrál slabounký úsměv.

„Zítra je nový den,“ prohlásila.

„Tak nezapomeň, co jsi slíbila.“

Pátravě se na ni zadíval a pak se rozzářil. Už zase byl zamilovaný. Byl šťastný. Vstal, přešel k ní, objal ji a pevně ji k sobě přitiskl.

„Ani nevíš, jak jsem z tebe šťastný,“ zamumlal přidušeně. Jackie už zase cítila, jak se pod ní podlamují kolena. Bradou se opírala o jeho rameno a lítostivě se usmála.

„Já vím, Dino, vážně to vím.“ Je šťastný a ona ho za to miluje ale jenom trochu. Ublíží mi, napadlo ji. Ale on už zraňovat začal.

Konec ukázky

Poznámka vydavatele

Knížku jsem objevil v regále knihkupectví při své poslední návštěvě doma. Zaujal mě – proč to nepřiznat? – obal. A také provokativní název: Chci to. V anglickém originále nezní název o nic méně provokativněji: Doing it - Dělat to.

Přečetl jsem tu novelku za dva večery. Je v ní hodně sexu, i když to není žádné porno. Je to pohled do života dnešních sedmnáctiletých. Myslím, že docela pravdivý. Hlavní postava, Dino, prochází svými prvními sexuálními zkušenostmi a zklamáním. A spolu s ním jeho kamarádi: Jonathon a Ben. Současně Dino prožívá matčinu nevěru a následný rozpad rodiny. Není to pro něj snadné. Ale ukazuje se, že také každý z jeho kamarádů má nějaký hluboký vnitřní problém, o kterém se před ostatními stydí hovořit a raději to v sobě tutlá.

Jak říkám, ta kniha není porno. Je to více o tom, jak myšlenky na sex vyplnují hlavičky našich mladých do posledního místečka, ale jsou to spíše přání a sny (a selhání), než skutečné činy. Všechno to tápání, nejistota těch let je tak věrně popsaná, že mi to připomnělo mé vlastní dospívání. Ne, nebyl to lehký čas. Ale byl krásný.

Knížka je zajímavá ještě z jednoho pohledu. Nevím, zda to autor zamýšlel, ale když si po dočtení zhodnotíte chování dívčích a ženských hrdinek a proti tomu postavíte chování mužů a chlapců v novele, přijde vám těch kluků tak trošku líto. Holky se totiž chovají nehezky. Vypočítavě, zrádně, dokonce hnusně. Zatímco kluci, i když také nejsou žádní svatouškové, jsou přeci jen čestnější, férovější a – co je důležité – vždycky na to doplatí.

O autorovi

Autor Melvin Burgess se narodil v Londýně v roce 1954. Začal psát už jako mladý muž, ale teprve po patnácti letech vydal první knížku "The Cry of the Wolf". Dnes je považován za jednoho z nejlepších autorů knih pro mládež. Čtyři jeho romány byly nominovány na Carnegieho medailí.