Šla Nanynka do zelí

Jak by to napsali:

Karel Jaromír Erben

Ráno, raníčko panna vstala
a košíček si přichystala.
"Půjdu matičko pro zelí,
k vepřové, co je v neděli."

"Ach, nechoď, nechoď na lupení,
Pepíkovi co věřit není,
chytne tě, mladý ničema
a pověst tvá bude zničena."

Nemá Nanynka, nemá stání,
pro zelí ji cos pohání,
kuchařská vášeň ji nutí
dodat jím vepřové chuti.

První lupínek ulomila,
věštba matky se vyplnila.
Josefa statná postava
koš v troskách ležet nechává.

Než záře nebe pozlatila,
svou vášeň draze zaplatila.
A za rok v košíčku - jaký žal,
Pepíček malý zaplakal.

Jaroslav Vrchlický

Byl jednou jeden Pepíček,
muž statný, vzrostlý, smělý
a na poli si nasázel
brambory, řepu, zelí.

Nanynka hezká dívka je,
veselá po den celý,
ta na lupení vyšla si
do Pepíčkova zelí.

Se zpěvem na rtech přechází
na poli dívka mladá
a natrhané lupení
si do košíčku skládá.

Netuší však, že Pepíček
tam z vršku pokukuje
a černá jeho duše již
jí mrzkou zradu kuje.

A číhá tam jak lítý drak
skryt v hustém křoví v lese
a zlost mu nitrem plápolá
a brada se mu třese.

Vzal do ruky svůj hromný kyj
a hnal se dolů srázem
a mocným kyje rozmachem
jí košík rozbil rázem.

Petr Bezruč

Sto roků na pole chodila,
sto roků trhala zelí,
až přišel z Frýdku Pepíček
a složit se v zelí jí velí.

Sto roků s košem chodila,
sto roků byl košík celý,
dneska je košík pošlapán,
kdo ti ho Nanynko zcelí?

Siroty pláčí, mají hlad,
tak jako dříve ho měly.
Přijde den, z šachet jde plamen a dým,
přijde den - bude i zelí.

Marie Pujmanová

Šťastné dítě v chatrných šatičkách
na boso chodila Nanynka, dívka rozmilá.
Po poli běhala celý den.
Doma byl hlad.

Pepík, syn kulaka
na poli přepad ji.
Košík i poctivost,
všechno tak ztratila
pro hlávku zelí.

Únor vše změnil.

Na velkých lánech společně roste
pro všechny zelí.
Kulaci zmizeli, není jich více,
s úsměvem šťastným s traktorem jezdí
a s malým Pepíčkem - Nanynka - družstevnice.

Jaroslav Seifert

Mé sny a dětství bez léčky,
kam jste se náhle poděly?
Modraly se poměnečky
a Nanynka šla do zelí.

Trhala lupen po lupeni,
zpívala, světlem oděná,
až přišel Pepík - sbohem snění -
proč si ho brala, kačena?

No - dopadlo to tak, jak chtěli.
Mé srdce, jen se těžce slož.
On dostal Nánu, Nána zelí -
a na mne zůstal jenom koš.

Antonín Sova

Kdo vám pošlapal košík, kdo?
kdo v posledním stisku léta
v stříbrném soumraku
za lehké závoje mlh skryl slzy loučení
a nechal se hladit laskavými prsty břízek?

Jen José stojící za sosnou
tak zářící v západu slunce
- spojení rukou a srdcí...

Kdo vás nechal, nevděční,
skrýti si tvář v chladivém zelí?
Proč nutíte polibky vlahé rty
šeptati zmlkle v přemýšlení?

Kdo vám pošlapal košíček?

Otakar Březina

V šílených vírech nekonečných závratí,
zahořklým popelem věčných soumraků,
tisíce mlčenlivých duší jako opilci prokletí,
vešla jsi ty - dokonalá v zelí zázraků.

A hudba pramenů na napjatých nervech
hrajících krvavé sonety
v pošlapaném koši extase,
v étheru bezedných propastí
a v bledých par přízraků.

Před velkými dveřmi Poznání
stáli tu mlčky,
On, Ty a zelí.

Vítězslav Nezval

Poema

Bylo to jednou z jitra v neděli,
Nanynka, které přezdívali Nelly,
šla trhat zelí, zelí, zelí.

Bylo to zelí - nebo bolehlav.
Dopitá láhev. Deset černých káv.
Rodí se báseň. Haf, haf, haf.

Zavřená kniha. Otevřený hrob.
Doluji verš jako zlatokop.
A košíček je trop, trop, trop.

Francois Villon

Balada o couravé Nandě

Lisetko, Žando, Marvelli,
Fanetko, Káčo uličnice,
páteři, žáčci nesmělí,
namalované krasavice,
stírejte slzy, palte svíce.
Zní poslední má serenáda.
Couravé nandy není více -
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Ty její horké pocely,
ten žár, když vklouzla do světnice,
a vyváděla v posteli,
žes zapomněl i na štěnice.
To byla k sakru milostnice.
A měla vám mě holka ráda.
Byla jak burtskej ořech v mlíce -
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Zrovna minulou neděli
vyšla, jak byly tyhle hice,
pytlačit někam do zelí.
Přišel tam Pepík, zblejsk ji v trice
a dal jí košem do palice.
Chudinka, byla ještě mladá,
zhasla hned jako malá mšice -
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Poslání:
Nožičky měla gazelí,
široké boky, úzká záda
a teď je, chudák, s anděly -
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Vladimír Majakovský

Ratata bum

hromy

třeskly,

Nanda se

pro večeři

krade.

Loupežník v zelí

drzý,

smělý,

na ni tam číhá.
Tma je

všude.

Rozlámal košík.

Rozkop jak smetí.

Přes pole

zleva

levá

levá

Krasnoarmějci

letí.

Přilehnou k líčku

na políčku,

zadrhnou kulaku

kol hrdla smyčku.

Za všechny,

za Rus,

za Revoluci.

Za krásu dychtivou

bubnujte

kluci.

Kdo je tu pánem,

kdo tady

velí?

komisař rudý

rozkročen

v zelí.