Jak koupit kondom a nepřipadat si jako blbec?

Ano, stalo se to v obchodě. V tom obchodě, kde mají šest kas a stejně všichni stojí dlouhou frontu u jedničky.

Přede mou tři zákazníci, za mnou... nedopočítala bych se. Ale nechci psát stížnost, já mám času dost.

U pojízdného pultu stáli dva staroušci. Manželský pár, předpokládala jsem, drželi se za ruce a něžně se oslovovali. Nádherný podzim života, zasnila se má romantická dušička.

Když jejich zboží popojelo, začala jsem skládat svůj nákup, vždyť to znáte. Staroušek Jozífek se ještě natáhl k regálu s kondomy a rychle jednu krabičku položil na pás.

Zbystřila jsem!

Kondomy? (Tý jo, já nekupovala kondomy snad sto let.)

Staroušek se přitiskl k babičce a povídá: "Vzal jsem ještě ty dobré, Anežko." A kývl hlavou na krabičku pomalu jedoucí k pokladní.

"A nejsou zase mentolové, že né, Jozífku?!" Zeptala se Anežka. "Pálí mě z nich pusa." Dodala.

To už jsem se usmívala víc, než je obvyklé. I paní pokladní se uculovala. Naše pohledy se setkaly a obě jsme jen pokrčily rameny.

"A nejsou to ty měkké, Jozífku? Na ně bych si musela vyndat zuby." Jozífek ji pohladil po tváři a chápavě na ni pohlédl.

"Ne, jsou to ty správné." Ujistil ji.

Pán stojící před staroušky se k nim otočil a povídá: "Tyhle jsou dobrý s jahodovou příchutí." Znalec se pozná.

"Jahodové? Ty mi chutnají." Odpověděla mu Anežka. My ostatní, kteří jsme tušili, že se jedná o omyl, jsme jim nedokázali zkazit radost.

"Tyhle gumy nejsou ani tak drahé." Pokračoval znalec.

Očima jsem sjela ceny a naskočila mi husina. 120 korun za tři kondomy?!!! Jsou ze zlata?

Jozífek skoro nadskočil. "Tak to jsou žvýkačky?"

V ten okamžik jsme se už smáli všichni.

"Ne, to jsou prezervativy," zašeptala paní pokladní.

"Co to?" Zeptala se Anežka. Oba stařečci se k ní naklonili a čekali vysvětlení.

Paní se rozhlédla po nás kupujících, vzdychla a pak řekla.

"No, jsou to právě ty měkké, které Vám polezou do zubů a hodně špatně se to vyndává." Zahrála to do autu.

"To je ale škoda, viď Jozífku." Posteskla si Anežka.

"A kdy budete mít ty tvrdé?" Nechtěl skončit Jozífek, patrně měl vážně velkou chuť.

Prodavačka schovala tvář do dlaní, aby se nemusela smát a pak dodala.

"Ty tvrdé už se bohužel nevyrábí, jen tyhle." Vzala si prezervativy k sobě a pípla další surovinu jedoucí k ní.

Celá řada čekatelů na platbu se usmívala a představovala, jak stařeček se stařenkou.... Ne, ne, tohle si neumím představit.

Když jsem odjížděla, všimla jsem si, jak Jozífek s Anežkou pomalými krůčky šli zřejmě domů. Vedli se pěkně za ruku a nákup měli rovnoměrně rozložený, aby to ani jeden z nich neměl těžké. Ještěže nekoupili tu krabičku, doma by byli asi velmi překvapeni.